OCTREOTIDE TEVA - souhrn údajů a příbalový leták

Sp. zn. sukls
SOUHRN ÚDAJŮ O PŘÍPRAVKU

1. NÁZEV PŘÍPRAVKU

Octreotide Teva 10 mg prášek a rozpouštědlo pro injekční suspenzi s prodlouženým uvolňováním
Octreotide Teva 20 mg prášek a rozpouštědlo pro injekční suspenzi s prodlouženým uvolňováním
Octreotide Teva 30 mg prášek a rozpouštědlo pro injekční suspenzi s prodlouženým uvolňováním

2. KVALITATIVNÍ A KVANTITATIVNÍ SLOŽENÍ

Jedna injekční lahvička obsahuje octreotidum 10 mg (jako octreotidi acetas).
Jedna injekční lahvička obsahuje octreotidum 20 mg (jako octreotidi acetas).
Jedna injekční lahvička obsahuje octreotidum 30 mg (jako octreotidi acetas).
Úplný seznam pomocných látek viz bod 6.1.

3. LÉKOVÁ FORMA

Prášek a rozpouštědlo pro injekční suspenzi s prodlouženým uvolňováním.
Prášek: bílý až téměř bílý prášek bez cizích příměsí.
Rozpouštědlo: čirý bezbarvý roztok, prakticky prostý částic.

4. KLINICKÉ ÚDAJE

4.1 Terapeutické indikace

Léčba pacientů s akromegalií, u kterých je chirurgická léčba nevhodná nebo neúčinná, nebo v mezidobí,
než nastoupí plný účinek radioterapie (viz bod 4.2).

Léčba pacientů se symptomy souvisejícími s funkčními gastro-entero-pankreatickými endokrinními
nádory, např. karcinoidními nádory s příznaky karcinoidového syndromu (viz bod 5.1).

Léčba pacientů s pokročilými neuroendokrinními nádory středního střeva nebo neznámou lokalizací
primárního nádoru, u kterých byl vyloučen jiný původ než ve středním střevu.

Léčba adenomů hypofýzy se sekrecí TSH:
• u nichž nebyla normalizovaná sekrece po chirurgickém zákroku a/nebo radioterapii;
• u pacientů, u kterých není vhodný chirurgický zákrok;
• u pacientů po ozáření, do nástupu účinku radioterapie.

4.2 Dávkování a způsob podání

Dávkování

Akromegalie
Doporučuje se zahájit léčbu aplikací 20 mg přípravku Octreotide Teva v 4týdenních intervalech po dobu
měsíců. Pacienti léčení oktreotidem podávaným subkutánně mohou zahájit léčbu přípravkem

Octreotide Teva následující den po posledním subkutánním podání oktreotidu. Následující dávkování
je třeba upravit podle hladiny růstového hormonu (growth hormon - GH) v séru, podle koncentrace
inzulinu-podobnému růstového faktoru 1/somatomedinu C (IGF-1) a klinických symptomů.

Pacientům, u kterých v průběhu 3 měsíců nedojde k normalizaci klinických symptomů a biochemických
parametrů (koncentrace GH je stále vyšší než 2,5 μg/l), je možné dávku zvýšit na 30 mg každé 4 týdny.
Pokud není po 3 měsících GH, IGF-1 a/nebo příznaky pří dávce 30 mg adekvátně kontrolovány, je
možné dávku zvýšit na 40 mg podávaných každé 4 týdny.

Pacientům, u kterých je koncentrace GH trvale nižší než 1 μg /l, u kterých se koncentrace IGF-1 v séru
normalizovala a u kterých vymizela většina reverzibilních známek a příznaků akromegalie po 3 měsících
léčby 20 mg, je možné aplikovat dávku 10 mg přípravku Octreotide Teva každé 4 týdny. Zejména u
těchto pacientů je však velmi důležité při takto nízké dávce přípravku Octreotide Teva pečlivě sledovat
hladiny GH a IGF-1 v séru, stejně jako klinické známky a příznaky.

U pacientů, kteří dostávají konstantní dávku přípravku Octreotide Teva, je nutno stanovovat GH a IGFkaždých 6 měsíců.

Gastro-entero-pankreatické endokrinní nádory

Léčba pacientů s příznaky spojenými s funkčními gastro-entero-pankreatickými neuroendokrinními
nádory

Doporučuje se zahájit léčbu aplikací 20 mg přípravku Octreotide Teva v 4týdenních intervalech. Po
první injekci přípravku Octreotide Teva léčba subkutánně podávaným oktreotidem má pokračovat dříve
podávanou účinnou dávkou ještě další 2 týdny.

U pacientů, u kterých jsou po 3měsíční léčbě symptomy i biologické markery dobře zvládnuty, je možné
dávku snížit na 10 mg přípravku Octreotide Teva každé 4 týdny.

U pacientů, u kterých jsou po 3měsíční léčbě symptomy zvládnuty jen částečně, je možné dávku zvýšit
na 30 mg přípravku Octreotide Teva každé 4 týdny.

Ve dnech, kdy při léčbě přípravkem Octreotide Teva dojde ke zhoršení symptomů vyvolaných gastro-
entero-pankreatickými nádory, se doporučuje přidat oktreotid podaný subkutánně v dávce, která byla
účinná před zahájením terapie přípravkem Octreotide Teva. Tato situace může nastat především během
prvních dvou měsíců léčby, než je dosaženo terapeutické koncentrace oktreotidu.

Léčba pacientů s pokročilými neuroendokrinními nádory středního střeva nebo neznámou lokalizací
primárního nádoru

Doporučená dávka přípravku Octreotide Teva je 30 mg podávaných každé 4 týdny (viz bod 5.1). Léčba
přípravkem Octreotide Teva za účelem kontroly nádoru při absenci progrese nádoru má pokračovat.

Léčba adenomů hypofýzy se sekrecí TSH
Léčba přípravkem Octreotide Teva má být zahájena dávkou 20 mg ve 4týdenních intervalech po dobu
měsíců před zvážením úpravy dávky. Dávka se následně upraví na základě odpovědi TSH a
hormonů štítné žlázy.

Použití u pacientů s poruchou funkce ledvin
Porucha funkce ledvin neovlivňuje celkovou expozici (AUC) oktreotidu podávanému subkutánně, a
proto není nutná úprava dávky přípravku Octreotide Teva.

Použití u pacientů s poruchou funkce jater

Ve studiích se subkutánně a intravenózně aplikovaným oktreotidem bylo zjištěno, že u pacientů s
jaterní cirhózou, nikoli však u pacientů s jaterní steatózou, byla snížena jeho eliminace. V určitých
případech může být u pacientů s poruchou funkce jater nutná úprava dávkování.

Použití u starších pacientů
V klinických studiích s oktreotidem podávaným subkutánně nebyla u pacientů starších 65 let nutná
úprava dávkování. Proto není nutná úprava dávkování ani u přípravku Octreotide Teva.

Použití u dětí
Zkušenosti s podáváním přípravku Octreotide Teva u dětí jsou omezené.

Způsob podání
Přípravek Octreotide Teva může být podáván pouze hlubokou intramuskulární injekcí. Při podání má
být měněno místo opakovaných intramuskulárních injekcí mezi levý a pravý gluteální sval (viz bod 6.6).

4.3 Kontraindikace

Hypersenzitivita na léčivou látku nebo na kteroukoli pomocnou látku uvedenou v bodě 6.1.

4.4 Zvláštní upozornění a opatření pro použití

Obecná upozornění
Protože nádory hypofýzy se sekrecí růstového hormonu se mohou zvětšovat a působit vážné komplikace
(např. omezení zorného pole), je důležité, aby všichni pacienti byli pečlivě sledováni. Jestliže se objeví
známky zvětšování nádoru, je třeba uvažovat o jiném postupu.

Terapeutický přínos spočívající ve snížení hladin růstového hormonu (GH) a normalizaci koncentrace
inzulin-podobnému růstového faktoru 1 (IGF-1) by u žen s akromegalií mohl obnovit možnost
otěhotnění. Ženám ve fertilním věku je třeba doporučit, aby v případě, že by mohly otěhotnět, používaly
během léčby oktreotidem adekvátní antikoncepci (viz také bod 4.6).

U pacientů, kteří jsou dlouhodobě léčeni oktreotidem, má být sledována funkce štítné žlázy.

Během léčby oktreotidem se má sledovat funkce jater.

Příhody spojené s kardiovaskulárním systémem
Byly hlášeny časté případy bradykardie. Může být nutná úprava dávkování léčivých přípravků, jako jsou
např. beta-blokátory, blokátory kalciového kanálu nebo látky kontrolující rovnováhu tekutin a
elektrolytů (viz bod 4.5).

Žlučníkové a související příhody
Při léčbě oktreotidem se může vyskytnout velmi častý nežádoucí účinek cholelitiáza, která se může
projevovat i spolu s cholecystitidou a dilatací žlučových cest (viz bod 4.8). Jako komplikace
cholelitiázy byly po uvedení přípravku na trh hlášeny i případy cholangitidy u pacientů
užívajících oktreotid s prodlouženým uvolňováním.
Před zahájením léčby oktreotidem s prodlouženým uvolňováním a dále pak v 6měsíčních intervalech
během léčby se doporučuje ultrazvukové vyšetření žlučníku.

Metabolismus glukózy
Vzhledem ke svému inhibičnímu působení na růstový hormon, glukagon a inzulin může přípravek
Octreotide Teva ovlivňovat regulaci glykemie. Může být narušena postprandiální glukózová tolerance.
Jak bylo hlášeno u pacientů léčených subkutánně aplikovaným oktreotidem, v některých případech
může být jako důsledek chronického podávání navozen stav trvalé hyperglykemie. Byly též hlášeny
případy hypoglykemie.


U pacientů se současným onemocněním diabetem mellitus typu I může přípravek Octreotide Teva
ovlivnit regulaci hladiny glukózy a požadavky na inzulin mohou být sníženy. U nediabetických pacientů
nebo diabetiků typu II s částečně intaktními rezervami inzulinu, může mít subkutánní aplikace
oktreotidu za následek zvýšení postprandiální glykemie. Z těchto důvodů se doporučuje monitorovat
glukózovou toleranci a upravovat antidiabetickou léčbu.

U pacientů s inzulinomy může dojít po podání oktreotidu k prohloubení a prodloužení trvání
hypoglykemie, protože inhibiční účinek na sekreci růstového hormonu a glukagonu je relativně větší
než na inzulin, a protože inhibiční účinek na inzulin je kratší. Tito pacienti mají být pečlivě
monitorováni.

Funkce slinivky břišní
U některých pacientů léčených oktreotidem v rámci léčby gastroenteropankreatických
neuroendokrinních nádorů byla pozorována exokrinní insuficience pankreatu (PEI). Mezi příznaky
PEI patří steatorea, řídká stolice, nadýmání břicha a ztráta tělesné hmotnosti. U symptomatických
pacientů je třeba zvážit screening a vhodnou léčbu PEI podle klinických pokynů.

Výživa
Oktreotid může u některých pacientů měnit absorpci tuků.

U některých pacientů léčených oktreotidem byly pozorovány snížené hladiny vitaminu B12 a abnormální
Schillingův test. U pacientů s nedostatkem vitaminu B12 v anamnéze se doporučuje během léčby
přípravkem Octreotide Teva monitorovat jeho hladiny.

Obsah sodíku
Přípravek Octreotide Teva obsahuje méně než 1 mmol (23 mg) sodíku v jedné dávce, to znamená, že je
v podstatě „bez sodíku“.

4.5 Interakce s jinými léčivými přípravky a jiné formy interakce

Pokud je přípravek Octreotide Teva podáván současně s jinými léčivými přípravky jako jsou beta-
blokátory, blokátory kalciových kanálů, nebo látky kontrolující rovnováhu tekutin a elektrolytů, může
být nutná úprava dávkování (viz bod 4.4).

Při současném podávání s přípravkem Octreotide Teva může být vyžadována úprava dávkování inzulinu
a antidiabetických léčivých přípravků (viz bod 4.4).

Bylo zjištěno, že oktreotid snižuje vstřebávání cyklosporinu z trávicího traktu a zpomaluje vstřebávání
cimetidinu.

Současné podávání oktreotidu a bromokriptinu zvyšuje biologickou dostupnost bromokriptinu.

Omezené množství publikovaných údajů naznačuje, že analoga somatostatinu mohou snižovat
metabolickou clearance látek metabolizovaných enzymy cytochromu P450, což může být následek
suprese růstového hormonu. Protože není možné vyloučit, že oktreotid může mít tento účinek, musí být
látky s nízkým terapeutickým indexem metabolizované CYP3A4 užívány opatrně (např. chinidin,
terfenadin).

Současné užívání s radioaktivními analogy somatostatinu

Somatostatin a jeho analogy, jako je oktreotid, se kompetitivně vážou na somatostatinové receptory a
mohou interferovat s účinností radioaktivních analogů somatostatinu. Podávání přípravku Octreotide
Teva je třeba se vyhnout nejméně 4 týdny před podáním lutecia (177Lu) oxodotreotidu, radiofarmaka
vázajícího se na receptory somatostatinu. V nutných případech mohou být pacienti léčeni krátkodobě

působícími analogy somatostatinu do 24 hodin před podáním lutecia (177Lu) oxodotreotidu. Po podání
lutecia (177Lu) oxodotreotidu lze léčbu přípravkem Octreotide Teva obnovit během 4 až 24 hodin,
přičemž léčba má být opět přerušena 4 týdny před dalším podáním lutecia (177Lu) oxodotreotidu.

4.6 Fertilita, těhotenství a kojení

Těhotenství
Údaje o podávání oktreotidu těhotným ženám jsou omezené (méně než 300 ukončených těhotenství),
přičemž přibližně u jedné třetiny těchto žen není znám výsledek možného vlivu na těhotenství. Většina
hlášení byla získána při postmarketingovém sledování používání oktreotidu a více než 50 % případů
expozice těhotných žen bylo hlášeno u pacientek s akromegalií. Většina žen byla vystavena působení
oktreotidu během prvního trimestru těhotenství v dávkách v rozmezí 100 až 1200 μg/den subkutánně
podávaného oktreotidu, nebo 10-40 mg/měsíc oktreotidu v injekcích s prodlouženým uvolňováním.
Zhruba u 4 % případů těhotenství, u nichž jsou známé výsledky, byly hlášeny kongenitální anomálie. U
těchto případů nebyl zjištěn kauzální vztah k oktreotidu.

Studie reprodukční toxicity na zvířatech nenaznačují přímé ani nepřímé škodlivé účinky (viz bod 5.3).

Podávání přípravku Octreotide Teva v těhotenství se z preventivních důvodů nedoporučuje (viz bod
4.4).

Kojení
Není známo, zda se oktreotid vylučuje do lidského mateřského mléka. Ve studiích na zvířatech byl
oktreotid nalezen v mléce zvířat. Pacientky používající přípravek Octreotide Teva nemají kojit.

Fertilita
Není známo, zda má oktreotid vliv na fertilitu u lidí. Byl zjištěn pozdní sestup varlat u potomků samic
léčených během březosti a laktace. Nicméně oktreotid nepoškodil fertilitu samců a samic potkanů při
dávkách až do 1 mg/kg tělesné hmotnosti na den (viz bod 5.3).

4.7 Účinky na schopnost řídit a obsluhovat stroje

Přípravek Octreotide Teva nemá žádný nebo má zanedbatelný vliv na schopnost řídit nebo obsluhovat
stroje. Pacienti mají být poučeni o nutnosti zvýšené opatrnosti při řízení nebo obsluze strojů, pokud se
u nich objeví během léčby přípravkem přípravek Octreotide Teva závratě, astenie/únava, nebo bolest
hlavy.

4.8 Nežádoucí účinky

Souhrn bezpečnostního profilu
Nejčastějšími nežádoucími účinky hlášenými během léčby oktreotidem byly gastrointestinální poruchy,
poruchy nervového systému, hepatobiliární poruchy, poruchy metabolismu a nutriční poruchy.

Nejčastěji hlášenými nežádoucími účinky při aplikaci oktreotidu v klinických studiích byly: průjem,
bolest břicha, nauzea, flatulence, bolest hlavy, cholelitiáza, hyperglykemie a zácpa. Jinými často
hlášenými nežádoucími účinky byly závrať, lokalizovaná bolest, žlučový písek, porucha funkce štítné
žlázy (např. pokles hormonu stimulujícího štítnou žlázu (TSH), pokles celkového T4 a pokles volného
T4), únik stolice, porušená glukózová tolerance, zvracení, astenie a hypoglykemie.

Přehled nežádoucích účinků v tabulce
Následující nežádoucí účinky uvedené v tabulce 1 byly získány v klinických studiích s oktreotidem:

Nežádoucí účinky (tabulka 1) jsou řazeny podle frekvence výskytu, nejčastější na prvním místě, dle
následujících kritérií: velmi časté (≥ 1/10); časté (≥ 1/100 až < 1/10); méně časté (≥ 1/1 000 až < 1/100);
vzácné (≥ 1/10 000 až < 1/1 000); velmi vzácné (<1/10 000); včetně izolovaných případů.

V každé skupině frekvencí jsou nežádoucí účinky seřazeny podle klesající závažnosti.


Tabulka 1: Nežádoucí účinky hlášené v klinických studiích

Gastrointestinální poruchy
Velmi časté: Průjem, bolest břicha, nauzea, zácpa, flatulence
Časté:

Dyspepsie, zvracení, nadmutí břicha, steatorea, únik stolice,
změna barvy stolice.
Poruchy nervového systému
Velmi časté: Bolest hlavy.
Časté: Závrať.
Endokrinní poruchy
Časté: Hypotyreóza, porucha štítné žlázy (např. pokles TSH, pokles
celkového T4 a pokles volného T4).
Poruchy jater a žlučových cest
Velmi časté: Cholelitiáza.
Časté: Cholecystitida, žlučový písek, hyperbilirubinemie.
Poruchy metabolismu a výživy
Velmi časté: Hyperglykemie.
Časté: Hypoglykemie, porušená glukózová tolerance, anorexie.
Méně časté: Dehydratace.
Celkové poruchy a reakce v místě aplikace
Velmi časté: Lokální reakce v místě injekce.
Časté: Astenie.
Vyšetření
Časté: Zvýšené hladiny aminotransferáz.
Poruchy kůže a podkožní tkáně
Časté: Svědění, vyrážka, alopecie.
Respirační, hrudní a mediastinální poruchy
Časté: Dyspnoe.
Srdeční poruchy
Časté: Bradykardie.
Méně časté: Tachykardie.

Postmarketingové údaje
Spontánně hlášené nežádoucí účinky uvedené v tabulce 2 jsou hlášeny dobrovolně a není vždy možné
spolehlivě stanovit jejich frekvenci nebo příčinnou souvislost s expozicí léku.

Tabulka 2: Nežádoucí účinky na základě spontánních hlášení

Poruchy krve a lymfatického systému

Trombocytopenie.
Poruchy imunitního systému
Anafylaxe, alergické/hypersenzitivní reakce.
Poruchy kůže a podkožní tkáně
Kopřivka.
Poruchy jater a žlučových cest
Akutní pankreatitida, akutní hepatitida bez cholestázy, cholestatická hepatitida, cholestáza,
žloutenka, cholestatická žloutenka
Srdeční poruchy
Arytmie.
Vyšetření
Zvýšené hladiny alkalické fosfatázy, zvýšené hladiny gamaglutamyltransferázy.

Popis vybraných nežádoucích účinků

Žlučníkové a související příhody
Bylo prokázáno, že analoga somatostatinu inhibují kontraktilitu žlučníku a snižují sekreci žluči, což
vede ke zvýšenému riziku onemocnění žlučníku a tvorbě písku. Tvorba žlučových kamenů byla hlášena
u 15 až 30 % pacientů dlouhodobě léčených oktreotidem podávaným subkutánně. Výskyt v běžné
populaci (ve věku 40 až 60 let) je přibližně 5 až 20 %. U pacientů s akromegalií nebo gastro-entero-
pankreatickým nádorem se předpokládá, že dlouhodobá léčba oktreotidem s prodlouženým
uvolňováním nezvýší, ve srovnání se subkutánně podávaným oktreotidem, výskyt žlučových kamenů.
Pokud se žlučové kameny objeví, bývají obvykle asymptomatické, a pokud působí obtíže, je možné je
léčit buď lyticky žlučovými kyselinami, nebo chirurgicky.

Gastrointestinální poruchy
Ve vzácných případech se mohou gastrointestinální nežádoucí účinky podobat akutní střevní obstrukci
s progresivním nadmutím břicha, silnou bolestí v epigastriu, citlivostí břicha na dotek a napínáním břišní
stěny.
Je známo, že se výskyt gastrointestinálních nežádoucích účinků v průběhu léčby snižuje.

Hypersenzitivita a anafylaktické reakce
Po uvedení přípravku na trh byly hlášeny případy hypersenzitivity a alergických reakcí. Pokud se
alergické reakce objeví, ve většině případů postihují kůži, zřídka ústní dutinu a dýchací cesty. Byly
hlášeny jednotlivé případy anafylaktického šoku.

Poruchy v místě podání injekce
V souvislosti s místem podání injekce byly u pacientů užívajících oktreotid často hlášeny reakce jako
bolest, zarudnutí, krvácení, pruritus, otok nebo indurace; nicméně tyto příhody nevyžadovaly ve většině
případů klinickou intervenci.

Poruchy metabolismu a výživy
Ačkoli naměřené hodnoty tuku ve stolici mohou stoupat, nebylo až dosud prokázáno, že by dlouhodobá
léčba oktreotidem měla za následek nutriční deficienci vyvolanou malabsorpcí.

Enzymy pankreatu
Ve velmi vzácných případech byla během prvních hodin nebo dnů po subkutánní léčbě oktreotidem
hlášena akutní pankreatitida, která odezněla po vysazení léku. Po dlouhodobé subkutánní léčbě
oktreotidem byla u pacientů navíc hlášena pankreatitida způsobená cholelitiázou.

Srdeční poruchy
Častý nežádoucí účinek způsobený analogy somatostatinu je bradykardie. U pacientů s akromegalií i
karcinoidovým syndromem byly pozorovány změny EKG, jako je prodloužení QT intervalu, posun osy,
časná repolarizace, nízká voltáž, změna přechodové zóny, časná progrese vln R a nespecifické změny

ST-T vlny. Příčinná souvislost těchto událostí s oktreotid-acetátem nebyla stanovena, protože mnoho z
těchto pacientů mělo základní kardiovaskulární onemocnění (viz bod 4.4).

Trombocytopenie
Po uvedení přípravku na trh byly hlášeny případy trombocytopenie, zejména u pacientů s cirhózou jater
léčených oktreotidem (i.v.) a během léčby oktreotidem s prodlouženým uvolňováním. Jedná se o
reverzibilní nežádoucí účinek.

Hlášení podezření na nežádoucí účinky
Hlášení podezření na nežádoucí účinky po registraci léčivého přípravku je důležité. Umožňuje to
pokračovat ve sledování poměru přínosů a rizik léčivého přípravku. Žádáme zdravotnické pracovníky,
aby hlásili podezření na nežádoucí účinky na adresu:
Státní ústav pro kontrolu léčiv
Šrobárova 48
100 41 Praha 10
Webové stránky: www.sukl.cz/nahlasit-nezadouci-ucinek.

4.9 Předávkování

Bylo hlášeno několik případů předávkování oktreotidem s prodlouženým uvolňováním. Dávky
oktreotidu se pohybovaly v rozmezí od 100 mg do 163 mg/měsíc. Jediným hlášeným nežádoucím
účinkem byly návaly horka.

Byly hlášeny případy podávání oktreotidu v dávkách od 60 mg/měsíc do 90 mg/2 týdny pacientům s
nádorovým onemocněním. Tyto dávky byly obecně dobře snášeny, byly však hlášeny následující
nežádoucí účinky: časté močení, únava, deprese, úzkost a neschopnost koncentrace.

Léčba předávkování je symptomatická.

5. FARMAKOLOGICKÉ VLASTNOSTI

5.1. Farmakodynamické vlastnosti

Farmakoterapeutická skupina: Somatostatin a analoga, ATC kód: H01CB
Mechanismus účinku
Oktreotid je syntetický oktapeptidový derivát přirozeného somatostatinu s podobnými
farmakologickými účinky, ale se značně prodlouženou dobou účinku. Tlumí sekreci růstového hormonu
(GH) i peptidů gastro-entero-pankreatického (GEP) endokrinního systému.

U zvířat je oktreotid silnějším inhibitorem uvolňování růstového hormonu, glukagonu a inzulinu než
somatostatin a má větší selektivitu pro supresi GH a glukagonu.

U zdravých osob oktreotid, podobně jako somatostatin, tlumí:
• uvolňování růstového hormonu stimulované argininem, cvičením a inzulinem vyvolanou
hypoglykemii,
• postprandiální uvolňování inzulinu, glukagonu, gastrinu i jiných peptidů systému GEP a
argininem stimulované uvolňování inzulinu a glukagonu,
• tyreotropin uvolňující hormon (TRH) - stimulované uvolňování TSH.

Na rozdíl od somatostatinu oktreotid preferenčně inhibuje růstový hormon intenzivněji než inzulin a
jeho aplikace není provázena rebound fenoménem, hypersekrecí hormonů (tj. růstového hormonu u
pacientů s akromegalií).


U pacientů s akromegalií přípravek Octreotide Teva, galenická forma oktreotidu vhodná pro opakované
podávání ve 4týdenních intervalech, zajišťuje stabilní hladinu a terapeutickou koncentraci oktreotidu v
séru a u většiny pacientů stabilně snižuje koncentraci růstového hormonu a normalizuje koncentraci
IGF-1 v séru. U většiny pacientů oktreotid s prodlouženým uvolňováním významně snižuje klinické
projevy onemocnění, jako je bolest hlavy, pocení, parestezie, únava, osteoartralgie a syndrom karpálního
tunelu. U dříve neléčených pacientů s akromegalií s GH-secernujícím adenomem hypofýzy vedla léčba
oktreotidem s prodlouženým uvolňováním u významné části (50 %) pacientů ke zmenšení objemu
nádoru o >20 %.

U jednotlivých pacientů s GH-secernujícím adenomem hypofýzy bylo hlášeno zmenšení nádoru vlivem
podávání oktreotidu s prodlouženým uvolňováním (před operací). Nicméně operace se nemají odkládat.

Pacientům s funkčními nádory gastro-entero-pankreatického endokrinního systému poskytuje léčba
oktreotidem kontinuální úpravu příznaků souvisejících s probíhajícím onemocněním.
Účinek oktreotidu u různých typů gastro-entero-pankreatických nádorů:

Karcinoidní nádory
Podávání oktreotidu vede k ústupu příznaků, zejména návalů horka a průjmů. V mnoha případech je to
doprovázeno poklesem serotoninu v plazmě a snížením vylučování kyseliny 5-hydroxyindoloctové
močí.

Nádory se sekrecí VIP
Biochemickou charakteristikou těchto nádorů je nadprodukce vazoaktivního intestinálního peptidu
(VIP). Ve většině případů je výsledkem podávání oktreotidu zmírnění těžkého, pro tento stav typického
hypersekrečního průjmu, s následným zlepšením kvality života. Je to provázeno úpravou s tím
souvisejících poruch hladin elektrolytů, např. hypokalemie, což umožňuje přerušení substituce tekutin
a elektrolytů parenterálně i enterálně. U některých pacientů bylo výpočetní tomografií prokázáno
zpomalení nebo zástava růstu nádoru či dokonce jeho zmenšení, zejména jaterních metastáz. Klinické
zlepšení je obvykle provázeno snížením plazmatických hladin VIP, které mohou klesnout až k
normálním referenčním hodnotám.

Glukagonomy
Podávání oktreotidu ve většině případů vede k podstatnému zlepšení nekrolytického migrujícího
exantému, charakteristického pro toto onemocnění. Ovlivnění lehké formy diabetu mellitu, která se u
těchto pacientů často vyskytuje, není výrazné a obvykle nevede ke snížení potřeby inzulinu nebo
perorálních antidiabetik. U pacientů oktreotid upravuje průjmy, čímž dochází i k nárůstu tělesné
hmotnosti. Ačkoliv podávání oktreotidu často vede k okamžitému snížení plazmatických hladin
glukagonu, toto snížení se obvykle i při dlouhodobém podávání neudrží, přesto dochází ke
kontinuálnímu zlepšování symptomů.

Gastrinomy/Zollingerův-Ellisonův syndrom
Léčba inhibitory protonové pumpy nebo blokátory H2 receptorů obecně kontroluje hypersekreci
žaludečních kyselin. Významným příznakem, který nemusí být u všech pacientů zmírněn inhibitory
protonové pumpy nebo blokátory H2, může být průjem. Přípravek Octreotide Teva může přispět k
dalšímu snížení hypersekrece žaludeční kyseliny a zlepšení příznaků, včetně průjmu, protože u
některých pacientů potlačuje zvýšené hladiny gastrinu.

Inzulinomy
Aplikace oktreotidu snižuje hladinu cirkulujícího imunoreaktivního inzulinu. U pacientů s operabilními
nádory může oktreotid před operací pomoci obnovit a udržet normoglykemii. U pacientů s
inoperabilními benigními nebo maligními nádory je možné lépe upravit glykemii bez průvodního
trvalého snížení sérových hladin inzulinu.

Pokročilé neuroendokrinní nádory středního střeva nebo nádory s neznámou lokalizací primárního
nádoru


Randomizovaná, dvojitě zaslepená, placebem kontrolovaná studie fáze III (PROMID) prokázala, že
oktreotid s prodlouženým uvolňováním inhibuje růst nádoru u pacientů s pokročilými
neuroendokrinními nádory středního střeva.
85 pacientů bylo randomizováno k léčbě oktreotidem s prodlouženým uvolňováním 30 mg každé týdny (n=42) nebo placebem (n=43) po dobu 18 měsíců, do progrese nádoru nebo úmrtí.

Hlavní vstupní kritéria byla: dosud neléčené, histologicky potvrzené, lokálně inoperabilní nádory nebo
metastatické dobře diferencované nádory, funkčně aktivní nebo neaktivní nádory/karcinomy; s
primárním nádorem lokalizovaným ve středním střevě nebo nádory neznámého původu, u nichž se
přepokládá původ ve středním střevě, pokud byl vyloučen primární nádor ve slinivce břišní, hrudníku
nebo jinde.

Primárním cílem studie bylo stanovení doby do progrese nádoru nebo úmrtí spojené s nádorem (TTP).

V populaci podle léčebného záměru (intent to treat, ITT) (všichni randomizovaní pacienti) bylo zjištěno
26 progresí nebo úmrtí spojených s nádorem ve skupině s oktreotidem s prodlouženým uvolňováním a
41 progresí nebo úmrtí spojených s nádorem ve skupině s placebem (HR = 0,32; 95% CI, 0,19 až 0,55;
p-hodnota = 0,000015).

V konzervativní ITT (cITT) populaci, ve které byli 3 pacienti cenzorováni při randomizaci, bylo zjištěno
26 progresí nebo úmrtí spojených s nádorem ve skupině s oktreotidem s prodlouženým uvolňováním a
40 progresí nebo úmrtí spojených s nádorem ve skupině s placebem (HR = 0,34; 95% CI, 0,20 až 0,59;
p-hodnota = 0,000072; obr. 1). Medián doby do progrese nádoru byl ve skupině s oktreotidem
s prodlouženým uvolňováním 14,3 měsíce (95% CI, 11,0 až 28,8 měsíce) a ve skupině s placebem 6,měsíce (95% CI, 3,7 až 9,4 měsíce).

V analýze dle protokolu, ve které byli dodateční pacienti cenzorováni na konci studijní terapie, byla
pozorována progrese nádoru nebo úmrtí spojené s nádorem u 19 pacientů léčených oktreotidem
s prodlouženým uvolňováním a u 38 pacientů s placebem (HR = 0,24; 95% CI, 0,13 až 0,45; p-hodnota
= 0,0000036).

Obrázek 1 Odhad TTP dle Kaplan-Meiera porovnávající oktreotid s prodlouženým
uvolňováním s placebem (konzervativní ITT populace)




Tabulka 3 Výsledky TTP podle analýzy populace
TTP příhody Medián TTP měsíců [95% C.I.] HR [95% C.I.]
p-hodnota* octreotide
s prodlouženým
uvolňováním
Placebo octreotide
s prodlouženým
uvolňováním
Placebo
ITT 26 41 NR NR 0,[95% CI, 0,až 0,55]
P=0,cITT 26 40 14,[95% CI, 11,až 28,8]
6,[95% CI, 3,až 9,4]
0,[95% CI, 0,až 0,59]
P=0,PP 19 38 NR NR 0,[95% CI, 0,až 0,45]
P=0,NR=nehlášené; HR=hazard ratio; TTP=doba do progrese nádoru; ITT=podle léčebného záměru;
cITT=konzervativní ITT; PP=dle protokolu
*Logrank test stratifikovaný dle funkční aktivity


Účinek léčby byl podobný u pacientů s funkčně aktivními (HR = 0,23; 95% CI, 0,09 až 0,57) a
neaktivními nádory (HR = 0,25; 95% CI, 0,10 až 0,59).

Po 6 měsících léčby byla zjištěna stabilizace onemocnění u 67 % pacientů ve skupině s oktreotidem
s prodlouženým uvolňováním a 37 % pacientů ve skupině s placebem.

Na základě významného klinického benefitu použití oktreotidu s prodlouženým uvolňováním, který byl
zjištěn v této plánované průběžné analýze, byl další nábor pacientů zastaven.

Bezpečnost oktreotidu s prodlouženým uvolňováním v této studii byla shodná s jeho stanoveným
bezpečnostním profilem.

Léčba adenomů hypofýzy se sekrecí TSH
Bylo prokázáno, že oktreotid s prodlouženým uvolňováním podávaný intramuskulární injekcí každé týdny potlačuje zvýšené hladiny hormonů štítné žlázy, normalizuje TSH a zlepšuje klinické příznaky
hypertyreózy u pacientů s adenomy se sekrecí TSH. Léčebný efekt oktreotidu s prodlouženým
uvolňováním byl statisticky signifikantní při porovnání po 28 dnech od výchozího stavu a léčebný přínos
pokračoval po dobu až 6 měsíců.

5.2 Farmakokinetické vlastnosti

Absorpce
Po jednorázovém intramuskulárním podání oktreotidu s prodlouženým uvolňováním je dosaženo
počátečního přechodného vrcholu plazmatické koncentrace během 1 hodiny po podání, po kterém do
hodin následuje pokles koncentrace k nízkým až k nedetekovatelným hladinám. Po tomto vrcholu, ke
kterému dojde během prvního dne, zůstává oktreotid u většiny pacientů na subterapeutické hladině po
dobu následujících 7 dní. Potom se koncentrace oktreotidu opět zvýší, během 14 dnů dosáhne
rovnovážného stavu (plato) a zůstává relativně konstantní po dobu 3 až 4 týdnů. Vrcholová koncentrace
v prvních 24 hodinách je nižší, než jsou hladiny během následné plató fáze. Během prvního dne se z
celkového množství léku neuvolní více než 0,5 %. Přibližně 42. den začne koncentrace oktreotidu
pomalu klesat současně s terminální degradační fází polymerové matice lékové formy.

U pacientů s akromegalií je plató koncentrace v rovnovážném stavu po jednorázovém podání oktreotidu
v dávkách 10 mg 358 ng/l, 20 mg 926 ng/l a 30 mg 1710 ng/l. Koncentrace oktreotidu v séru při
rovnovážném stavu, kterého je dosaženo po 3 injekcích ve 4týdenním intervalu, jsou vyšší přibližně o
faktor 1,6 až 1,8 a po opakování injekcí 20 mg a 30 mg činí 1557 ng/l, resp. 2384 ng/l.

U pacientů s karcinoidními nádory stoupaly průměrné hodnoty (a medián) koncentrace oktreotidu v séru
v rovnovážném stavu po opakované injekci 10 mg, 20 mg a 30 mg oktreotidu s prodlouženým
uvolňováním podávané ve 4týdenních intervalech lineárně v závislosti na dávce a byly 1231 (894) ng/l,
2620 (2270) ng/l a 3928 (3010) ng/l.

Po dobu 28měsíční aplikace oktreotidu s prodlouženým uvolňováním nebyla pozorována akumulace
oktreotidu větší než očekávaná vzhledem k profilu uvolňování z lékové formy.

Distribuce a biotransformace
Farmakokinetický profil oktreotidu s prodlouženým uvolňováním odráží jeho uvolňování z polymerové
matrix a jeho biodegradaci. Jednou uvolněný oktreotid do systémové cirkulace je distribuován podle
svých farmakokinetických vlastností tak, jak jsou popsány po s.c. aplikaci. Distribuční objem oktreotidu
při rovnovážném stavu je 0,27 l/kg a celková clearance je asi 160 ml/min. Vazba na proteiny plazmy je
asi 65 %, ale látka se neváže na krevní buňky.

Farmakokinetická data získaná z omezeného počtu krevních vzorků pediatrických pacientů s
hypotalamickou obezitou ve věku 7-17 let používajících oktreotid s prodlouženým uvolňováním v dávce
40 mg jednou za měsíc prokázala průměrnou koncentraci octreotidu v plazmě 1395 ng/l po první injekci
a 2973 ng/l v klidovém stavu. Byla pozorována vysoká interindividuální variabilita.

Nejnižší koncentrace oktreotidu v klidovém stavu nekorelovaly s věkem a BMI, nicméně mírně
korelovaly s tělesnou hmotností (52,3 – 133 kg), a významně se lišily u pacientů mužského a ženského
pohlaví, u žen byly o 17 % vyšší.

5.3 Předklinické údaje vztahující se k bezpečnosti

Ve studiích akutní toxicity, toxicity po opakovaném podávání, genotoxicity, karcinogenity a
reprodukční toxicity prováděných na zvířatech nebyla při podání akutní a opakované dávky odhalena
žádná bezpečnostní rizika pro člověka.

Reprodukční studie na zvířatech neprokázaly vývojové vady u embrya/plodu nebo jiné nežádoucí
reprodukční účinky v důsledku podání oktreotidu březím samicím v dávce až do 1 mg/kg/den. Některé
retardace fyziologického růstu byly zaznamenány u mláďat potkanů, byly však přechodné a jsou
připisovány inhibici růstového hormonu způsobené nadměrnou farmakodynamickou aktivitou (viz bod
4.6).

Na mláďatech potkanů nebyly provedeny specifické studie. Ve studiích zaměřených na pre- a
postnatální vývoj bylo zjištěno omezení v růstu a dospívání u F1 mláďat samic, kterým byl během
březosti a laktační periody podáván oktreotid. Opožděný sestup varlat byl zjištěn u samčích potomků
ve F1 generaci, ale fertilita postižených F1 samčích potomků zůstala normální. Výše uvedená
pozorování byla proto přechodná a mohlo by jít o následek inhibice GH.

6. FARMACEUTICKÉ ÚDAJE

6.1 Seznam pomocných látek

Injekční lahvička s práškem:
Polyglaktin
Mannitol (E421)

Předplněná injekční stříkačka s rozpouštědlem:
Sodná sůl karmelózy
Mannitol (E421)
Poloxamer
Voda pro injekci

6.2 Inkompatibility

Studie kompatibility nejsou k dispozici, a proto nesmí být tento léčivý přípravek mísen s jinými léčivými
přípravky.

6.3 Doba použitelnosti

roky
Přípravek nesmí být po rekonstituci dále uchováván (musí být použit okamžitě).

6.4 Zvláštní opatření pro uchovávání

Uchovávejte v původním obalu, aby byl přípravek chráněn před světlem.
Uchovávejte v chladničce (2 °C – 8 °C). Chraňte před mrazem.
Přípravek Octreotide Teva může být v den aplikace uchováván při teplotě do 25 ° C.

Podmínky uchovávání po rekonstituci, viz bod 6.3.

6.5 Druh obalu a obsah balení

Octreotide Teva 10 mg: jedno balení obsahuje jednu skleněnou injekční lahvičku s pryžovou zátkou
(chlorbutylová pryž) uzavřenou hliníkovým uzávěrem s tmavě modrým odtrhovacím víčkem,
obsahující prášek pro přípravu injekční suspenze, a jednu předplněnou injekční stříkačku z bezbarvého
skla s krytou špičkou a pístem (brombutylová pryž) se 2 ml rozpouštědla, zabalené společně s jedním
adaptérem na injekční lahvičku a jednou bezpečnostní injekční jehlou v plastovém přebalu.

K dispozici je balení po jednom nebo po třech baleních.

Octreotide Teva 20 mg: jedno balení obsahuje jednu skleněnou injekční lahvičku s pryžovou zátkou
(chlorbutylová pryž) uzavřenou hliníkovým uzávěrem s oranžovým odtrhovacím víčkem, obsahující
prášek pro přípravu injekční suspenze, a jednu předplněnou injekční stříkačku z bezbarvého skla
s krytou špičkou a pístem (brombutylová pryž) se 2 ml rozpouštědla, zabalené společně s jedním
adaptérem na injekční lahvičku a jednou bezpečnostní injekční jehlou v plastovém přebalu.

K dispozici je balení po jednom nebo po třech baleních.

Octreotide Teva 30 mg: jedno balení obsahuje jednu skleněnou injekční lahvičku s pryžovou zátkou
(chlorbutylová pryž) uzavřenou hliníkovým uzávěrem s tmavě červeným odtrhovacím víčkem,
obsahující prášek pro přípravu injekční suspenze, a jednu předplněnou injekční stříkačku z bezbarvého

skla s krytou špičkou a pístem (brombutylová pryž) se 2 ml rozpouštědla, zabalené společně s jedním
adaptérem na injekční lahvičku a jednou bezpečnostní injekční jehlou v plastovém přebalu.

K dispozici je balení po jednom nebo po třech baleních.


Na trhu nemusí být všechny velikosti balení.

6.6 Zvláštní opatření pro likvidaci přípravku


Veškerý nepoužitý léčivý přípravek nebo odpad musí být zlikvidován v souladu s místními požadavky.

Pokyny pro přípravu a intramuskulární podání přípravku Octreotide Teva

POUZE PRO HLUBOKOU INTRAMUSKULÁRNÍ INJEKCI

Obsah injekčního setu:




a. Jedna injekční lahvička obsahující Octreotide Teva prášek
b. Jedna předplněná injekční stříkačka obsahující rozpouštědlo pro rekonstituci
c. Jeden adaptér na injekční lahvičku pro rekonstituci léčivého přípravku
d. Jedna bezpečnostní injekční jehla

Dodržujte pečlivě dále uvedené pokyny, aby se zajistila správná rekonstituce přípravku Octreotide
Teva před hlubokou intramuskulární injekcí.

V postupu rekonstituce přípravku Octreotide Teva jsou 3 kritické kroky. Pokud je neprovedete,
nemusí být podání léku správné.

• Injekční set musí dosáhnout pokojové teploty. Vyjměte injekční set z chladničky a nechte
jej temperovat za pokojové teploty minimálně 30 minut před rekonstitucí. Tato doba nesmí
přesáhnout 24 hodin.
• Po vstříknutí rozpouštědla ponechte lahvičku stát minimálně 5 minut, aby došlo k úplnému
zvlhčení prášku rozpouštědlem.
• Po zvlhčení mírně protřepávejte lahvičku ve vodorovné poloze po dobu minimálně sekund, dokud nedojde k vytvoření stejnoměrné suspenze. Suspenze přípravku Octreotide
Teva musí být připravována výhradně bezprostředně před podáním.


Přípravek Octreotide Teva mají podávat pouze zkušení zdravotničtí pracovníci.








Krok 1

• Vyjměte injekční set přípravku Octreotide Teva z
chladničky.


UPOZORNĚNÍ: Je nezbytné, aby injekční set v době
přípravy dosáhl pokojové teploty. Temperujte set při
pokojové teplotě minimálně 30 minut před rekonstitucí. Tato
doba však nesmí přesáhnout 24 hodin.

Poznámka: injekční set může být v případě potřeby znovu vložen
do chladničky.





Krok 2

• Z lahvičky sejměte plastové víčko a alkoholovým
tampónem očistěte pryžovou zátku na injekční
lahvičce.
• Sejměte folii z obalu adaptéru a vyjměte z něj adaptér
injekční lahvičky tak, že jej budete držet mezi bílým
„luer“ víčkem a širším koncem určeným k nasazení na injekční lahvičku. V žádném případě se
NEDOTÝKEJTE horní části adaptéru.
• Postavte injekční lahvičku na vodorovnou plochu. Umístěte adaptér na hrdlo injekční
lahvičky a zatlačte ho až dolů. Tím dojde k pevnému přichycení na hrdlo injekční lahvičky,
což je potvrzeno slyšitelným “cvaknutím”.
• Očistěte horní část adaptéru alkoholovým tampónem.




Krok 3

• Sejměte hladký bílý kryt z předplněné injekční stříkačky s rozpouštědlem
a našroubujte injekční stříkačku na adaptér.
• Pomalu stlačte celý píst dolů, aby došlo k přemístění veškerého
rozpouštědla do injekční lahvičky.










Krok
UPOZORNĚNÍ: Je nezbytné ponechat injekční lahvičku stát
minimálně 5 minut, abyste zajistil(a), že rozpouštědlo zcela zvlhčí
prášek.
Poznámka: Pokud se píst zvedá, jde o normální jev zaviněný mírným
přetlakem v injekční lahvičce.
• V této době připravte pacienta k podání injekce.











Krok 5

• Po zvlhčení zatlačte celý píst zpátky do injekční stříkačky.
UPOZORNĚNÍ: Držte píst stlačený a mírně protřepávejte injekční
lahvičku ve vodorovné poloze po dobu minimálně 30 sekund, aby se
prášek v rozpouštědle zcela suspendoval (stejnoměrná mléčně zbarvená
suspenze). Pokud není prášek kompletně suspendovaný, protřepávejte
mírně dalších 30 sekund.









Krok 6

• Otočte injekční stříkačku a injekční lahvičku dnem vzhůru, pomalu
vtáhněte píst a přemístěte celý obsah z injekční lahvičky do injekční
stříkačky.
• Odšroubujte injekční stříkačku od adaptéru.















Krok
• Alkoholovým tampónem vydezinfikujte místo podání injekce.
• Našroubujte bezpečnostní injekční jehlu na stříkačku.
• Pokud je okamžité podání opožděno, znovu zatřepejte injekční
stříkačkou k získání rovnoměrné mléčné suspenze.
• Odstraňte ochranný kryt z injekční jehly.
• Opatrně klepněte na injekční stříkačku pro odstranění všech viditelných bublin a vytlačte je z
injekční stříkačky.
• Okamžitě přejděte ke kroku 8 - podání pacientovi. Jakékoliv zdržení může způsobit
sedimentaci.


Krok
• Přípravek Octreotide Teva se podává pouze hlubokou intramuskulární
injekcí. NIKDY intravenózně.
• Vpíchněte injekční jehlu do levého nebo pravého hýžďového svalu pod
úhlem 90° k pokožce.
• Pomalu povytáhněte píst zpět, abyste se přesvědčil(a), že nebyla narušena
žádná céva (změňte pozici injekční jehly, pokud céva byla narušena).
• Rovnoměrně tlačte píst až do vyprázdnění injekční stříkačky. Vyjměte
injekční jehlu z místa aplikace a aktivujte bezpečnostní kryt (podle
pokynů v kroku 9).




Krok
• Aktivujte bezpečnostní kryt injekční jehly jedním ze dvou níže uvedených způsobů:
− buď stlačte sklopnou část bezpečnostního krytu směrem dolů k pevné podložce
(obrázek A).
− nebo zatlačte ukazovákem na sklopnou část
bezpečnostního krytu shora (obrázek B).
• Slyšitelné „cvaknutí“ potvrzuje správnou aktivaci
• Poznámka: zapište si místo aplikace do pacientova
záznamu a každý měsíc ho střídejte.
• Injekční stříkačku okamžitě zlikvidujte (v nádobě na ostré
předměty).

7. DRŽITEL ROZHODNUTÍ O REGISTRACI

Teva B.V.
Swensweg 2031 GA Haarlem
Nizozemsko

8. REGISTRAČNÍ ČÍSLO

Octreotide Teva 10 mg prášek a rozpouštědlo pro injekční suspenzi s prodlouženým uvolňováním:
56/467/17-C
Octreotide Teva 20 mg prášek a rozpouštědlo pro injekční suspenzi s prodlouženým uvolňováním:
56/468/17-C
Octreotide Teva 30 mg prášek a rozpouštědlo pro injekční suspenzi s prodlouženým uvolňováním:
56/469/17-C


9. DATUM PRVNÍ REGISTRACE/PRODLOUŽENÍ REGISTRACE

Datum první registrace: 7. 8.
10. DATUM REVIZE TEXTU

4. 3.