DORZOLAMID OLIKLA - souhrn údajů a příbalový leták

Sp. zn. sukls
SOUHRN ÚDAJŮ O PŘÍPRAVKU

1. NÁZEV PŘÍPRAVKU

Dorzolamid Olikla 20 mg/ml oční kapky, roztok

2. KVALITATIVNÍ A KVANTITATIVNÍ SLOŽENÍ

Jeden ml obsahuje dorzolamidum 20 mg (jako dorzolamidi hydrochloridum).
Jedna kapka obsahuje dorzolamidum přibližně 0,686–0,838 mg.

Pomocná látka se známým účinkem:
Jeden ml roztoku obsahuje 0,075 mg benzalkonium-chloridu.

Úplný seznam pomocných látek viz bod 6.1.

3. LÉKOVÁ FORMA

Oční kapky, roztok.
Izotonický, pufrovaný, mírně viskózní, čirý, bezbarvý vodný roztok.

pH: 5,0–6,Osmolalita: 290 mosm/kg

4. KLINICKÉ ÚDAJE

4.1 Terapeutické indikace

Přípravek Dorzolamid Olikla je indikován:
- jako adjuvantní terapie při léčbě betablokátory
- jako monoterapie u pacientů nereagujících na léčbu betablokátory nebo u nichž jsou
betablokátory kontraindikovány;
při léčbě zvýšeného nitroočního tlaku při:
- oční hypertenzi,
- glaukomu s otevřeným úhlem,
- pseudoexfoliativním glaukomu.

4.2 Dávkování a způsob podání

Dávkování
Používá-li se dorzolamid v monoterapii podává se v dávce jedna kapka třikrát denně do spojivkového
vaku postiženého oka (očí).

Je-li dorzolamid používán jako adjuvantní terapie spolu s očním betablokátorem, podává se v dávce
dvakrát denně jedna kapka do spojivkového vaku postiženého oka (očí).

Má-li dorzolamid nahradit jiný oční antiglaukomatikum, ukončete léčbu daným přípravkem a
následující den začněte podávat dorzolamid.

Používá-li se více než jeden lokálně podávaný oční lék, je nutné podávat léky s nejméně
desetiminutovým odstupem.
Pacienti mají být poučeni, aby si před použitím umyli ruce a aby se kapací koncovka lahvičky
nedostala do kontaktu s okem nebo s okolními tkáněmi.


Pacienti mají být rovněž poučeni o tom, že oční roztoky mohou být při nesprávném zacházení
kontaminovány běžnými bakteriemi, o kterých je známo, že způsobují oční infekce. Důsledkem
použití znečištěných roztoků může být vážné poškození oka s následnou ztrátou zraku.

Pacienty je nutno informovat o správném používání dávkovače očního přípravku.

Způsob podání:
1. Před prvním použitím přípravku je nezbytné zkontrolovat, zda je proužek garantující neporušenost
obalu na přední straně lahvičky neporušená. U dosud neotevřené lahvičky je mezi lahvičkou a
víčkem mezera.
2. Pacient odstraní uzávěr lahvičky.
3. Hlava pacienta musí být zakloněna a dolní víčko mírně staženo tak, aby mezi víčkem a okem
vznikla kapsa.
4. Lahvička má být otočena dnem vzhůru a má se na ni zatlačit, dokud do oka nekápne jedna kapka.
KAPACÍ KONCOVKA LAHVIČKY SE NESMÍ DOTKNOUT OKA ANI OČNÍHO VÍČKA.
5. Při použití nazolakrimální okluze nebo zavření očí po dobu 2 minut se systémová absorpce snižuje.
Tím může dojít ke snížení systémových nežádoucích účinků a zvýšení lokálního účinku.
6. Zopakují se kroky 3-5 i u druhého oka, pokud je to indikováno.
7. Uzávěr se nasadí zpět a lahvička se uzavře ihned poté, co byla použita.

Pediatrická populace

O použití u pediatrických pacientů, kdy byl dorzolamid podáván třikrát denně, jsou k dispozici pouze
omezené klinické údaje (informace ohledně pediatrického dávkování viz bod 5.1).

4.3 Kontraindikace

Hypersenzitivita na léčivou látku nebo na kteroukoli pomocnou látku uvedenou v bodě 6.1.

Dorzolamid nebyl studován u pacientů s těžkou poruchou funkce ledvin (ClCr  30 ml/min) ani při
hyperchloremické acidóze. Protože se dorzolamid a jeho metabolity vylučují převážně ledvinami, je
dorzolamid u těchto pacientů kontraindikován.

4.4 Zvláštní upozornění a opatření pro použití

Dorzolamid nebyl studován u pacientů s poruchou funkce jater, a proto má být používán u těchto
pacientů opatrně.

Léčení pacientů s akutním glaukomem s uzavřeným úhlem vyžaduje kromě podávání látek snižujících
nitrooční tlak i terapeutické výkony. Dorzolamid nebyl studován u pacientů s akutním glaukomem s
uzavřeným úhlem.

Dorzolamid obsahuje sulfonamidovou skupinu, která se také vyskytuje v sulfonamidech, a ačkoli se
podává lokálně, vstřebává se systémově. Proto se mohou při lokální aplikaci vyskytnout stejné
nežádoucí reakce jako při podávání sulfonamidů, včetně závažných reakcí, jako jsou
Stevens−Johnsonův syndrom a toxická epidermální nekrolýza. Vyskytnou-li se známky závažných
reakcí nebo dojde-li k hypersenzitivní reakci, je nutné přestat přípravek používat.

Terapie perorálními inhibitory karboanhydrázy byla kvůli poruchám acidobazické rovnováhy spojena
s urolitiázou, zvláště u pacientů s urolitiázou v anamnéze. I když nebyly při použití dorzolamidu
pozorovány žádné poruchy acidobazické rovnováhy, byla urolitiáza občas uváděna. Protože
dorzolamid je lokální inhibitor karboanhydrázy se systémovým vstřebáváním, může u pacientů s
tvorbou ledvinových kamenů v anamnéze existovat zvýšené riziko urolitiázy při používání
dorzolamidu.
Pokud jsou pozorovány alergické reakce (např. konjunktivitida a reakce očních víček), má se zvážit
přerušení léčby dorzolamidem.


U pacientů užívajících perorálně inhibitory karboanhydrázy současně s dorzolamidem existuje
potenciální nebezpečí aditivního působení na známý systémový účinek inhibice karboanhydrázy.
Současné podávání dorzolamidu a perorálně podávaného inhibitoru karboanhydrázy se nedoporučuje.

U pacientů s již přítomnými chronickými defekty rohovky a/nebo s nitrooční operací v anamnéze byly
při používání dorzolamidu popsány edémy rohovky a ireverzibilní dekompenzace rohovky.
Dorzolamid podávaný lokálně je nutno těmto pacientům aplikovat opatrně.

Bylo popsáno odchlípení cévnatky současně s oční hypotonií po filtrujících operacích při podávání
terapií potlačujících tvorbu nitrooční tekutiny.

Dorzolamid Olikla obsahuje jako konzervační látku benzalkonium-chlorid, který může způsobit
podráždění oka. Kontaktní čočky je třeba před aplikací vyjmout a znovu se smí nasadit až po minutách. O benzalkonium-chloridu je známo, že zabarvuje měkké kontaktní čočky.

Pediatrická populace

Dorzolamid nebyl studován u pacientů nižšího gestačního věku než 36 týdnů a u pacientů mladších
než jeden týden věku. Pacienti s významnou renální tubulární nevyzrálostí mohou dostávat dorzolamid
pouze po pečlivém zvážení poměru rizik a přínosů, a to z důvodu možného rizika vzniku metabolické
acidózy.

4.5 Interakce s jinými léčivými přípravky a jiné formy interakce

Nebyly provedeny žádné specifické studie interakcí s dorzolamidem.

V klinických studiích byl dorzolamid podáván současně s následujícími léky bez známek nepříznivých
interakcí: s očním roztokem timololu, očním roztokem betaxololu a se systémovými léky včetně ACE-
inhibitorů, blokátorů kalciových kanálů, diuretik, nesteroidních protizánětlivých léků včetně kyseliny
acetylsalicylové a hormonů (např. estrogenu, inzulinu, thyroxinu).

Souvislost mezi dorzolamidem a miotiky a adrenergními agonisty nebyla během léčby glaukomu
podrobně hodnocena.

4.6 Fertilita, těhotenství a kojení

Těhotenství
Dorzolamid se nesmí během těhotenství používat. Nejsou k dispozici adekvátní klinické údaje o
podávání v těhotenství. U samic králíků, kterým byly podávány toxické dávky dorzolamidu, byly
pozorovány teratogenní účinky (viz bod 5.3).

Kojení
Není známo, zda se dorzolamid vylučuje do lidského mateřského mléka. U laktujících samic potkanů,
kterým byl podáván dorzolamid, byly pozorovány menší přírůstky tělesné hmotnosti mláďat. Pokud je
léčba dorzolamidem nezbytná, pak se kojení nedoporučuje.

4.7 Účinky na schopnost řídit a obsluhovat stroje

Nebyly provedeny žádné studie vlivu dorzolamidu na schopnost řídit a obsluhovat stroje. Případné
nežádoucí účinky jako závrať a poruchy zraku mohou ovlivnit schopnost řídit vozidla a obsluhovat
stroje.

4.8 Nežádoucí účinky

Dorzolamid byl hodnocen v kontrolovaných a nekontrolovaných klinických studiích u více než 1 jedinců. V dlouhodobých studiích s 1 108 pacienty, jimž byl aplikován dorzolamid jako monoterapie
nebo jako adjuvantní terapie s očním betablokátorem, byly nejčastější příčinou ukončení léčby

(přibližně 3 %) nežádoucí účinky na oči v souvislosti s aplikací léku, převážně konjunktivitida a
reakce očních víček.

Během klinických studií nebo po uvedení přípravku na trh byly popsány následující nežádoucí
účinky: velmi časté (≥ 1/10), časté (≥ 1/100 až < 1/10), méně časté (≥ 1/1 000 až < 1/100), vzácné (≥
1/10 000 až <1/1 000), není známo (z dostupných údajů nelze určit).

Třída
orgánových
systémů
Velmi
časté
Časté Méně časté Vzácné Není
známo
Poruchy
nervového
systému
Bolest hlavy Závrať, parestezie
Poruchy oka Pálení
a
píchán
í
Keratitis
punctata
superficialis,
slzení,
konjunktivitida
, zánět očního
víčka, svědění
oka,
podráždění
očního víčka,
rozmazané
vidění
Iridocyklitida


Podráždění včetně
zarudnutí, bolest,
krusty na očním
víčku, přechodná
myopie (která
vymizela po
vysazení léčby),
edém rohovky, oční
hypotonie,
odchlípení cévnatky
po filtrační operaci
Pocit
cizího
tělesa v
oku

Srdeční poruchy Palpitace,
tachykardi
e

Cévní poruchy Hypertenz
e
Respirační,
hrudní a
mediastinální
poruchy
Epistaxe Dyspnoe
Gastrointestináln
í poruchy
Nauzea, hořká
chuť v ústech

Podráždění hrdla,
sucho v ústech


Poruchy kůže a
podkožní tkáně
Kontaktní
dermatitida,
Stevens−Johnsonů
v syndrom, toxická
epidermální
nekrolýza

Poruchy ledvin a
močových cest

Urolitiáza



Celkové poruchy
a reakce v místě
aplikace
Astenie/únava

Hypersenzitivita:
známky a příznaky
místních reakcí
(palpebrální reakce)
a systémové
alergické reakce
včetně angioedému,
kopřivky a svědění,
vyrážky, dušnosti,
vzácně
bronchospasmus


Vyšetření:
Podávání dorzolamidu nebylo spojeno s klinicky významnou poruchou elektrolytů.

Pediatrická populace

Viz bod 5.1.

Hlášení podezření na nežádoucí účinky
Hlášení podezření na nežádoucí účinky po registraci léčivého přípravku je důležité. Umožňuje to
pokračovat ve sledování poměru přínosů a rizik léčivého přípravku. Žádáme zdravotnické pracovníky,
aby hlásili podezření na nežádoucí účinky na adresu:

Státní ústav pro kontrolu léčiv
Šrobárova 48
100 41 Praha 10
Webové stránky: www.sukl.cz/nahlasit-nezadouci-ucinek

4.9 Předávkování

K dispozici jsou pouze omezené informace týkající se předávkování u člověka náhodným nebo
záměrným požitím dorzolamid-hydrochloridu.

Symptomy
Po perorálním užití byla popsána somnolence. Po lokální aplikaci byly popsány nauzea, závrať, bolest
hlavy, únava, abnormální sny a dysfagie.

Léčba
Léčba má být symptomatická a podpůrná. Může dojít k elektrolytové dysbalanci, k rozvoji acidózy a
mohou se projevit účinky na centrální nervový systém. Mají být monitorovány hladiny sérových
elektrolytů (zvláště draslíku) a pH krve.

5. FARMAKOLOGICKÉ VLASTNOSTI

5.1 Farmakodynamické vlastnosti

Farmakoterapeutická skupina: antiglaukomatika a miotika, inhibitory karboanhydrázy, dorzolamid,
ATC kód: S01EC03.

Mechanismus účinku
Karboanhydráza (KA) je enzym vyskytující se v mnoha tkáních těla včetně oka. U lidí se
karboanhydráza vyskytuje ve formě mnoha izoenzymů, z nichž nejaktivnějším je karboanhydráza II
(KA-II), která se nachází hlavně v erytrocytech, ale i v ostatních tkáních. Inhibice karboanhydrázy ve
výběžcích řasnatého tělíska oka snižuje sekreci komorové vody. Výsledkem je snížení nitroočního
tlaku.


Dorzolamid Olikla obsahuje dorzolamid-hydrochlorid, účinný inhibitor lidské karboanhydrázy II. Po
lokální aplikaci do oka dorzolamid snižuje zvýšený nitrooční tlak, ať je nebo není ve spojitosti s
glaukomem. Zvýšený nitrooční tlak je hlavním rizikovým faktorem v patogenezi postižení očního
nervu a ztráty zorného pole. Dorzolamid nevyvolává pupilární konstrikci a snižuje nitrooční tlak bez
nežádoucích účinků, jako jsou šeroslepost, akomodační spasmus. Dorzolamid ovlivňuje velmi málo
nebo neovlivňuje vůbec tepovou frekvenci nebo krevní tlak.

Betablokátory podávané lokálně rovněž snižují nitrooční tlak snižováním sekrece komorové vody, ale
jiným mechanismem účinku. Studie prokázaly, že je-li dorzolamid přidáván k lokálně podávanému
betablokátoru, lze pozorovat další snížení nitroočního tlaku; tento nález je v souladu s hlášenými
aditivními účinky betablokátorů a perorálně podávaných inhibitorů karboanhydrázy.

Farmakodynamické účinky

Klinické účinky

Dospělí pacienti

U pacientů s glaukomem nebo oční hypertenzí byla prokázána účinnost dorzolamidu obsáhlými
klinickými studiemi trvajícími až jeden rok při podávání 3× denně v monoterapii (výchozí hodnoty
nitroočního tlaku ≥ 23 mm Hg) nebo 2× denně jako adjuvantní léčba při podávání očních
betablokátorů (výchozí nitrooční tlak ≥ 22 mm Hg). Účinek dorzolamidu na snížení nitroočního tlaku
v monoterapii a v adjuvantní terapii byl prokázán během celého dne a tento účinek se udržoval i
během dlouhodobého podávání. Účinnost během dlouhodobého podávání v monoterapii byla podobná
účinnosti betaxololu a o něco nižší než účinnost timololu. Když byl dorzolamid podáván v adjuvantní
terapii s očními betablokátory, prokazoval dodatečné snížení nitroočního tlaku podobné jako při
podávání pilokarpinu o koncentraci 20 mg/ml 4× denně.

Pediatrická populace

Se 184 pediatrickými pacienty (122 bylo léčeno dorzolamidem) ve věku od jednoho týdne do méně
než 6 let s glaukomem nebo se zvýšeným nitroočním tlakem (výchozí nitrooční tlak > 22 mm Hg) byla
provedena tříměsíční, dvojitě zaslepená, aktivním komparátorem kontrolovaná multicentrická studie k
vyhodnocení bezpečnosti 25 kapek dorzolamidu o koncentraci 20 mg/ml ve formě očních kapek,
roztoku při topickém podávání třikrát denně. Přibližně polovina pacientů v obou léčených skupinách
měla diagnózu kongenitálního glaukomu; ostatními společnými etiologiemi byly Sturge–Weberův
syndrom, iridokorneální mezenchymální dysgeneze, pacienti s afakií. Distribuce podle věku a způsobu
léčby v monoterapeutické fázi byla následující:

Dorzolamid 20 mg/ml Timolol
Věková kohorta < 2 roky n= Věkové rozmezí: 1–23 měsíců
Timolol GS 2,5 mg/ml n = Věkové rozmezí: 0,25–22 měsíců
Věková kohorta ≥ 2 až < 6 let n= Věkové rozmezí: 2–6 let
Timolol 5 mg/ml n = Věkové rozmezí: 2–6 let

V obou věkových kohortách bylo přibližně 70 pacientů léčeno po dobu alespoň 61 dní a přibližně pacientů bylo léčeno 81–100 dní.

Pokud byl nitrooční tlak dorzolamidem nebo roztokem timololu (tvořícím gel) v monoterapii
nedostatečně zvládán, byla provedena změna na otevřenou léčbu podle následujícího schématu: pacientů ve věku < 2 roky bylo převedeno na současnou léčbu roztokem timololu o koncentraci 2,mg/ml (tvořícím gel) denně a dorzolamidem 20 mg/ml třikrát denně; 30 pacientů ve věku ≥ 2 roky
bylo převedeno na fixní kombinaci dorzolamid 20 mg/ml/timolol 5 mg/ml dvakrát denně.

Celkově tato studie neodhalila u pediatrických pacientů žádná dodatečná bezpečnostní rizika: u
přibližně 26 % (20 % ve skupině léčené dorzolamidem v monoterapii) pediatrických pacientů byly
pozorovány nežádoucí účinky související s léčivem, většina z nich byla lokálními, nezávažnými

očními účinky, jako jsou pálení a bodání v oku, injekce oka a bolest. U malého procenta (< 4 %) byl
pozorován edém nebo zákal rohovky. Lokální reakce byly, pokud jde o frekvenci, podobné jako u
komparátoru. Ve studiích provedených po uvedení přípravku na trh byla hlášena metabolická acidóza
u velmi mladých pacientů, zejména u pacientů s nevyzrálými ledvinami nebo s poruchou funkce
ledvin.

Výsledky studií účinnosti u pediatrických pacientů naznačují, že průměrná hodnota poklesu
nitroočního tlaku zjištěná ve skupině léčené dorzolamidem byla srovnatelná s průměrnou hodnotou
poklesu nitroočního tlaku zjištěnou ve skupině léčené timololem, dokonce i když byla doložena mírná
číselná výhoda u timololu.

Dlouhodobé studie účinnosti (> 12 týdnů) nejsou k dispozici.

5.2 Farmakokinetické vlastnosti

Na rozdíl od perorálních inhibitorů karboanhydrázy lokální aplikace dorzolamid-hydrochloridu
umožní, aby lék účinkoval přímo v oku v podstatně nižších dávkách, a proto s menší systémovou
expozicí. Při klinických studiích to mělo za následek snížení nitroočního tlaku, aniž by se porušila
acidobazická rovnováha nebo nastaly změny elektrolytů charakteristické pro léčbu perorálně
podávanými inhibitory karboanhydrázy.

Po lokální aplikaci proniká dorzolamid do systémové cirkulace. Aby se určila schopnost systémové
inhibice karboanhydrázy po lokální aplikaci, byla měřena koncentrace léčivé látky a metabolitu v
erytrocytech a v plazmě a také inhibice karboanhydrázy v erytrocytech. Dorzolamid se hromadí v
erytrocytech během dlouhodobého podávání v důsledku selektivní vazby na KA-II, zatímco
koncentrace volného léku v plazmě se udržují extrémně nízké. Z mateřské látky vzniká jediný N-
desethyl metabolit, který inhibuje KA-II méně účinně než mateřská látka, ale také inhibuje méně
aktivní izoenzym (KA-I). Metabolit se rovněž hromadí v erytrocytech, kde se váže hlavně na KA-I.
Dorzolamid se mírně váže na plazmatické proteiny (přibližně 33 %). Dorzolamid se vylučuje
především v moči v nezměněné formě, jeho metabolit se rovněž vylučuje močí. Po skončení podávání
se dorzolamid vyplavuje z erytrocytů nelineárně, což má za následek rychlé počáteční snížení
koncentrace, které je následováno pomalejší eliminační fází s poločasem asi 4 měsíce.

Když se dorzolamid podával perorálně tak, aby byla simulována maximální systémová expozice po
dlouhodobé lokální aplikaci do oka, dosáhlo se ustáleného stavu během 13 týdnů. V ustáleném stavu
nebyla prakticky žádná volná léčivá látka ani její metabolit v plazmě; inhibice KA v erytrocytech byla
nižší než inhibice, u které se očekává, že je nezbytná pro farmakologický účinek na funkci ledvin a na
dýchání. Podobné farmakokinetické výsledky byly pozorovány po dlouhodobé lokální aplikaci
dorzolamidu. Někteří starší lidé s poruchou funkce ledvin (odhadovaná clearance ClCr 30–60 ml/min)
vykazovali vyšší koncentraci metabolitu v erytrocytech, ale žádné významné rozdíly v inhibici
karboanhydrázy a žádné klinicky významné systémové nežádoucí účinky nebylo možno tomuto
zjištění přímo přisuzovat.

5.3 Předklinické údaje vztahující se k bezpečnosti

Hlavní nálezy ve studiích na zvířatech s dorzolamid-hydrochloridem podávaným perorálně se týkaly
farmakologických účinků systémové inhibice karboanhydrázy. Některé z těchto nálezů byly druhově
specifické a/nebo byly výsledkem metabolické acidózy. U králíků, kteří dostávali maternotoxické
dávky dorzolamidu spojené s metabolickou acidózou, byly pozorovány malformace těl obratlů.

V klinických studiích se u pacientů neobjevily žádné známky metabolické acidózy nebo změny
sérových elektrolytů, jež by ukazovaly na systémovou inhibici KA. Nelze proto očekávat, že účinky
zjištěné ve studiích na zvířatech by byly pozorovány u pacientů používajících dorzolamid v léčebných
dávkách.

6. FARMACEUTICKÉ ÚDAJE

6.1 Seznam pomocných látek

Mannitol (E 421)
Hyetelosa (Natrosol HX 250)
Dihydrát natrium-citrátu (E 331)
Hydroxid sodný (E 524) (k úpravě pH)
Roztok benzalkonium-chloridu
Voda pro injekci

6.2 Inkompatibility

Neuplatňuje se.

6.3 Doba použitelnosti

roky

Přípravek Dorzolamid Olikla se nemají používat déle než 28 dní po otevření lahvičky.

6.4 Zvláštní opatření pro uchovávání

Uchovávejte lahvičku v krabičce, aby byl přípravek chráněn před světlem. Uchovávejte při teplotě do
30 ºC.

6.5 Druh obalu a obsah balení

Polyethylenová lahvička o střední hustotě uzavřena kapátkem a víčkem garantujícím neporušenost
obalu v krabičce.
Jedna lahvička obsahuje přibližně 130 kapek.

Velikosti balení: 1 × 5ml lahvička, 3 × 5ml lahvička, 6 × 5ml lahvička.

Na trhu nemusejí být dostupné všechny velikosti balení.

6.6 Zvláštní opatření pro likvidaci přípravku a pro zacházení s ním

Žádné zvláštní požadavky.

7. DRŽITEL ROZHODNUTÍ O REGISTRACI

Olikla s.r.o., Náměstí Smiřických 42, 281 63 Kostelec nad Černými lesy, Česká republika

8. REGISTRAČNÍ ČÍSLO

Reg. č.: 64/217/17-C

9. DATUM PRVNÍ REGISTRACE/PRODLOUŽENÍ REGISTRACE

Datum první registrace: 9. 1.
10. DATUM REVIZE TEXTU

1. 4.