Moxonidin actavis

Sp. zn. sukls
SOUHRN ÚDAJŮ O PŘÍPRAVKU

1. NÁZEV PŘÍPRAVKU

Moxonidin Actavis 0,2 mg potahované tablety
Moxonidin Actavis 0,3 mg potahované tablety
Moxonidin Actavis 0,4 mg potahované tablety

2. KVALITATIVNÍ A KVANTITATIVNÍ SLOŽENÍ

Moxonidinum 0,2 mg v 1 potahované tabletě.
Moxonidinum 0,3 mg v 1 potahované tabletě.
Moxonidinum 0,4 mg v 1 potahované tabletě.

Pomocné látky se známým účinkem:
Moxonidin Actavis 0,2 mg: laktosa 89,8 mg.
Moxonidin Actavis 0,3 mg: laktosa 89,7 mg.
Moxonidin Actavis 0,4 mg: laktosa 89,6 mg.
Úplný seznam pomocných látek – viz 6.
3. LÉKOVÁ FORMA

Potahovaná tableta

Vzhled:
Všechny tablety jsou kulaté o průměru přibližně 6 mm.
Moxonidin Actavis 0,2 mg: světle růžová potahovaná tableta
Moxonidin Actavis 0,3 mg: růžová potahovaná tableta
Moxonidin Actavis 0,4 mg: tmavě růžová potahovaná tableta

4. KLINICKÉ ÚDAJE

4.1 Terapeutické indikace

Léčba mírné až středně těžké hypertenze.

4.2 Dávkování a způsob podání

Dospělí
Léčba musí být zahájena nejnižší dávkou moxonidinu, tzn. denní dávkou 0,2 mg moxonidinu ráno.
Jestliže léčebný efekt není dostatečný, lze po třech týdnech dávku zvýšit na 0,4 mg moxonidinu. Tuto
dávku je možné podávat jako jednu dávku (užívá se ráno) nebo rozděleně do dvou dílčích dávek (ráno a
večer). Není-li po dalších třech týdnech ani tato dávka dostatečná, je možné dávku opět zvýšit na
maximální možnou dávku 0,6 mg moxonidinu rozdělenou do dvou dílčích dávek ráno a večer. Jednotlivá
dávka 0,4 mg moxonidinu a denní dávka 0,6 mg moxonidinu nemá být překročena.
Současné požití potravy neovlivňuje farmakokinetiku moxonidinu, takže jej lze užívat před, během i po
jídle. Tablety je třeba vždy zapít dostatečným množstvím tekutiny.

Pediatrická populace:
Moxonidin se nemá podávat dětem a dospívajícím pod 16 let věku, jelikož pro tuto věkovou skupinu
nejsou k dispozici dostatečná data.

Starší pacienti:
Pokud není zhoršená funkce ledvin, doporučené dávkování je stejné jako u dospělých pacientů.

Porucha funkce ledvin:
Pacienti se středně těžkým poškozením funkce ledvin (glomerulární filtrace >30 ml/min. a <60 ml/min.)
by měli zahájit léčbu dávkou 0,2 mg denně a denní dávka může být zvýšena maximálně na 0,4 mg denně.
Pacienti s těžkou poruchou funkce ledvin (glomerulární filtrace <30 ml/min.) mohou také zahájit léčbu
dávkou 0,2 mg denně, denní dávka může být však zvýšena maximálně na 0,3 mg, pokud je to klinicky
prokázáno a dávka dobře snášena.

Porucha funkce jater:
Nejsou k dispozici studie u pacientů s poruchou funkce jater. Jelikož však moxonidin nepodléhá
extenzivnímu metabolismu v játrech, nepředpokládá se významný vliv na jeho farmakokinetiku a
doporučení ohledně dávkování je u pacientů s poruchou funkce jater stejné jako u dospělých pacientů.
Léčba nesmí být ukončena náhle, lék se musí vysazovat postupně během dvou týdnů (viz 4.4).

4.3 Kontraindikace

– hypersenzitivita na moxonidin nebo na kteroukoli pomocnou látku uvedenou v bodě 6.– sick sinus syndrom
– bradykardie (klidová srdeční frekvence pod 50/min.)
– AV blok 2. nebo 3. stupně
– srdeční insuficience

4.4 Zvláštní upozornění a opatření pro použití


Při postmarketingovém použití byly hlášeny případy AV bloku různého stupně u pacientů léčených
moxonidinem. Na základě těchto případů nelze úplně vyloučit kauzální roli moxonidinu v prodloužení
atrioventrikulárního vedení. Proto je při léčbě pacientů s možnou predispozicí k rozvoji AV bloku
doporučována opatrnost.

Je-li moxonidin užíván u pacientů s AV blokem 1. stupně, má být věnována zvláštní péče tomu, aby
nenastala bradykardie. Moxonidin se nesmí užívat u vyšších stupňů AV bloků (viz bod 4.3).

Je-li moxonidin užíván u pacientů se závažným onemocněním koronárních arterií nebo nestabilní anginou
pectoris, má být pacientům věnována zvláštní péče, protože s touto skupinou pacientů jsou jen omezené
zkušenosti.


Při podávání moxonidinu pacientům se zhoršením renálních funkcí je třeba opatrnosti, protože moxonidin
se vylučuje především ledvinami. U těchto pacientů se doporučuje opatrné titrování dávky, a to zvláště na
počátku léčby. Dávkování má začít 0,2 mg denně a může být zvýšeno maximálně na 0,4 mg denně u
pacientů se středně těžkou poruchou funkce ledvin (glomerulární filtrace >30 ml/min. ale <60 ml/min.,
koncentrace kreatininu v séru >105 μmol/l a <160 μmol/l) a maximálně na 0,3 mg denně u pacientů
těžkou poruchou funkce ledvin (glomerulární filtrace <30 ml/min.) pokud je to klinicky prokázáno a
dávka dobře snášena.
Jestliže se moxonidin používá kombinaci s β-blokátorem, potom je v případě ukončení léčby nutné
nejdříve vysadit β-blokátor a až potom s odstupem několika dnů moxonidin.

Dosud nebyl po přerušení léčby moxonidinem pozorován rebound fenomén na krevní tlak. Avšak náhlé
přerušení léčby moxonidinem se nedoporučuje; dávka by měla být snižována postupně v průběhu dvou
týdnů.

Starší populace může být náchylnější na kardiovaskulární příhody léků snižujících krevní tlak. Proto by
měla být léčba zahájena nejnižší dávkou a zvyšování dávky by mělo být prováděno s opatrností, aby
nedošlo k vážným následkům, ke kterým mohou tyto vést.

Pacienti se vzácnou dědičnou nesnášenlivostí galaktosy, vrozeným nedostatkem laktázy, nebo glukózo-
galaktózovou malabsorpcí by tento lék užívat neměli.

Viz 4.2 a 4.5.

4.5 Interakce s jinými léčivými přípravky a jiné formy interakce

Současné podávání moxonidinu s jinými antihypertenzivy má za následek zvýšení účinku (aditivní
účinek).

Tricyklická antidepresiva mohou snižovat účinnost centrálně působících antihypertenziv. Proto se
současné podávání tricyklických antidepresiv a moxonidinu nedoporučuje.

Moxonidin může potencovat sedativní účinek tricyklických antidepresiv (je nutné se vyhnout společnému
předepisování), trankvilizérů, alkoholu, sedativ a hypnotik.

Moxonidin středně závažně zesiluje zhoršené charakteristiky kognitivních funkcí u pacientů užívajících
lorazepam. Moxodinin může zvyšovat sedativní účinek benzodiazepinů při současném podávání těchto
léků.
Moxonidin se vylučuje tubulární exkrecí. Nelze vyloučit interakce s jinými léky vylučovanými tubulární
exkrecí.

Tolazolin může, v závislosti na dávce, snižovat účinek moxonidinu.

4.6 Fertilita, těhotenství a kojení

Těhotenství
Neexistují dostatečná data o používání moxonidinu u těhotných žen. Studie na zvířatech prokázaly
embryo-toxikologické účinky (viz 5.3). Potenciální riziko pro člověka není známo. Moxonidin se
v těhotenství nemá používat, pokud to není nezbytně nutné.

Kojení
Moxonidin se vylučuje do mateřského mléka, proto by neměl být při kojení užíván. Jestliže je léčba
moxonidinem zcela nezbytná, je nutné kojení ukončit.

4.7 Účinky na schopnost řídit a obsluhovat stroje

Nebyly provedeny žádné studie sledující účinek moxonidinu na schopnost řídit nebo obsluhovat stroje.
Byly však hlášeny somnolence, ospalost a závratě. Tyto účinky je třeba při řízení a obsluze strojů zvážit.

4.8 Nežádoucí účinky

Nejčastěji hlášené nežádoucí účinky u pacientů užívajících moxonidin byly sucho v ústech, závratě,
astenie a somnolence. V dalším průběhu léčby (po prvních týdnech) tyto příznaky většinou ustupovaly.
Nežádoucí účinky podle systémově orgánových tříd: (pozorované s níže uvedenými frekvencemi během
placebem kontrolovaných klinických studií s počtem pacientů exponovaných moxonidinu n=886):
Velmi časté
(≥1/10)
Časté
(≥1/100, <1/10)
Méně časté
(≥1/1000, <1/100)
Velmi vzácné
(<1/10 000, včetně
jednotlivých
hlášených případů)
Endokrinní
poruchy
gynekomastie,
impotence a ztráta
libida

Psychiatrické
poruchy
změněné
myšlenkové
procesy, nespavost
deprese,
úzkost, nervozita


Poruchy
nervového
systému
ospalost,
bolest hlavy*,
závratě,
somnolence,
vertigo,
poruchy spánku
sedace, synkopa
Oční poruchy suché svědění
nebo pálení oka

Poruchy ucha a
labyrintu
tinnitus
Srdeční poruchy bradykardie
Vaskulární
poruchy
vazodilatace hypotenze*,
ortostatická
hypotenze,
parestézie
končetin,
Raynaudův
syndrom, periferní
cévní poruchy

Gastrointestinální
poruchy
sucho v ústech průjem, nausea,
zvracení,
dyspepsie*, zácpa
a další
gastrointestinální
poruchy

Poruchy jater a
žlučových cest
jaterní reakce
(hepatitida,
cholestáza)
Poruchy kůže a
podkožních tkání
vyrážka, svědění alergická kožní
reakce, angioedém

Muskuloskeletální
poruchy a poruchy
pojivové tkáně
bolest zad bolest krku
Poruchy ledvin a
močových cest
retence moči nebo
inkontinence

Celkové a jinde
nezařazené
poruchy
sucho v ústech astenie

otoky v různých
lokalizacích,
slabost nohou,
angioedém,
synkopa, retence

tekutin, anorexie,
bolesti příušní
žlázy
*frekvence nebyla vyšší ve srovnání s placebem
Hlášení podezření na nežádoucí účinky
Hlášení podezření na nežádoucí účinky po registraci léčivého přípravku je důležité. Umožňuje to
pokračovat ve sledování poměru přínosů a rizik léčivého přípravku. Žádáme zdravotnické pracovníky, aby
hlásili podezření na nežádoucí účinky na adresu:

Státní ústav pro kontrolu léčiv
Šrobárova 100 41 Praha Webové stránky: www.sukl.cz/nahlasit-nezadouci-ucinek

4.9 Předávkování

Symptomy předávkování
Byl popsán případ neúmyslného předávkování u dvouletého dítěte: dítě požilo neznámé množství
moxonidinu. Maximální dávka, kterou mohlo požít, byla 14 mg. U dítěte se vyskytly tyto symptomy:
sedace, koma, hypotenze, mióza a dušnost. Výplach žaludku, infuze glukózy, mechanická ventilace a klid
vedly k úplnému ústupu symptomů během 11 hodin.
Na základě farmakodynamických vlastností moxonidinu lze u dospělých předpokládat tyto reakce: sedace,
hypotenze, ortostatická dysregulace, bradykardie, sucho v ústech. Ve vzácných případech se může
vyskytnout zvracení a paradoxní vzestup krevního tlaku.
V případech závažného předávkování se doporučuje hlavně sledování poruch vědomí a útlumu dechu.
Léčba se skládá z opatření snižujících absorpci léku, jako je výplach žaludku (co nejdříve po jeho požití),
podání aktivního uhlí a projímadel, jinak je léčba symptomatická.

V několika případech předávkování, které byly hlášeny, požili pacienti akutně dávku 19,6 mg bez
následku smrti. Příznaky, které byly zaznamenány: bolest hlavy, útlum, somnolence, hypotenze, závratě,
celková slabost, bradykardie, sucho v ústech, zvracení, únava a bolest v horní části zažívacího traktu. V
případě závažného předávkování se doporučuje pečlivé monitorování, a to zvláště poruch vědomí a
útlumu dýchání.

Navíc na základě několika zvířecích studií s vysokými dávkami lze odvodit, že se může vyskytnout i
přechodná hypertenze, tachykardie a hyperglykémie.

Léčba předávkování
Specifické antidotum není známo. V případě hypotenze může být zváženo podávání tekutin a dopaminu
na podporu krevního oběhu. Bradykardie se může léčit atropinem. Kromě obecných podpůrných opatření
(intravenózní podání tekutin, katecholaminy) může fentolamin (α2-blokátor) v závislosti na dávce zvrátit
část symptomů předávkování moxonidinem. V případě těžké bradykardie se doporučuje atropin.

Antagonisté α – receptorů mohou snižovat nebo rušit paradoxní hypertenzi, kterou lze pozorovat při
předávkování moxonidinem.

5. FARMAKOLOGICKÉ VLASTNOSTI

5.1 Farmakodynamické vlastnosti

Farmakoterapeutická skupina: agonisté imidazolinových receptorů
ATC skupina: C02AC
V různých zvířecích modelech bylo prokázáno, že moxonidin má silný hypotenzivní účinek. Dostupná
experimentální data ukazují, že místo působení moxonidinu je umístěno v centrálním nervovém systému
(CNS).
V mozkovém kmeni se moxonidin selektivně váže na I1-imidazolinové receptory. Tyto receptory citlivé
na imidazolin se nacházejí zejména v rostrální ventrolaterální dřeni, v oblasti, která je důležitá pro
centrální kontrolu periferního sympatického nervového systému. Efekt interakce s těmito Iimidazolinovými receptory spočívá zřejmě ve snížení aktivity sympatiku. Tento efekt byl prokázán na
srdečních, splanchnických a renálních sympatických nervech.
Moxonidin se liší od ostatních centrálně působících antihypertenziv nízkou afinitou k centrálním αadrenergním receptorům ve srovnání s afinitou k I1-imidazolinovým receptorům. Alpha2-adrenergní
receptory jsou považovány za intermediární dráhu, která způsobuje sedaci a sucho v ústech, což jsou
nejčastější nežádoucí účinky centrálně působících antihypertenziv. Průměrný systolický i diastolický
krevní tlak se snižuje v klidu i při námaze.

Účinky moxonidinu na mortalitu a kardiovaskulární morbiditu nejsou v současné době známy.

5.2 Farmakokinetické vlastnosti

Absorpce
Po perorálním podání se moxonidin rychle vstřebává. U člověka se vstřebá přibližně 90 % perorálně
podané dávky. Příjem potravy nemá žádný vliv na farmakokinetiku moxonidinu.
Metabolismus prvního průchodu nebyl zjištěn a biologická dostupnost je 88 %.

Distribuce
Pouze asi 7 % moxonidinu se váže na lidské plazmatické proteiny (Vdss = 1,8 ± 0,4 l/kg). Vrcholových
plazmatických hladin je dosaženo za 30 – 180 minut po podání potahovaných tablet.

Biotransformace
Moxonidin je metabolizován z 10 – 20 %, převážně na 4,5-dehydromoxonidin a na derivát
aminomethanamidinu otevřením imidazolinového prstence. Hypotenzivní účinek 4,5-dehydromoxonidinu
činí pouze 1/10 a derivátů aminomethanamidinu méně než 1/100 v porovnání s moxonidinem.

Eliminace
Moxonidin a jeho metabolity jsou téměř zcela vylučovány ledvinami. Během prvních 24 hodin se vyloučí
více než 90 % podané dávky ledvinami a přibližně 1 % se vyloučí stolicí. Kumulativní vylučování
nezměněného moxonidinu je přibližně 50 – 75 %. Průměrný plazmatický eliminační poločas je 2,2 – 2,hodiny a renální poločas je 2,6 – 2,8 hodin.
U pacientů se středně závažným zhoršením funkce ledvin (glomerulární filtrace 30-60 ml/min) je plocha
pod křivkou plazmatických koncentrací (AUC) zvýšena o 85 % a clearance snížena o 52 %. U těchto
pacientů musí být dávka upravena tak, aby maximální denní dávka nebyla vyšší než 0,4 mg a maximální
jednotlivá dávka byla 0,2 mg moxonidinu.
U pacientů se závažným zhoršením funkce ledvin (glomerulární filtrace < 30 ml/min) je clearance snížena
o 68 % a eliminační poločas je prodloužen až na 7 hodin. U těchto pacientů musí být dávka upravena na
maximální denní dávku 0,3 mg.

Farmakokinetika u dětí
U dětí nebyly provedeny žádné farmakokinetické studie.

5.3 Předklinické údaje vztahující se k bezpečnosti

Předklinické údaje získané na základě konvenčních farmakologických studií bezpečnosti, toxicity po
opakovaném podávání, genotoxicity a hodnocení kancerogenního potenciálu neodhalily žádné zvláštní
riziko pro člověka.
Studie reprodukční toxicity neodhalily žádné účinky na fertilitu a žádný teratogenní potenciál.
Embryotoxické účinky byly pozorovány u potkanů při dávkách nad 3 mg/kg/den a u králíků při dávkách
nad 0,7 mg/kg/den. V perinatální a postnatální studii u potkanů byly vývoj a životaschopnost potomků
ovlivněny při dávkách nad 1 mg/kg/den.


6. FARMACEUTICKÉ ÚDAJE

6.1 Seznam pomocných látek

Jádro tablety: monohydrát laktosy, krospovidon, povidon 25, magnesium-stearát
Potahová vrstva tablety: hypromelosa, oxid titaničitý (E171), makrogol 400, červený oxid železitý (E172)

6.2 Inkompatibility

Neuplatňuje se.

6.3 Doba použitelnosti

roky


6.4 Zvláštní opatření pro uchovávání

Uchovávejte při teplotě do 30°C. Uchovávejte v původním obalu, aby byl přípravek chráněn před světlem.


6.5 Druh obalu a obsah balení

PVC/PVDC/Al blistr
Velikost balení: 10, 20, 28, 30, 50, 98, 100 a 400 (20x20, 10x40, pouze jako nemocniční balení)
potahovaných tablet.
Na trhu nemusí být všechny velikosti balení.

6.6 Zvláštní opatření pro likvidaci přípravku a pro zacházení s ním

Žádné zvláštní požadavky pro likvidaci.

7. DRŽITEL ROZHODNUTÍ O REGISTRACI
Actavis Group PTC ehf., Reykjavikurvegur 76-78, 220 Hafnarfjordur, Island

8. REGISTRAČNÍ ČÍSLO

Moxonidin Actavis 0,2 mg 58/490/06-C
Moxonidin Actavis 0,3 mg 58/491/06-C
Moxonidin Actavis 0,4 mg 58/492/06-C

9. DATUM PRVNÍ REGISTRACE / PRODLOUŽENÍ REGISTRACE

Datum první registrace: 13. 12. Datum posledního prodloužení registrace: 2. 11.
10. DATUM REVIZE TEXTU

28. 5.