Aurorix
sp.zn. sukls144717/2022, sukls
SOUHRN ÚDAJŮ O PŘÍPRAVKU
1. NÁZEV PŘÍPRAVKU
AURORIX 150 mg potahované tablety
AURORIX 300 mg potahované tablety
2. KVALITATIVNÍ A KVANTITATIVNÍ SLOŽENÍ
Aurorix 150 mg: Jedna potahovaná tableta obsahuje moclobemidum 150 mg.
Aurorix 300 mg: Jedna potahovaná tableta obsahuje moclobemidum 300 mg.
Pomocné látky se známým účinkem: monohydrát laktózy.
Úplný seznam pomocných látek viz bod 6.1.
3. LÉKOVÁ FORMA
Potahovaná tableta
150 mg: Světle žluté, podlouhlé, bikonvexní potahované tablety, na jedné straně s půlicí rýhou, na druhé straně
s vyraženým označením „150“. Tabletu lze rozdělit na stejné dávky.
300 mg: Bílé až téměř bílé, podlouhlé, bikonvexní potahované tablety, na jedné straně s půlicí rýhou, na druhé
straně s vyraženým označením „300“. Tabletu lze rozdělit na stejné dávky.
4. KLINICKÉ ÚDAJE
4.1 Terapeutické indikace
Léčba depresivních poruch.
Léčba sociální fobie.
4.2 Dávkování a způsob podání
Dávkování
Depresivní poruchy: Doporučená denní dávka moklobemidu je v rozmezí 300 - 600 mg, obvykle podaná ve
dvou až třech dílčích dávkách. Doporučená úvodní dávka je 450 mg a může být zvýšena na 600 mg/den u
těžkých depresí.
Dávka by neměla být zvyšována před uplynutím prvního týdne, protože se během této doby zvyšuje biologická
dostupnost moklobemidu (viz bod 5.2).
Individuální reakce pacienta může dovolit eventuální snížení denní dávky.
Léčba by měla pokračovat po dobu nejméně 4 - 6 týdnů, aby bylo možno posoudit účinnost přípravku.
Sociální fobie: Doporučená denní dávka moklobemidu je 600 mg, obvykle rozdělená do dvou dávek.
Dávkování moklobemidu může začít denní dávkou 300 mg, která by měla být zvýšena na 600 mg během
čtvrtého dne léčby. Pokračování denní dávky 300 mg po dobu více než 3 dnů není doporučováno, protože
účinná denní dávka je 600 mg. Léčba s denní dávkou 600 mg by měla pokračovat nejprve po dobu 8 - týdnů, aby bylo možno vyhodnotit účinnost léčby moklobemidem. Sociální fobie je chronickým onemocněním
a je proto žádoucí pokračovat u pacientů s pozitivní reakcí na léčbu v terapii. Výsledky dlouhodobých studií
potvrdily, že účinnost léčby moklobemidem zůstává zachována i při dlouhodobé léčbě.
Starší pacienti: Dávkování moklobemidu nemusí být u starších pacientů zvlášť upravováno.
Pediatrická populace: Podávání moklobemidu je u dětí kontraindikováno (pro nedostatek klinických
zkušeností).
Pacienti s poruchou funkce ledvin: Dávkování moklobemidu nemusí být zvlášť upravováno u pacientů se
sníženou funkcí ledvin.
Pacienti s poruchou funkce jater: Je-li jaterní metabolismus pacienta vážněji narušen nemocí nebo léčivem
inhibujícím aktivitu mikrozomální monooxygenázy (např. cimetidin), je dosaženo normálních plazmatických
hladin snížením denní dávky moklobemidu na polovinu nebo třetinu (viz bod 4.5 - Interakce s jinými léčivými
přípravky a jiné formy interakce a 5.2 Farmakokinetické vlastnosti).
Způsob podání
AURORIX potahované tablety jsou určeny k perorálnímu podání. Přípravek by měl být užíván po jídle.
4.3 Kontraindikace
Hypersenzitivita na léčivou látku nebo na kteroukoli pomocnou látku uvedenou v bodě 6.1.
Akutní stavy zmatenosti.
Podávání dětem (pro nedostatek klinických zkušeností).
Současná léčba následujícími léky (viz také bod 4.5 Interakce s jinými léčivými přípravky a jiné formy
interakce):
- selegilin
- linezolid
- triptany
- pethidin
- tramadol
- bupropion
- dextromethorfan
4.4 Zvláštní upozornění a opatření pro použití
Upozornění
Stejně jako v případě jiných antidepresiv může léčba moklobemidem vyvolat schizofrenické symptomy u
depresivních pacientů se schizofrenní nebo schizoafektivní psychózou. Pokud je to možné, měla by u takových
pacientů pokračovat léčba dlouhodobě působícími neuroleptiky.
Obecně není nutné při léčbě moklobemidem dodržovat zvláštní dietní omezení. Protože se u některých
pacientů může vyskytovat přecitlivělost na tyramin, všem pacientům by mělo být doporučeno, aby se vyhnuli
konzumaci velkého množství potravy bohaté na tyramin.
U citlivých jedinců se může vyskytnout přecitlivělost na moklobemid. Symptomem mohou být kožní vyrážka
a edém.
Existují teoretické farmakologické důvody pro předpoklad, že inhibitory monoaminooxidázy mohou vyvolat
hypertenzní reakce u pacientů s thyreotoxikózou nebo feochromocytomem. Protože neexistuje dostatečná
klinická zkušenost s použitím moklobemidu u těchto pacientů, měl by být přípravek těmto pacientům
předepisován se zvýšenou opatrností.
U pacientů užívajících moklobemid má být věnována pozornost zvláště mnohočetným lékovým kombinacím,
kdy přidávané léky mohou, jako mnoho dalších antidepresiv, zvyšovat hladinu serotoninu. Toto zvláště platí
pro klomipramin (viz bod 4.5 Interakce s jinými léčivými přípravky a jiné formy interakce).
Současné podání moklobemidu a dextromethorfanu, který může být obsažen v přípravcích k léčbě kašle při
nachlazení, není doporučeno (viz bod 4.5 Interakce s jinými léčivými přípravky a jiné formy interakce).
Rostlinné přípravky obsahující třezalku tečkovanou (Hypericum perforatum) mají být v kombinaci s
moklobemidem použity jen s opatrností, neboť mohou zvyšovat koncentraci serotoninu.
Opatření
Sebevražda/sebevražedné myšlenky nebo klinické zhoršení
Deprese je spojena se zvýšeným rizikem sebevražedných myšlenek, sebepoškozování a sebevraždy (příhod
spojených se sebevraždami). Riziko přetrvává až do doby, dokud nedojde k významnému dočasnému ústupu
nemoci. Jestliže se zlepšení neprojeví během několika prvních nebo dalších týdnů léčby, měli by pacienti být
pečlivě sledováni až do té doby, dokud nedojde ke zlepšení stavu pacienta. Všeobecnou klinickou zkušeností
je, že se riziko sebevraždy může v časných stadiích uzdravování zvýšit.
Také další psychické stavy, na které se přípravek AURORIX předepisuje, mohou být doprovázeny zvýšeným
rizikem příhod spojených se sebevraždami. Tyto stavy mohou kromě toho být komorbidní s depresivní
poruchou. Při léčbě pacientů s dalšími psychickými poruchami se proto musí dodržovat stejná opatření, která
jsou u léčby pacientů s depresivní poruchou.
U pacientů, kteří mají v anamnéze před zahájením léčby příhody spojené se sebevraždami, či kteří mají
významný sklon k sebevražedným představám, existuje vyšší riziko myšlenek na sebevraždu a pokusů
o sebevraždu, a proto musí být tito pacienti během léčby pečlivě sledováni. Metaanalýza placebem
kontrolovaných klinických studií prováděných na dospělých trpících psychiatrickými poruchami prokázala
vyšší riziko sebevražedného chování u mladých dospělých do 25 let léčených antidepresivy ve srovnání
s placebem.
Pacienti, zvláště ti se zvýšeným rizikem, by měli být během léčby pečlivě sledováni, a to zvláště na začátku
léčby nebo v době, kdy se mění dávky. Pacienti (a osoby poskytující pacientům péči) by měli být upozorněni
na to, že je nutné sledování zaměřené na jakékoliv zhoršení jejich stavu, vznik sebevražedného chování nebo
myšlenek a neobvyklých změn chování a na to, že pokud budou takové symptomy pozorovány, musí okamžitě
vyhledat lékařskou pomoc.
Nespavost nebo nervozita na počátku léčby moklobemidem může odůvodnit snížení dávky nebo dočasnou
symptomatickou léčbu. V případě výskytu mánie nebo hypománie, nebo nástupu časných příznaků těchto
reakcí (velkorysost, hyperaktivita (včetně zrychlené řeči), lehkomyslná impulzivita), bude léčba
moklobemidem přerušena a bude zahájena alternativní léčba.
Přípravek AURORIX obsahuje monohydrát laktózy a sodík
Pacienti se vzácnými dědičnými problémy s intolerancí galaktózy, úplným nedostatkem laktázy nebo
malabsorpcí glukózy a galaktózy nemají tento přípravek užívat.
Tento léčivý přípravek obsahuje méně než 1 mmol (23 mg) sodíku v jedné potahované tabletě, to znamená, že
je v podstatě „bez sodíku“.
4.5 Interakce s jinými léčivými přípravky a jiné formy interakce
Společné podávání moklobemidu se selegilinem nebo s linezolidem je kontraindikováno.
Společné podávání moklobemidu s triptany je kontraindikováno, protože se jedná o silné receptorové agonisty
serotoninu a protože jsou metabolizovány monoaminooxidázami (MAO) a různými enzymy cytochormu Pa moklobemid zvyšuje plazmatickou koncentraci triptanů, např. sumatriptanu, rizatriptanu, zolmitriptanu,
almotriptanu, naratriptanu, frovatriptanu a eletriptanu.
Společné podávání moklobemidu s tramadolem je kontraindikováno.
U zvířat moklobemid potencuje účinky opioidů. Dávkování následujících opioidů, např. morfinu, fentanylu a
kodeinu, je proto nutno upravit.
Kombinace s pethidinem je kontraindikovaná pro zvýšené riziko serotoninergního syndromu (zmatenost,
horečka, konvulze, ataxie, hyperreflexie, myoklonus, průjem).
Protože účinek moklobemidu je selektivní a reverzibilní, jeho sklon k interakci s tyraminem je slabý a
krátkodobý, jak prokázaly farmakologické studie u zvířat a lidí (viz bod 4.4 Zvláštní upozornění a opatření
pro použití).
Potenciace presorického účinku tyraminu byla dokonce menší nebo se nevyskytla, pokud byl moklobemid
podáván po jídle.
Denní dávka moklobemidu by měla být snížena na polovinu nebo na třetinu u pacientů, kteří mají těžce porušen
jaterní metabolismus podáváním léku, který blokuje mikrosomální smíšenou funkci oxidázové aktivity, jako
je cimetidin (viz bod 4.2 Dávkování a způsob podání).
Pozornost má být věnována společnému podávání léků, které jsou metabolizovány CYP2C19, protože
moklobemid je inhibitor tohoto enzymu. Plazmatické koncentrace těchto léků (jako inhibitory protonové
pumpy (např. omeprazol, fluoxetin a fluvoxamin) mohou být zvýšeny, pokud se podávají současně s
moklobemidem. Stejně tak moklobemid inhibuje metabolismus omeprazolu extensivně metabolisovaného
prostřednictvím CYP2C19, což má za následek zdvojnásobení hladiny omeprazolu.
Pozornost má být věnována současnému podávání s trimipraminem a maprotilinem, protože se plazmatická
koncentrace těchto inhibitorů zpětného vychytávání monoaminů zvyšuje při současném podávání s
moklobemidem.
Farmakologické účinky systémově podávaných sympatomimetik mohou možná být při současném podávání
moklobemidu zesíleny a prodlouženy (např. adrenergika).
U pacientů léčených moklobemidem by současné podávání jiných léků zvyšujících hladinu serotoninu (jako
je řada jiných antidepresiv), zvláště v mnohonásobných kombinacích, mělo být prováděno velmi opatrně. Platí
to především pro antidepresiva jako je venlafaxin, fluvoxamin, klomipramin, citalopram, escitalopram,
paroxetin, sertralin, bupropion. Je to dáno skutečností, že v izolovaných případech došlo ke kombinaci
vážných symptomů a příznaků včetně hypertermie, zmatenosti, hyperreflexie a myoklonu, které jsou
indikátorem serotoninergní hyperaktivity. Pokud by se takové symptomy vyskytly, měl by být pacient pečlivě
sledován lékařem (v případě nutnosti hospitalizován) a měl by být příslušným způsobem léčen. Léčba
tricyklickými nebo jinými antidepresivy může být zahájena následující den po vysazení moklobemidu. Při
přechodu z SSRI na moklobemid má být brán v úvahu poločas původního přípravku (viz bod 4.4 Zvláštní
upozornění a opatření pro použití). Obecně je doporučován interval 14 dnů pro přechod z ireverzibilního
inhibitoru MAO na moklobemid (např. fenelzin, tranylcypromin).
Současné užití buprenorfinu s moklobemidem může vést ke vzniku serotoninového syndromu, což je
potenciálně život ohrožující onemocnění.
Není doporučeno současné podávání s třezalkou tečkovanou (Hypericum perforatum), neboť může zvýšit
koncentraci serotoninu v centrálním nervovém systému.
Byly zaznamenány izolované případy vážných nežádoucích účinků na CNS po současném podání
moklobemidu a dextromethorfanu. Protože léky proti kašli a nachlazení mohou obsahovat dextromethorfan,
neměly by být podány bez konzultace s lékařem a pokud je to možné, mají být podány alternativní přípravky,
které neobsahují dextromethorfan (viz bod 4.4 Zvláštní upozornění a opatření pro použití). Údaje z klinických
studií naznačují, že neexistují interakce mezi moklobemidem a hydrochlorothiazidem (HCT) u pacientů s
hypertenzí, dále s perorálními kontraceptivy, digoxinem, fenprokumonem a alkoholem.
Protože sibutramin je inhibitor zpětného vychytávání norepinephrin-serotoninu, který by mohl zvýšit účinek
inhibitorů monoaminooxidázy, současné podávání s moklobemidem není doporučeno.
Společné podávání s dextropropoxyfenem není doporučeno, protože moklobemid může zvyšovat jeho účinek.
4.6 Fertilita, těhotenství a kojení
Těhotenství
Reprodukční studie na zvířatech neprokázaly žádné riziko pro plod, ale bezpečnost moklobemidu v těhotenství
nebyla stanovena. Proto by měl být zvážen prospěch terapie přípravkem během těhotenství a zároveň jeho
možná rizika pro plod.
Kojení
Přestože do mateřského mléka proniká jen malé množství moklobemidu (přibližně 1/30 dávky podané matce),
měly by být při pokračování terapie zváženy prospěch pro kojící matku a možná rizika pro dítě.
4.7 Účinky na schopnost řídit a obsluhovat stroje
Oslabení aktivit vyžadujících plné soustředění (jako je řízení motorových vozidel) se u moklobemidu
nepředpokládá. Nicméně na začátku léčby je nutno sledovat individuální reakci pacienta.
4.8 Nežádoucí účinky
Nežádoucí účinky jsou uvedeny podle tříd orgánových systémů a podle označení četnosti (počet pacientů, u
kterého je očekávaný výskyt účinku), při použití následujících kategorií:
Velmi časté (≥ 1/10)
Časté (≥ 1/100 až < 1/10)
Méně časté (≥ 1/1000 až < 1/100)
Vzácné (≥ 1/10000 až < 1/1000)
Velmi vzácné (< 1/10000)
Není známo (z dostupných údajů nelze určit).
Poruchy metabolismu a výživy:
Vzácné: snížená chuť k jídlu*
hyponatrémie*
Psychiatrické poruchy
Velmi časté: poruchy spánku
Časté: agitovanost, úzkost, neklid
Méně časté: sebevražedné myšlenky
stavy zmatenosti (rychle odezněly po přerušení terapie)
Vzácné: sebevražedné chování, falešné představy*
Poruchy nervového systému:
Velmi časté: závratě, bolest hlavy
Časté: parestézie
Méně časté: poruchy chuti
Poruchy oka
Méně časté: zrakové poruchy
Cévní poruchy
Časté: hypotenze
Méně časté: návaly horka
Gastrointestinální poruchy
Velmi časté: sucho v ústech, nauzea
Časté: zvracení, průjem, zácpa
Poruchy kůže a podkožní tkáně
Časté: vyrážka
Méně časté: otok, svědění, kopřivka
Celkové poruchy a reakce v místě aplikace
Časté: podrážděnost
Méně časté: astenie
Vyšetření
Vzácné: serotoninový syndrom* (při společném podávání s léky, které zvyšují
serotonin, jako jsou inhibitory zpětného vychytávání serotoninu a mnoho
dalších antidepresiv)
zvýšení hladin jaterních enzymů (bez klinických důsledků)
*Nežádoucí účinky, které nebyly hlášeny v klinických studiích, ale byly hlášeny pouze po uvedení
moklobemidu na trh, jsou označeny hvězdičkou (*).
Hlášení podezření na nežádoucí účinky
Hlášení podezření na nežádoucí účinky po registraci léčivého přípravku je důležité. Umožňuje to pokračovat
ve sledování poměru přínosů a rizik léčivého přípravku. Žádáme zdravotnické pracovníky, aby hlásili
podezření na nežádoucí účinky na adresu:
Státní ústav pro kontrolu léčiv
Šrobárova 100 41 Praha Webové stránky: www.sukl.cz/nahlasit-nezadouci-ucinek
4.9 Předávkování
Projevy
Předávkování samotným moklobemidem vyvolává obecně mírné a reverzibilní známky CNS a podráždění
zažívacího traktu.
Léčba
Léčba by měla být zaměřena primárně na podporu vitálních funkcí.
Stejně jako u jiných antidepresiv, smíšené předávkování s moklobemidem (např. s jinými léky působícími na
CNS) by mohlo být život ohrožující. Pacienti by proto měli být hospitalizováni a pečlivě sledováni, aby mohla
být poskytnuta odpovídající léčba.
5. FARMAKOLOGICKÉ VLASTNOSTI
5.1 Farmakodynamické vlastnosti
Farmakoterapeutická skupina: antidepresivum, inhibitory monoaminooxidázy typu A;
ATC kód: N06AG
Moklobemid je antidepresivum ovlivňující monoaminergní systém mozkových neurotransmiterů reverzibilní
inhibicí monoaminooxidázy, přednostně typu A (RIMA). Tím dojde ke snížení metabolismu serotoninu,
noradrenalinu a dopaminu, což vede ke zvýšeným extracelulárním koncentracím těchto neurotransmiterů.
Krátkodobé i dlouhodobé studie na zvířatech prokázaly nízkou toxicitu moklobemidu. Nebyla pozorována
žádná kardiotoxicita moklobemidu.
5.2 Farmakokinetické vlastnosti
Po perorálním podání je moklobemid zcela absorbován z gastrointestinálního traktu do portálního oběhu.
Vrcholu plasmatické koncentrace látky je dosaženo během jedné hodiny po jejím podání. Efekt prvního
průchodu játry snižuje v závislosti na dávce množství látky, které dosáhne systémového řečiště. Saturace těchto
metabolických drah během prvního týdne léčby (dávky 300 - 600 mg) má poté za následek v podstatě
kompletní perorální biologickou dostupnost moklobemidu. Plasmatické koncentrace po mnohonásobných
dávkách moklobemidu se zvyšují během prvního týdne terapie a potom se stabilizují. Pokud je denní dávka
zvýšena, dochází k vyššímu než poměrnému vzestupu ustálených koncentrací.
Moklobemid je lipofilní. Zdánlivý distribuční objem (VSS) je 1,2 l/kg. Vazba na plazmatické bílkoviny,
zejména na albumin, je relativně nízká (50 %). Zanedbatelné množství moklobemidu je vylučováno do
mateřského mléka.
Moklobemid je před vyloučením z organismu téměř úplně metabolizován. Metabolismus probíhá především
cestou oxidačních reakcí na morfolinovém kruhu molekuly. Aktivní metabolity zjištěné in vitro nebo při
pokusech na zvířatech jsou v systémovém oběhu člověka přítomny pouze ve velmi nízkých koncentracích.
Bylo prokázáno, že moklobemid je metabolizován částečně heterogenní populací isoenzymů CYP2C9 a
CYP2D6. Proto u jedinců se zpomaleným nebo sníženým metabolismem podmíněným geneticky nebo lékově
(metabolickými inhibitory), může být metabolismus moklobemidu ovlivněn. Výsledky dvou studií, které měly
za cíl studovat metabolismus moklobemidu v závislosti na ovlivnění paralelních metabolických drah prokázaly
terapeuticky zanedbatelný vliv těchto faktorů a proto není třeba modifikovat dávku u pacientů se zpomaleným
metabolismem (viz. bod 4.2 Dávkování a způsob podání).
Moklobemid je rychle vylučován z organismu. Celková clearance je přibližně 20 - 50 l/hod. Medián
eliminačního poločasu při mnohonásobném podávání (300 mg dvakrát denně) je přibližně 3 hodiny a pohybuje
se v rozmezí 2 až 4 hodin. Méně než 1 % podané dávky je vylučováno ledvinami v nezměněné formě.
Metabolity jsou též vylučovány ledvinami do moči.
5.3 Předklinické údaje vztahující se k bezpečnosti
Neklinické údaje získané na základě konvenčních farmakologických studií bezpečnosti, toxicity po
opakovaném podání, genotoxicity, hodnocení kancerogenního potenciálu, reprodukční a vývojové toxicity
neodhalily žádné zvláštní riziko pro člověka.
6. FARMACEUTICKÉ ÚDAJE
6.1 Seznam pomocných látek
Aurorix 150 mg:
monohydrát laktosy
kukuřičný škrob
povidon
sodná sůl karboxymetylškrobu (typ A)
magnesium-stearát
hypromelosa
mastek
oxid titaničitý
etylcelulosa
makrogol žlutý oxid železitý
Aurorix 300 mg:
monohydrát laktosy
kukuřičný škrob
povidon
sodná sůl karboxymetylškrobu (typ A)
magnesium-stearát
hypromelosa
mastek
oxid titaničitý
etylcelulosa
makrogol 6000.
6.2 Inkompatibility
Neuplatňuje se.
6.3 Doba použitelnosti
let
6.4 Uchovávání
Tento léčivý přípravek nevyžaduje žádné zvláštní podmínky uchovávání.
6.5 Druh obalu a obsah balení
PVC/Al blistr, krabička
Velikost balení: 30 potahovaných tablet
6.6 Zvláštní opatření pro likvidaci přípravku
Veškerý nepoužitý přípravek nebo odpad musí být zlikvidován v souladu s místními požadavky.“
7. DRŽITEL ROZHODNUTÍ O REGISTRACI
Do 31. 12. 2022:
Mylan IRE Healthcare Limited
Unit 35/36, Grange Parade
Baldoyle Industrial Estate
Dublin Irsko
Od 01. 01. 2023:
Viatris Healthcare Limited
Damastown Industrial Park
Mulhuddart, Dublin Dublin, Irsko
8. REGISTRAČNÍ ČÍSLA
Aurorix 150 mg: 30/159/91 – A/C
Aurorix 300 mg: 30/159/91 – B/C
9. DATUM PRVNÍ REGISTRACE/PRODLOUŽENÍ REGISTRACE
Datum první registrace: 22. 05. Datum posledního prodloužení registrace: 23. 04.
10. DATUM REVIZE TEXTU
16. 8.