METOPROLOL MEDREG - souhrn údajů a příbalový leták

Sp. zn. sukls316045/2019, sukls
SOUHRN ÚDAJŮ O PŘÍPRAVKU

1. NÁZEV PŘÍPRAVKU

Metoprolol Medreg 50 mg potahované tablety
Metoprolol Medreg 100 mg potahované tablety

2. KVALITATIVNÍ A KVANTITATIVNÍ SLOŽENÍ

Metoprolol Medreg 50 mg potahované tablety
Jedna potahovaná tableta obsahuje metoprololi tartras 50 mg.

Metoprolol Medreg 100 mg potahované tablety
Jedna potahovaná tableta obsahuje metoprololi tartras 100 mg.

Pomocná látka se známým účinkem
Jedna 50 mg potahovaná tableta obsahuje 13,8 mg laktózy.
Jedna 100 mg potahovaná tableta obsahuje 27,6 mg laktózy.

Úplný seznam pomocných látek viz bod 6.1.

3. LÉKOVÁ FORMA

Potahovaná tableta.

Metoprolol Medreg 50 mg potahované tablety
Růžové, kulaté (průměr 7,8 mm – 8,2 mm), bikonvexní potahované tablety, na jedné straně s půlicí
rýhou a na druhé straně vyraženo „50“.
Tabletu lze rozdělit na stejné dávky.

Metoprolol Medreg 100 mg potahované tablety
Bílé až téměř bílé, kulaté (průměr 9,8 mm – 10,2 mm), bikonvexní potahované tablety, na jedné straně
s půlicí rýhou a na druhé straně vyraženo „100“.
Tabletu lze rozdělit na stejné dávky.

4. KLINICKÉ ÚDAJE

4.1 Terapeutické indikace

- Hypertenze
- Chronická stabilní angina pectoris
- Akutní léčba infarktu myokardu a sekundární prevence po infarktu myokardu
- Tachyarytmie
- Profylaxe migrény

Metoprolol Medreg je indikován k léčbě dospělých.

4.2 Dávkování a způsob podání

Dávkování

Je třeba dodržovat následující doporučení pro dávkování:

Hypertenze
50 mg až 100 mg metoprolol-tartrátu dvakrát denně nebo 100 mg až 200 mg metoprolol-tartrátu
jednou denně.

Chronická stabilní angina pectoris
50 mg až 100 mg metoprolol-tartrátu dvakrát denně.

Akutní léčba infarktu myokardu a sekundární prevence po infarktu myokardu
Akutní léčba: po předchozí intravenózní léčbě metoprolol-tartrátem se užívá 50 mg metoprolol-tartrátu
4krát denně během následujících 48 hodin, počínaje 15 minut po poslední intravenózní injekci.
U pacientů, kteří užívali intravenózně méně než 15 mg metoprolol-tartrátu, má být perorální léčba
zahájena opatrně 25 mg metoprolol-tartrátu.

Sekundární prevence: 100 mg metoprolol-tartrátu dvakrát denně.

Tachyarytmie
50 mg až 100 mg metoprolol-tartrátu dvakrát denně.

Profylaxe migrény
50 mg až 100 mg metoprolol-tartrátu dvakrát denně.

Zvláštní skupiny pacientů

Pediatrická populace

Bezpečnost a účinnost metoprolol-tartrátu u pediatrické populace nebyla stanovena.

Porucha funkce ledvin
U pacientů s poruchou funkce ledvin není nutná žádná úprava dávky.

Porucha funkce jater
U pacientů s těžkou poruchou funkce jater (např. pacienti s portokaválním zkratem) může být nutná
úprava dávky (viz bod 5.2).

Starší pacienti (> 65 let)
U starších pacientů není nutná žádná úprava dávky.

Způsob podání

Perorální podání.
Tablety se polykají bez žvýkání a zapíjejí se sklenicí vody (viz bod 5.2).
Mají se užívat ráno v jedné dávce nebo ráno a večer ve dvou dávkách.

4.3 Kontraindikace

- Hypersenzitivita na léčivou látku, na jiné beta-blokátory nebo na kteroukoli pomocnou látku
uvedenou v bodě 6.- Atrioventrikulární blokáda II. nebo III. stupně
- Nestabilní srdeční selhání (plicní edém, zhoršený průtok krve nebo hypotenze) a kontinuální
nebo přerušovaná léčba pozitivně inotropními léky (agonisté beta receptorů)
- Manifestní klinicky významná sinusová bradykardie (srdeční frekvence < 50 tepů/min)
- Sick sinus syndrom (kromě pacientů s permanentním kardiostimulátorem)
- Závažné poruchy periferního arteriálního oběhu

- Kardiogenní šok
- Neléčený feochromocytom
- Hypotenze (systolický krevní tlak < 90 mmHg)
- Těžké bronchiální astma nebo chronická obstrukční bronchopulmonální nemoc
- Metabolická acidóza
- Současná léčba s inhibitory MAO (kromě MAO-B inhibitorů)
- Současné intravenózní užívání antagonistů vápníkového kanálu verapamilového nebo
diltiazemového typu nebo jiných antiarytmik (např. disopyramid) (kromě léků intenzivní péče)
- Akutní infarkt myokardu se srdeční frekvencí < 45 tepů/min, PQ intervalem > 0,24 sekundy
nebo systolickým krevním tlakem < 100 mmHg

4.4 Zvláštní upozornění a opatření pro použití

Beta-blokátory musí být používány s opatrností u pacientů s astmatem. Pokud je pacient léčen
beta2-agonisty (perorálně nebo inhalačně), jejich dávkování je třeba na začátku léčby metoprololem
přehodnotit a v případě potřeby zvýšit.
Metoprolol je kontraindikován u pacientů s těžkými formami bronchiálního astmatu nebo chronickou
obstrukční bronchopulmonální nemocí (viz bod 4.3).

Metoprolol může ovlivnit léčbu cukrovky a může maskovat příznaky hypoglykémie (zejména
tachykardii a třes). Riziko narušení metabolismu sacharidů nebo maskování symptomů hypoglykémie
je nižší při použití kardioselektivního beta-blokátoru, jako je metoprolol než u neselektivních
beta-blokátorů. Nicméně, hladiny cukru v krvi mají být sledovány v kratších intervalech.

Léčba metoprololem může maskovat příznaky hypertyreózy nebo se může po vysazení metoprololu
zhoršit.

V rámci léčby metoprololem se někdy mohou zhoršit poruchy AV vedení (je možná AV blokáda).
Vzhledem k negativnímu vlivu na dobu vedení má být metoprolol používán s opatrností u pacientů
s AV blokádou I. stupně.

Beta-blokátory mohou vést k bradykardii. Pokud klidová srdeční frekvence poklesne pod 55 tepů/min
a pacient se stane symptomatickým, dávka musí být snížena nebo je třeba metoprolol postupně
vysazovat.

Metoprolol může kvůli antihypertenznímu účinku zhoršit příznaky poruch periferního arteriálního
oběhu (Raynaudův syndrom, intermitentní klaudikace). Metoprolol je kontraindikován u závažných
poruch periferního arteriálního oběhu (viz bod 4.3).

U pacientů s feochromocytomem musí být před a během léčby metoprololem užíván blokátor alfa-
receptorů.

Léčba metoprololem nesmí být bez závažného důvodu náhle ukončena. Náhlé přerušení může zhoršit
stávající srdeční selhání a zvýšit riziko infarktu myokardu a náhlé srdeční smrti.
Pokud je nutné léčbu ukončit, musí se to provádět postupně po dobu nejméně dvou týdnů postupným
snižováním dávky, dokud není dosaženo dávky 25 mg metoprolol-tartrátu. Tato konečná dávka má být
podávána nejméně 4 dny před ukončením léčby.
Pokud se u pacienta objeví příznaky, musí být dávka snižována pomaleji.
Pacienti mají zůstat pod přísnou kontrolou příznaků zhoršujícího se onemocnění a musí být přijata
nezbytná opatření.

Pacienti s akutním infarktem myokardu vykazovali při léčbě metoprololem zvýšené riziko
kardiogenního šoku. Jelikož byli zvláště postiženi hemodynamicky nestabilní pacienti, metoprolol má
být podáván až poté, co se pacient s infarktem hemodynamicky stabilizuje (viz body 4.2, 4.3 a 5.1).


Anesteziolog musí být před operací informován o léčbě metoprololem.
Pokud se u pacientů léčených blokátory beta-receptorů provádí celková anestézie, musí se zvolit
anestetikum s co nejmenším negativním inotropním účinkem.
Vysazení blokátoru beta-receptorů po dobu operace se nedoporučuje.
U pacientů s nekardiálním chirurgickým zákrokem je třeba se vyvarovat náhlému zahájení podávání
vysokých dávek metoprololu, protože to bylo spojeno s rizikem bradykardie, hypotenze a cévní
mozkové příhody, včetně fatálních následků u pacientů s kardiovaskulárními rizikovými faktory.

Pokud je kombinovaná léčba s klonidinem ukončena, je třeba nejprve postupně vysadit blokátor beta-
receptorů a poté klonidin.

Metoprolol může zvýšit citlivost na alergeny a závažnost anafylaktických reakcí. Podávání epinefrinu
nemusí vždy vést k požadovanému terapeutickému účinku s blokátory beta-receptorů (viz bod 4.5).
U pacientů s anamnézou závažných hypersenzitivních reakcí je proto nutná opatrnost, stejně jako u
pacientů s hyposenzibilizační terapií.

Beta-blokátory mohou zvyšovat počet nebo prodlužovat trvání záchvatů anginy u pacientů s
Prinzmetalovou anginou pectoris v důsledku neomezené vazokonstrikce koronárních tepen
zprostředkovanou alfa-receptory. Proto má být metoprolol u těchto pacientů používán s opatrností.

U pacientů s osobní nebo rodinnou anamnézou psoriázy má být předepisování metoprololu prováděno
pouze po pečlivém posouzení poměru rizika a přínosu.

Blokátory beta-receptorů mohou snížit slzivost. To je zvláště důležité pro nositele kontaktních čoček.

Použití metoprolol-tartrátu může vést k pozitivním výsledkům dopingových kontrol.

Tento léčivý přípravek obsahuje laktózu. Pacienti se vzácnými dědičnými problémy s intolerancí
galaktózy, úplným nedostatkem laktázy nebo malabsorpcí glukózy a galaktózy nemají tento přípravek
užívat.

Tento léčivý přípravek obsahuje méně než 1 mmol (23 mg) sodíku v jedné tabletě, to znamená, že je v
podstatě „bez sodíku“.

4.5 Interakce s jinými léčivými přípravky a jiné formy interakce

Farmakodynamické interakce

Sympatické gangliové blokátory, jiné beta-blokátory, inhibitory MAO-B
Pacienti, kteří jsou léčeni sympatickými gangliovými blokátory, jinými beta-blokátory (např. v očních
kapkách) nebo inhibitory MAO-B, musí být přísně sledováni lékařem.

Klonidin
Pokud je třeba kombinovanou léčbu s klonidinem ukončit, je třeba vysadit beta-blokátor několik dní
před ukončením léčby klonidinem, protože beta-blokátory mohou zhoršit prudký vzestup krevního
tlaku způsobeného vysazením klonidinu.

Blokátory kalciového kanálu, antiarytmika
Při současném užívání blokátorů kalciového kanálu verapamilového nebo diltiazemového typu nebo
antiarytmik je třeba pacienta pečlivě sledovat z hlediska negativních inotropních a chronotropních
účinků.
Intravenózní podání antagonistů kalciového kanálu verapamilového nebo diltiazemového typu nebo
jiných antiarytmik (např. disopyramid) je kontraindikováno (s výjimkou léků intenzivní péče) (viz bod
4.3).

Antiarytmika třídy I. a blokátory beta-receptorů mají aditivní negativní inotropní účinky, které mohou
u pacientů se sníženou funkcí levé komory způsobit závažné nežádoucí hemodynamické vedlejší
účinky. U pacientů s patologickými poruchami AV vedení je nutné se této kombinaci vyhnout. Tato
interakce byla nejrozsáhleji popsána u disopyramidu (viz bod 4.3).

Anestetika
Během léčby beta-blokátory je inhalačními anestetiky zvýšen bradykardický účinek blokátorů beta-
receptorů.

Další antihypertenziva
Metoprolol může zvyšovat účinky současně užívaných antihypertenziv.

Sympatomimetika
Současné užívání metoprololu a norepinefrinu, epinefrinu nebo jiných sympatomimetik může způsobit
výrazné zvýšení krevního tlaku.
Pokud se za určitých okolností podává adrenalin pacientům užívajícím beta-blokátory,
kardioselektivní beta-blokátory mají významně nižší dopad na regulaci krevního tlaku než neselektivní
beta-blokátory.
Účinky epinefrinu při léčbě anafylaktických reakcí mohou být sníženy u pacientů léčených beta-
blokátory (viz bod 4.4).

Nesteroidní protizánětlivé léky
Současné podávání s indometacinem nebo jiným inhibitorem syntézy prostaglandinů může snížit
antihypertenzivní účinek betablokátorů.

Reserpin, alfa-methyldopa, klonidin, guanfacin a srdeční glykosidy
Současné užívání metoprololu a reserpinu, alfa-methyldopy, klonidinu, guanfacinu nebo srdečních
glykosidů může způsobit těžkou bradykardii a může dojít ke zpoždění srdečného vedení.

Antidiabetika a inzulín
Metoprolol může zmírňovat příznaky hypoglykémie, zvláště tachykardii způsobenou hypoglykemií.
Beta-blokátory mohou inhibovat uvolňování inzulínu u pacientů s diabetem II. typu. Hypoglykemická
léčba (inzulinem nebo perorálními antidiabetiky) má být odpovídajícím způsobem upravena a je nutná
pravidelná kontrola hladiny cukru v krvi.

Léky obsahující xanthin
Současné užívání přípravků obsahujících xanthin (aminofylin, theofylin) vede ke vzájemnému
oslabení účinku.

Farmakokinetické interakce

Inhibitory and induktory CYP 2DMetoprolol je substrátem pro izoenzym CYP 2D6 cytochromu P450.
Látky, které působí jako enzymové induktory nebo enzymové inhibitory, mohou ovlivňovat
plazmatickou koncentraci metoprololu. Rifampicin snižuje plazmatickou koncentraci metoprololu,
zatímco cimetidin, alkohol a hydralazin mohou plazmatickou koncentraci metoprololu zvyšovat.
Metoprolol je převážně, ale ne výlučně, metabolizován jaterním enzymem cytochromem (CYP) 2D(viz bod 5.2).
Látky s inhibičním účinkem na CYP 2D6, jako jsou selektivní inhibitory zpětného vychytávání
serotoninu (SSRI), jako je paroxetin, fluoxetin a sertralin, difenhydramin, hydroxychlorochin,
celekoxib, terbinafin, neuroleptika (např. chlorpromazin, triflupromazin, chlorprothixen) a případně i
propafenon mohou zvýšit plazmatickou koncentraci metoprololu.
Inhibiční účinek na CYP 2D6 byl také hlášen u amiodaronu a chinidinu (antiarytmika).

Clearance jiných léčivých látek (např. lidokain) může být snížena metoprololem.

4.6 Fertilita, těhotenství a kojení

Těhotenství
Vzhledem k neexistenci kontrolovaných studií o používání metoprololu u těhotných žen, lze
metoprolol použít v průběhu těhotenství, pouze pokud přínos pro matku převáží riziko pro
embryo/plod.

Beta-blokátory způsobují snížení prokrvení placenty a mohou způsobit smrt plodu a předčasný porod.
Intrauterinní růstové poruchy byly hlášeny po dlouhodobém podávání těhotným ženám s mírnou až
středně těžkou hypertenzí. Bylo hlášeno, že beta-blokátory způsobují prodloužený porod a bradykardii
u plodu a novorozence. Byla také hlášena hypoglykémie, hypotenze, zvýšené hladiny bilirubinu v krvi
a omezená reakce novorozence na anoxii.
Léčba metoprololem má být ukončena 48-72 hodin před očekávaným termínem porodu. Pokud to není
možné, novorozenec musí být sledován kvůli příznakům blokády beta-receptorů (např. srdeční a plicní
komplikace) 48-72 hodin po narození.

Kojení
Metoprolol dosahuje přibližně třikrát vyšších koncentrací v mateřském mléce než v plazmě. Ačkoli se
riziko nežádoucích účinků u kojených dětí zdá být při užívání terapeutických dávek metoprololu
nízké, je nutné kojené děti sledovat kvůli známkám blokády beta-receptorů.

Fertilita
Účinky metoprololu na lidskou plodnost nebyly studovány.

4.7 Účinky na schopnost řídit a obsluhovat stroje

Při řízení motorového vozidla nebo obsluze strojů je třeba vzít v úvahu, že se mohou objevit závratě
nebo únava, zejména na začátku léčby, při zvýšení dávky, při změně přípravku nebo při současné
konzumaci alkoholu.

4.8 Nežádoucí účinky

Nežádoucí účinky byly hlášeny během léčby metoprololem s následující frekvencí: velmi časté
(≥1/10); časté (≥1/100 to <1/10); méně časté (≥1/1 000 až <1/100); vzácné (≥1/10 000 až 1/1 000);
velmi vzácné (<1/10 000) a není známo (z dostupných údajů nelze určit).

Poruchy krve a lymfatického systému
Velmi vzácné: trombocytopenie, agranulocytóza

Poruchy metabolismu a výživy
Méně časté: zvýšení tělesné hmotnosti
Vzácné: může se objevit latentní diabetes mellitus nebo se může zhoršit manifestní
diabetes mellitus, zvýšená hypoglykemie vyvolaná inzulínem, snížená hladina
HDL cholesterolu, zvýšené hladiny triglyceridů
Velmi vzácné: zvýšená hladina VLDL cholesterolu

Psychiatrické poruchy
Méně časté: deprese, potíže se soustředěním, snížené vědomí, ospalost nebo nespavost,
noční můry
Vzácné: nervozita, úzkost
Velmi vzácné: amnézie, ztráta paměti, zmatenost, halucinace

Poruchy nervového systému
Velmi časté: únava

Časté: závratě, bolest hlavy
Méně časté: parestézie

Poruchy oka
Vzácné: poruchy zraku, suché oči, podráždění očí, zánět spojivek

Poruchy ucha a labyrintu
Velmi vzácné: tinnitus, poruchy sluchu, reverzibilní ztráta sluchu

Srdeční poruchy
Časté: bradykardie, hypotenze, ortostatická hypotenze (příležitostně se synkopou),
palpitace
Méně časté: přechodné zhoršení srdečního selhání, kardiogenní šok u pacientů s akutním
infarktem myokardu (viz bod 5.1), AV blok I. stupně, edém, bolest na hrudi
Vzácné: poruchy srdečného vedení, arytmie

Cévní poruchy
Časté: chladné končetiny, Raynaudův syndrom
Velmi vzácné: intenzifikace existujících poruch periferního oběhu až po gangrénu

Respirační, hrudní a mediastinální poruchy
Časté: námahová dušnost
Méně časté: bronchospasmus
Vzácné: rinitida

Gastrointestinální poruchy
Časté: nauzea, bolest břicha, průjem, zácpa
Méně časté: zvracení
Vzácné: sucho v ústech
Velmi vzácné: poruchy chuti

Poruchy jater a žlučových cest
Vzácné: abnormální funkční jaterní testy
Velmi vzácné: hepatitida

Poruchy kůže a podkožní tkáně
Méně časté: vyrážka (ve formě psoriasiformní kopřivky a dystrofických kožních lézí),
zvýšené pocení
Vzácné: alopecie
Velmi vzácné: fotosenzitivní reakce, zhoršení nebo výskyt psoriázy nebo psoriasiformního
exantému

Poruchy svalové a kosterní soustavy a pojivové tkáně
Méně časté: svalová slabost, svalové křeče
Velmi vzácné: artralgie

Poruchy reprodukčního systému a prsu
Vzácné: impotence, sexuální dysfunkce

Hlášení podezření na nežádoucí účinky
Hlášení podezření na nežádoucí účinky po registraci léčivého přípravku je důležité. Umožňuje to
pokračovat ve sledování poměru přínosů a rizik léčivého přípravku. Žádáme zdravotnické pracovníky,
aby hlásili podezření na nežádoucí účinky na adresu:
Státní ústav pro kontrolu léčiv
Šrobárova
100 41 Praha Webové stránky: www.sukl.cz/nahlasit-nezadouci-ucinek

4.9 Předávkování

Příznaky
Předávkování může vést k těžké hypotenzi, sinusové bradykardii, bradyarytmii, poruchám srdečního
vedení, srdečnímu selhání, kardiogennímu šoku a zástavě srdce. Kromě toho se mohou objevit dýchací
potíže s bronchospasmem, poruchy vědomí, kóma, nauzea, zvracení, cyanóza, hypoglykémie a také
generalizované záchvaty a hyperkalemie.
Příznaky se mohou zhoršit při současném užití alkoholu, antihypertenziv, chinidinu nebo barbiturátů.
První příznaky předávkování se obvykle objevují 20 minut až 2 hodiny po užití léku.

Léčba
Monitorování životně důležitých funkcí pod intenzivní zdravotní péčí.
Terapeutická opatření zahrnují podávání aktivního uhlí, projímadel a v případě potřeby výplach
žaludku. Atropin, sympatomimetika nebo dočasný kardiostimulátor k léčbě bradykardie a poruch
srdečního vedení.
V případě šoku, akutního srdečního selhání a hypotenze, se podávají plazma nebo náhražky plazmy,
bolusová injekce glukagonu (v případě potřeby následovaná intravenózní infuzí glukagonu),
sympatomimetika, jako je např. dobutamin podávaný intravenózně, a navíc se během vazodilatace
podávají agonisté α1-receptorů.
Lze také zvážit podání vápníkových iontů.
Při bronchospasmu lze podávat bronchodilatátor (beta-2 sympatomimetikum).
U generalizovaných záchvatů se doporučuje pomalé intravenózní podání diazepamu.
Dávky potřebné k léčbě předávkování mohou být mnohem vyšší než obvyklé terapeutické dávky,
protože beta-receptory jsou blokovány beta-blokátorem.


5. FARMAKOLOGICKÉ VLASTNOSTI

5.1 Farmakodynamické vlastnosti

Farmakoterapeutická skupina: beta-blokátory, selektivní, ATC kód: C07AB02

Mechanismus účinku
Metoprolol je selektivní blokátor beta1-receptorů; tj. beta1-receptory v srdci jsou blokovány při
výrazně nižších koncentracích než beta2-receptory. Je však třeba vzít v úvahu, že s rostoucí dávkou
klesá kardioselektivita.

Metoprolol má pouze nevýznamné membrány stabilizující účinky a nevykazuje žádné agonistické
účinky.
Metoprolol snižuje nebo inhibuje účinky katecholaminů na srdce (uvolňovány zejména ve fyzicky a
psychicky stresových situacích).
Metoprolol snižuje tachykardii, srdeční výdej, kontraktilitu a krevní tlak.

V případě potřeby lze metoprolol podávat pacientům s obstrukční plicní nemocí v kombinaci s betaagonistou (viz body 4.3 a 4.4).

Účinek na akutní infarkt myokardu
Čínská studie (studie COMMIT) zkoumala 45 852 pacientů s podezřením na akutní infarkt myokardu
se změnami na EKG (např. ST elevace, ST deprese nebo blokáda větve levého svazku), kteří byli
přijati do nemocnice do 24 hodin od nástupu příznaků. V randomizované studii dostávali pacienti
metoprolol (až 15 mg intravenózně, poté 200 mg perorálně) nebo placebo až do propuštění nebo
28 dní v nemocnici. Ve srovnání s placebem metoprolol neovlivňoval úmrtnost nebo primární

kombinovaný koncový bod smrti, reinfarkt nebo srdeční zástavu. Reinfarkty a ventrikulární fibrilace
byly u léčby metoprololem méně časté, ale rychlost kardiogenního šoku během prvních dvou dnů po
akutním infarktu byla zvýšena, zejména u hemodynamicky nestabilních pacientů.

Ve studii COMMIT byl kardiogenní šok významně častější u léčby metoprololem (5,0 %) než u
placeba (3,9 %). Tento rozdíl byl zvláště patrný u následujících skupin pacientů:

 

5.2 Farmakokinetické vlastnosti

Absorpce
Metoprolol se po perorálním podání úplně absorbuje.
Maximální plazmatické koncentrace je dosaženo po 1,5 až 2 hodinách.
Vlivem efektu prvního průchodu játry je systémová biologická dostupnost po jednorázovém podání
metoprololu přibližně 50 %. Systémovou dostupnost perorální dávky lze zvýšit na cca 65-70 %
současným příjmem potravy.

Distribuce
Vazba metoprololu na plazmatické bílkoviny je nízká (cca 5-10 %).

Biotransformace
Metoprolol je metabolizován oxidací v játrech. Tři hlavní známé metabolity neprokázaly klinicky
významný beta-blokující účinek.
Metoprolol je převážně, ale nikoli výlučně, metabolizován jaterním enzymem cytochromem (CYP)
2D6. Rychlost metabolismu se může individuálně měnit kvůli polymorfismu genu CYP2D6, přičemž
pomalí metabolizátoři (cca 7-8 %) vykazují vyšší plazmatické koncentrace a pomalejší eliminaci než
rychlí metabolizátoři. Plazmatické koncentrace u jednotlivých pacientů jsou nicméně stabilní a
reprodukovatelné.

U méně než 10 % pacientů může genetická vada oxidativního metabolismu (genetický polymorfismus)
vzhledem k dávce vést k abnormálně vysokým plazmatickým hladinám se zvýšeným výskytem
nežádoucích účinků (viz bod 4.8).

Eliminace
Více než 95 % perorální dávky je vyloučeno močí. Přibližně 5 % dávky, v ojedinělých případech až
30 %, se vylučuje v nezměněné podobě. Plazmatický eliminační poločas metoprololu je v průměru
3,5 hodiny (1-9 hodin). Celková clearance je přibližně 1 l/min.

Zvláštní skupiny pacientů
Starší pacienti
Farmakokinetika metoprololu se u mladších a starších pacientů významně neliší.

Pacienti s poruchou funkce ledvin
Systémová biologická dostupnost a eliminace metoprololu se u pacientů s renální insuficiencí nemění,
ale eliminace metabolitů je však pomalejší. U pacientů s glomerulární filtrací (GFR) menší než

ml/min byla zjištěna významná akumulace metabolitů. To však nevede ke zvýšení beta-blokujícího
účinku metoprololu.

Pacienti s poruchou funkce jater
U pacientů s těžkou poruchou funkce jater se může zvýšit biologická dostupnost metoprololu a snížit
celková clearance. Zvýšení biologické dostupnosti je však považováno za klinicky významné pouze u
pacientů s těžkou poruchou funkce jater nebo s portokaválním zkratem. U pacientů s portokaválním
zkratem je celková clearance přibližně 0,3 l/min a hodnoty AUC jsou přibližně 6krát vyšší než u
zdravých jedinců.

5.3 Předklinické údaje vztahující se k bezpečnosti

Předklinické údaje získané na základě konvenčních farmakologických studií bezpečnosti, toxicity po
opakovaném podávání, reprodukční toxicity, genotoxicity a kancerogenního potenciálu neodhalily
žádné zvláštní riziko pro člověka. Ve studiích na zvířatech beta-blokátory neprokázaly žádný
teratogenní potenciál, ale vedly ke sníženému průtoku krve pupeční šňůrou, zpomalení růstu, snížené
osifikaci a zvýšenému výskytu úmrtí plodu a po narození.

6. FARMACEUTICKÉ ÚDAJE

6.1 Seznam pomocných látek

Jádro tablety
Monohydrát laktózy
Mikrokrystalická celulóza
Sodná sůl karboxymethylškrobu (typ A)
Koloidní bezvodý oxid křemičitý
Sodná sůl kroskarmelózy
Předbobtnalý kukuřičný škrob (E 1401)
Magnesium-stearát

Potahová vrstva tablety
Metoprolol Medreg 50 mg potahované tablety:
Hypromelóza
Oxid titaničitý (E 171)
Mastek
Makrogol
Červený oxid železitý (E 172)

Metoprolol Medreg 100 mg potahované tablety:
Hypromelóza
Oxid titaničitý (E 171)
Mastek
Makrogol

6.2 Inkompatibility

Neuplatňuje se.

6.3 Doba použitelnosti

roky

6.4 Zvláštní opatření pro uchovávání


Tento léčivý přípravek nevyžaduje žádné zvláštní podmínky uchovávání.

6.5 Druh obalu a obsah balení

Průhledný, bezbarvý PVC-Al blistr obsahuje 10, 14, 28, 30, 50, 56, 60, 84, 90, 98 nebo potahovaných tablet.

Na trhu nemusí být všechny velikosti balení.

6.6 Zvláštní opatření pro likvidaci přípravku

Žádné zvláštní požadavky na likvidaci.
Veškerý nepoužitý léčivý přípravek nebo odpad musí být zlikvidován v souladu s místními
požadavky.

7. DRŽITEL ROZHODNUTÍ O REGISTRACI

Medreg s.r.o.
Na Florenci Nové Město
110 00 Praha Česká republika


8. REGISTRAČNÍ ČÍSLO/REGISTRAČNÍ ČÍSLA

Metoprolol Medreg 50 mg potahované tablety: Reg. č.:.58/454/19-C
Metoprolol Medreg 100 mg potahované tablety: Reg. č.: 58/455/19-C


9. DATUM PRVNÍ REGISTRACE/PRODLOUŽENÍ REGISTRACE

Datum první registrace: 27. 5.

10. DATUM REVIZE TEXTU

27. 5.