Budiair



Sp. zn. sukls
SOUHRN ÚDAJŮ O PŘÍPRAVKU

1. NÁZEV PŘÍPRAVKU
Budiair 200 mikrogramů/dávka roztok k inhalaci v tlakovém obalu

2. KVALITATIVNÍ A KVANTITATIVNÍ SLOŽENÍ
Jedna odměřená dávka obsahuje budesonidum 200 mikrogramů.
Pomocná látka se známým účinkem: alkohol (ethanol)
Úplný seznam pomocných látek viz bod 6.1.

3. LÉKOVÁ FORMA
Roztok k inhalaci v tlakovém obalu.

4. KLINICKÉ ÚDAJE
4.1 Terapeutické indikace
Budiair je indikován k léčbě mírného, středně těžkého a těžkého persistujícího bronchiálního astmatu

4.2 Dávkování a způsob podání
Dávkování
Dávkování se upravuje individuálně každému pacientovi podle stupně závažnosti astmatu a fáze léčení.
Pokud se přechází na léčbu přípravkem Budiair z jiného inhalačního přípravku, je třeba léčbu
individualizovat. Přitom je třeba brát ohled na původně používanou léčivou látku, dávkovací schéma a
způsob aplikace.

Dávkování dospělým a dospívajícím starším než 12 let:
V případě těžkého astmatu je na začátku léčby inhalačními kortikoidy nebo při snižování či přerušování
perorální léčby kortikoidy doporučená dávka 200 mikrogramů (1 dávka z dávkovače) dvakrát až čtyřikrát
denně.
V průběhu těžkého astmatu lze dávkování zvýšit až na maximálně 1600 mikrogramů. Udržovací dávka je
individuální a měla by být minimálně tak velká, aby zajistila potlačení symptomů: 200 mikrogramů (dávka z dávkovače) denně je většinou dostatečná.

Dávkování dětem od 6 do 12 let:
Standardní dávku představuje 200 mikrogramů (jedna dávka z dávkovače) denně. Pokud je to nutné, lze
dávku zvýšit na 400 mikrogramů denně. Věková hranice je dána schopností dítěte správně používat lék.
Dávku je třeba snižovat na nejnižší možnou, která ještě umožní dobrý léčebný efekt.

Pacienti neléčení kortikoidy:
U většiny pacientů nastane zlepšení od zahájení léčby budesonidem během deseti dnů. Při zvýšené
bronchiální sekreci může být průnik budesonidu bronchiální sliznicí významně snížen. V takovém případě
se doporučuje souběžné krátkodobé (přibližně dvoutýdenní) léčení perorálními kortikoidy. Léčbu je třeba
zahájit plnými perorálními dávkami a postupně dávku snižovat, dokud není dosaženo udržovací terapie


pouze přípravkem Budiair. Při zhoršení stavu vyvolaném bakteriální infekcí je třeba dávky přípravku
Budiair zvýšit a zároveň zahájit terapii antibiotiky.

Pacienti léčení kortikoidy:
Přechod z perorální léčby kortikoidy na léčbu přípravkem Budiair vyžaduje zvláštní pozornost, a to
z důvodu pomalejšího obnovení funkcí hypotalamu, které jsou utlumeny dlouhodobou léčbou perorálními
kortikoidy. Zavedení přípravku Budiair do léčby je vhodné až po přiměřené stabilizaci pacienta. Budiair
musí být podáván souběžně s perorálně podávanými kortikoidy po dobu asi 10 dní; podávání se poté
postupně snižuje na takovou minimální dávku, která v kombinaci s přípravkem Budiair zajistí stabilní stav
pacienta. V mnoha případech je možno zcela perorální léčbu kortikoidy vysadit, zatímco u některých
pacientů je třeba pokračovat s léčbou s malými dávkami perorálně podávaných kortikoidů. V některých
případech přechodu z perorální léčby na Budiair může dojít k útlumu systémového steroidního efektu
s následným výskytem rinitidy, ekzémů, bolestí hlavy, bolesti svalů a kloubů a výjimečně se může
vyskytnout i nevolnost a zvracení. V těchto případech by měl lékař zvážit, zda je vhodné u pacienta
pokračovat v inhalační terapii. Obnovení fyziologické endogenní produkce kortikoidů může trvat dlouhou
dobu. Za určitých podmínek, jako například při významné zátěžové situaci (např. těžká infekce, zranění
anebo chirurgický výkon), je třeba kombinovat Budiair s perorálním podáváním kortikoidů. Rovněž při
exacerbaci astmatu spojeného zejména se zvýšenou viskozitou hlenu a tvorbou mukózních zátek je
potřeba krátkodobě nasadit perorální kortikoidy. Je velmi důležité, aby pacient dodržoval doporučené
používání a dávkování přípravku.

Způsob podání

Úspěšná léčba je podmíněna správným používáním inhalátoru.
Vyzkoušení funkce inhalátoru: jestliže dosud inhalátor nebyl použit anebo jestliže nebyl použit po dobu tří
nebo více dnů, sejměte před použitím ochranný kryt zatlačením na jeho boční strany. Pro zajištění správné
funkce vystříkněte naprázdno do vzduchu jednu testovací dávku.

Při použití pečlivě dodržujte následující pokyny:
1. Uchopte inhalátor mezi palec a ukazováček tak, aby ochranný kryt směřoval dolů.
2. Sejměte ochranný kryt.
3. Vydechněte klidně a pevně stiskněte náustek mezi rty.
4. Začněte se pomalu a hluboce nadechovat a jednou stlačte horní část inhalátoru. Po nádechu
zadržte co nejdéle dech.
Po vdechnutí předepsaného počtu dávek nasaďte ochranný kryt do původní polohy.
Udržujte náustek neustále v čistotě. Náustek čistěte tak, že jej sejmete z tlakové nádoby a opláchnete ve
vlažné vodě. Poté jej nechte důkladně oschnout na teplém (nikoliv však velmi horkém) místě.
Děti by měly inhalovat vždy pod dohledem dospělé osoby. Během inhalace je dobré stisknout dítěti nosní
dírky.

Pro minimalizaci rizika orofaryngeální kandidové infekce by si měl pacient po inhalaci propláchnout svá
ústa vodou (viz také bod 4.4).

4.3 Kontraindikace
Hypersenzitivita na léčivou látku nebo na kteroukoli pomocnou látku uvedenou v bodě 6.1.

4.4 Zvláštní upozornění a opatření pro použití
Přípravek Budiair není určen k rychlé úlevě od akutních epizod astmatu, kde je nutný krátkodobě působící
bronchodilatátor.


Pacienti musí být poučeni o správném používání inhalátoru.
Budiair zajišťuje profylaktickou léčbu astmatu. Proto musí být používán pravidelně v předepsaných
dávkách po dobu určenou lékařem a léčba nesmí být náhle přerušena. V případě vředové choroby
gastroduodenální je nutný přísný lékařský dohled po celou dobu používání.
Převedení pacientů z kortikoidů podávaných perorálně na kortikoidy inhalační vyžaduje zvláštní
pozornost. Před podáním vysokých dávek inhalačních kortikosteroidů společně s jejich obvyklou
udržovací dávkou systémově podávaných kortikosteroidů musí být pacienti v dostatečně stabilizovaném
stavu (viz též bod 4.2). Po asi 10 dnech je možné začít postupně každý den snižovat systémově podávané
kortikosteroidy na nejnižší možnou dávku. Perorální léčbu je možné kompletně nahradit inhalačními
kortikosteroidy. Takto převedení pacienti, kteří mají poškozené funkce kůry nadledvin, mohou v průběhu
stresu potřebovat dodatečné (přídavné) systémové podání kortikosteroidů.
V průběhu převodu z perorální terapie na inhalační budesonid se mohou objevit symptomy, které byly
potlačeny systémovým podáním glukokortikoidů. Projeví se rhinitidou, ekzémy, bolestí hlavy, svalů a
kloubů a řídce nauzeou a zvracením. Tyto příznaky je třeba potlačit přídatnou léčbou.
Někteří pacienti se někdy v průběhu odnětí systémových kortikosteriodů necítí celkově (nespecificky)
dobře přesto, že jejich respirační funkce se nezhoršily, nebo dokonce zlepšily. Těmto pacientům je třeba
vysvětlit, aby nepřestávali s léčbou inhalačními kortikosteroidy a nadále neužívali perorální
kortikosteriody, pokud se ovšem neobjeví příznaky, které by opětné užívání perorálních kortikosteroidů
indikovaly – např. insuficience nadledvin.

Pacienti, kteří vyžadují urgentní léčbu vysokými dávkami kortikosteroidů nebo dlouhodobou léčbu
s nejvyšší doporučenou dávkou inhalačních kortikosteroidů, mohou být také vystaveni riziku poruchy
funkce nadledvinek. Tito pacienti mohou vykazovat známky insuficience nadledvinek, pokud jsou
vystaveni závažnému stresu. Během období zátěže nebo plánované operace je proto třeba zvážit navíc
ještě další systémové podání kortikoidů.

Tak jako u jiné inhalační terapie se může objevit paradoxní bronchospamus s náhle zvýšeným sípáním po
použití přípravku. Pokud se tato komplikace objeví, je nutné terapii kortikoidy okamžitě ukončit, pacienta
vyšetřit a zahájit v případě nutnosti alternativní terapii.

Když se i v případě léčbou dobře kompenzovaného astmatu objeví akutní episoda dyspnoe, je třeba užít
rychle působící inhalační bronchodilatátory a způsob léčby je třeba znovu zvážit. V případě, že i při
nasazení maximální dávky inhalačních kortikosteroidů není astma dostatečně kompenzováno, je často
třeba krátkodobě nasadit systémové kortikosteriody.

Mohou se vyskytnou systémové účinky inhalovaných kortikosteroidů, zvláště podávaných ve vysokých
dávkách a po dlouhou dobu. Tyto účinky se objeví s mnohem menší pravděpodobností po inhalačním
podání než po perorálním podání kortikosteroidů. Možné systémové účinky zahrnují: Cushingův syndrom,
Cushingoidní rysy, adrenální supresi, retardaci růstu u dětí a dospívajících, snížení minerální density kostí,
kataraktu, glaukom a vzácněji psychické a behaviorální účinky včetně psychomotorické hyperaktivity,
poruchy spánku, anxiety, deprese a agrese (zvláště u dětí).
Proto je důležité, aby byl pacient pravidelně kontrolován a dávka inhalovaných kortikosteroidů
redukována na nejnižší možnou dávku, která účinně kontroluje astma.

Ve výjimečných případech došlo u mladých pacientů, kteří po delší dobu (několik měsíců nebo roků)
užívali vyšší než doporučené dávky (asi 1000 μg denně), k akutní adrenergní krizi. Nedostatečná funkce
kůry nadledvin se projevuje nejdříve nespecifickými příznaky, jako jsou anorexie, bolest břicha, hubnutí,
únava, bolest hlavy, nevolnost, zvracení; specifické symptomy vyskytující se při inhalování kortikoidů
mohou být také hypoglykémie s poruchou vědomí až křečemi. Mezi situace, které mohou způsobit
adrenergní krizi patří úraz, operace, infekce a prudké snížení dávkování kortikoidů. Pacienti, kteří


dostávají vysoké dávky, musí být pod přísným dohledem a dávky kortikoidů se jim musí snižovat
postupně. Za určitých okolnosti je třeba kontrolovat adrenegní rezervu.
Dětem, které dlouhodobě užívají inhalační kortikoidy, je třeba pravidelně kontrolovat růstovou křivku.
V případě, že dochází k retardaci růstu, je třeba dávku zredukovat léčebnou dávku na minimální možnou,
při které je astma ještě pod kontrolou. Dále je třeba se poradit se specializovaným odborníkem na
respirační poruchy v dětství (pediatrem specializovaným na respirační nemoci).
Pacienti, kteří byli dlouhodobě léčeni perorálními kortikosteroidy, mohou mít zhoršení funkce nadledvin.
Po přerušení perorální terapie se funkce nadledvin upravují poměrně dlouhou dobu, a tedy při převedení
pacienta na inhalační budesonid riziko zhoršené funkce nadledvin určitou dobu přetrvává. V takových
případech je třeba pravidelně sledovat funkci osy hypotalamus, hypofýza, nadledvina.
Během léčby inhalačními kortikosteroidy se může objevit perorální kandidóza. Tato infekce si může
vyžádat léčbu odpovídajícími antimykotiky a u některých pacientů může být nutné ukončení léčby (viz
také bod 4.2). Aby se snížilo riziko orální kandidozy a chrapotu, doporučuje se pacientům po každém
použití inhalačních kortikosteroidů si vypláchnout ústa a čistit si zuby.
Bakteriální infekce dýchacích cest může způsobit exacerbaci klinických symptomů astmatu a je třeba ji
léčit antibiotiky. V takových případech je někdy třeba zvýšit dávku budesonidu a dočasně přidat léčbu
perorálními kortikosteriody. K odstranění akutních astmatických příznaků je třeba užít rychle působící
inhalační bronchodilatátor.
Zvláštní pozornost je nutná u pacientů s aktivní i stabilizovanou plicní tuberkulózou a u pacientů
s mykotickou, virovou nebo jinou infekcí dýchacích cest.
Pro pacienty s excesivní sekrecí hlenu v dýchacích cestách je nutná krátkodobá léčba perorálními
kortikosteroidy.

Snížená funkce jater ovlivňuje eliminaci kortikosteroidů způsobující nižší rychlost vylučování a vyšší
systémovou expozici. Je třeba sledovat možné systémové nežádoucí účinky. U těchto pacientů je třeba
pravidelně monitorovat funkci osy hypothalamus-hypofýza-nadledviny.

Očekává se, že současná léčba s ketokonazolem a itrakonazolem, inhibitory HIV proteáz nebo jinými
silnými inhibitory CYP3A4, včetně léčivých přípravků obsahujících kobicistat, zvyšuje riziko
systémových nežádoucích účinků. Je nutné vyvarovat se používání této kombinace, pokud přínos
nepřeváží zvýšené riziko vzniku systémových nežádoucích účinků kortikosteroidů. V takovém případě je
třeba pacienty sledovat z hlediska systémových nežádoucích účinků kortikosteroidů. Pokud to není
možné, mělo by být období mezi jednotlivými léčbami co nejdelší (viz bod 4.5)

Poruchy zraku
Při systémovém i lokálním používání kortikosteroidů může být hlášena porucha zraku. Pokud se
u pacienta objeví symptomy, jako je rozmazané vidění nebo jiné poruchy zraku, má být zváženo
odeslání pacienta k očnímu lékaři za účelem vyšetření možných příčin, mezi které patří katarakta,
glaukom nebo vzácná onemocnění, jako centrální serózní chorioretinopatie (CSCR), která byla
hlášena po systémovém i lokálním použití kortikosteroidů.

Pomocné látky
Tento léčivý přípravek obsahuje 8,4 mg alkoholu (ethanolu) v jedné dávce z dávkovače, což
odpovídá 0,12 mg/kg u dávky pro dospělé a 0,42 mg/kg u dávky pro děti. Množství alkoholu
v jedné dávce z dávkovače tohoto léčivého přípravku odpovídá méně než 1 ml vína nebo piva.
Takto malé množství alkoholu v tomto léčivém přípravku nemá žádné znatelné účinky.



Tento léčivý přípravek obsahuje glycerol: může způsobit bolest hlavy, podráždění žaludku a
průjem.


4.5 Interakce s jinými léčivými přípravky a jiné formy interakce
Pacienti, kteří se léčí perorálně kortikoidy, by měli přecházet na pouze inhalační léčbu přípravku Budiair
postupně. Po stabilizaci stavu pacienta se do léčby zařadí Budiair a perorálně užívaná dávka kortikoidů se
postupně snižuje při pravidelné kontrole stavu pacienta. Tento postup je nutný z důvodu pomalé aktivace
funkce nadledvin, utlumené delším perorálním užíváním kortikoidů (viz bod 4.2)
Metabolismus budesonidu je primárně zprostředkován CYP3A4. Inhibitory tohoto enzymu, např.
ketokonazol a itrakonazol a kobicistat mohou proto několikrát zvyšovat systémovou expozici budesonidu,
viz bod 4.4. Vzhledem k tomu, že nejsou k dispozici údaje podporující doporučené dávkování, je třeba se
kombinaci vyhýbat, pokud přínos nepřeváží zvýšené riziko vzniku systémových nežádoucích účinků
kortikosteroidů. V takovém případě je třeba pacienty sledovat z hlediska systémových nežádoucích účinků
kortikosteroidů.

Pokud to není možné, období mezi jednotlivými léčbami by mělo být co nejdelší a mělo by se zvážit
snížení dávky budesonidu.
Na základě prozatimních neúplných údajů, kde budesonid byl podán ve vysokých dávkách, je možné
usuzovat, že může dojít k výraznému zvýšení plazmatických hladin budesonidu (v průměru čtyřnásobné),
pokud je souběžně s inhalačním budesonidem (jedna dávka 1000 μg) podáván itrakonazol v dávce mg jednou denně.
Zvýšené plazmatické koncentrace a zvýšené účinky kortikosteroidů byly pozorovány u žen, které
byly také léčeny estrogeny a kontracepčními steroidy, ale nebyl pozorován žádný účinek u
budesonidu a souběžného podávání nízkodávkové kombinace perorální antikoncepce.
Vzhledem k tomu, že může dojít k supresi funkci nadledvinek, ACTH stimulační test pro diagnostiku
insuficience hypofýzy může ukázat falešné výsledky (nízké hodnoty).

Výrobek obsahuje malé množství ethanolu U citlivých pacientů, kteří se léčí disulfiramem nebo
metronidazolem, může teoreticky dojít k interakci.

4.6 Fertilita, těhotenství a kojení
Těhotenství
V pokusech na zvířatech způsobovaly glukokortikoidy malformace. Pro osoby užívající doporučené dávky
však toto riziko není relevantní. Podle většiny výsledků z prospektivních epidemiologických studií a
poregistračních dat z celého světa nedochází po inhalaci budesonidu v průběhu těhotenství ke zvýšenému
riziku nežádoucích účinků na plod a novorozence. Pro plod i matku je důležitá adekvátní léčba astmatu
v průběhu těhotenství.
Jako u jiných léků užívaných v průběhu těhotenství, je třeba posoudit přínos léčby budesonidem pro
matku ve vztahu k riziku pro plod.
V tomto případě musí být používána co nejnižší možná efektivní dávka budesonidu.

Kojení
Budesonid je vylučován do mateřského mléka. Nicméně při terapeutických dávkách budenosidu se
neočekává žádný vliv na kojené dítě. Budesonid je možné používat během kojení.


Udržovací léčba s inhalačním budesonidem (200 nebo 400 mikrogramů dvakrát denně) u astmatických
kojících žen vede k zanedbatelné systémové expozici budesonidu u kojených novorozenců. Ve
farmakokinetické studii byla odhadovaná denní dávka pro kojence 0,3 % denní dávky matky pro obě
dávky a průměrná plazmatická koncentrace u kojenců byla odhadována na 1/600 koncentrací
pozorovaných v plazmě matky za předpokladu kompletní perorální biologické dostupnosti pro kojence.
Koncentrace budesonidu ve vzorcích plazmy kojence byly všechny nižší než mez stanovitelnosti metody.
Na základě údajů inhalačního budesonidu a faktu, že budesonid vykazuje lineární FK vlastnosti v rámci
terapeutického dávkovacího intervalu po nasálním, inhalačním, perorálním a rektálním podání, je při
terapeutických dávkách budesonidu očekávaná nízká expozice kojence.

4.7 Účinky na schopnost řídit a obsluhovat stroje
Budiair nemá vliv na schopnost řídit nebo obsluhovat stroje.

4.8 Nežádoucí účinky

Seznam nežádoucích účinků v tabulce

Nežádoucí účinky jsou uvedeny níže dle třídy orgánového systému a frekvence. Následující
definice se týkají incidence nežádoucích účinků:
velmi časté (≥1/10), časté (≥1/100 až <1/10), méně časté (≥1/1000 až <1/100), vzácné (≥až <1/1000), velmi vzácné (<1/10000) a neznámé (nelze odhadnout z dostupných údajů).

Třída orgánových
systémů
Nežádoucí účinky Četnost

Infekce a infestace Orofaryngeální kandidóza Časté
Poruchy imunitního
systému

Okamžité a oddálené reakce z přecitlivělosti
zahrnující vyrážku, kontaktní dermatitis,
urticarii, angioedém a anafylaktickou reakci.
Vzácné
Endokrinní poruchy

Příznaky systémových kortikosteroidních
účinků, zahrnujících supresi nadledvinek a
retardaci růstu*
Vzácné

Psychiatrické poruchy

Úzkost, deprese Méně časté
Psychóza, neklid, nervozita, poruchy chování
(zejména u dětí)
Vzácné
Poruchy spánku, psychomotorická

hyperaktivita, agrese
Není známo
Poruchy nervového
systému
Tremor Méně časté

Dysgeusie Velmi vzácné
Poruchy oka Katarakta Méně časté Rozmazané vidění (viz také bod 4.4) Méně časté


Třída orgánových
systémů
Nežádoucí účinky Četnost

Glaukom Není známo
Respirační, hrudní a

mediastinální poruchy
Kašel, chrapot, podráždění hrdla. Časté
Bronchospasmus Vzácné
Gastrointestinální
poruchy

Dysfagie Časté
Nevolnost, glossodynie, stomatitid, suchost v
ústech

Velmi vzácné
Poruchy kůže a podkožní
tkáně

Kožní atrofie, pruritus, erytém, modřiny Vzácné
Poruchy svalové a
kosterní soustavy a
pojivové tkáně

Svalová křeč Méně časté
Bolest zad Velmi vzácné

Celkové poruchy a
reakce v místě aplikace

Podrážděnost Vzácné
Vyšetření Snížení kostní denzity Velmi vzácné
* viz pediatrická populace uvedená níže

Popis vybraných nežádoucích účinků

Občas se mohou vyskytnout příznaky nebo symptomy systémových nežádoucích účinků
vyvolaných inhalačními glukokortikoidy, pravděpodobně v závislosti na dávce, době expozice,
současné a předchozí expozici kortikosteroidy a individuální citlivostí.

Existuje zvýšené riziko pneumonie u pacientů s nově diagnostikovanou CHOPN se zahájením
léčby inhalačními kortikosteroidy. Nicméně vážené hodnocení 8 souhrnných klinických studií
zahrnujících 4643 pacientů s CHOPN léčených budesonidem a 3643 pacientů randomizovaných
pro non-ICS léčbu neprokázaly zvýšené riziko pneumonie. Výsledky z prvních 7 z těchto 8 studií
byly publikovány jako metaanalýza.

Klinické studie s inhalačním budesonidem byly provedeny na 13119 pacientech, 7278 pacientů
používali placebo. Frekvence úzkosti byla 0,52% u pacientů používajících inhalační budesonid a
0,63% u pacientů užívajících placebo; frekvence deprese byla 0,67% pacientů po inhalačním
budesonidu a 1,15% u pacientů používajících placebo.

V placebem kontrolovaných studiích byla také ve skupině s placebem hlášena katarakta (méně
často).

Pediatrická populace
Vzhledem k riziku růstové retardace v pediatrické populaci je třeba růst monitorovat dle popisu
v bodě 4.4.



Hlášení podezření na nežádoucí účinky
Hlášení podezření na nežádoucí účinky po registraci léčivého přípravku je důležité. Umožňuje to
pokračovat ve sledování poměru přínosů a rizik léčivého přípravku. Žádáme zdravotnické
pracovníky, aby hlásili podezření na nežádoucí účinky na adresu:
Státní ústav pro kontrolu léčiv
Šrobárova 48

100 41 Praha 10
Webové stránky: http://www.sukl.cz/nahlasit-nezadouci-ucinek.

4.9 Předávkování

Nepředpokládá se, že by akutní předávkování budesonidem, dokonce i při nadměrných dávkách,
bylo klinickým problémem.

Symptomy předávkování
Akutní toxicita budesonidu je nízká. Dlouhodobé používání vysokých dávek může způsobit
systémové glukokortikoidní účinky, jako je zvýšená náchylnost i k infekcím, hyperkortikalismus
a suprese funkce nadledvin. Může se objevit také atrofie kůry nadledvin a může být snížená
schopnost adaptace na stres.
Léčba předávkování
Při akutním předávkování není žádné zvláštní okamžité opatření třeba. Léčba inhalačním
budesonidem by měla pokračovat v doporučených dávkách, které jsou dostatečné k léčbě
astmatu. Osa hypotalamus hypofýza nadledvina se zotaví za několik dní.

5. FARMAKOLOGICKÉ VLASTNOSTI
5.1 Farmakodynamické vlastnosti

Farmakologická skupina: Jiná inhalační léčiva onemocnění s obstrukcí dýchacích cest
ATC: R03B A02.
Budesonid, aktivní složka přípravku, je syntetický, nehalogenovaný kortikoid určený výhradně k
lokální inhalaci s významným protizánětlivým účinkem a při používání doporučených dávek bez
systémových účinků inhibujících funkci kůry nadledvin.
Zlepšení astmatických projevů po podání budesonidu se může objevit v průběhu 24 hodin od
začátku léčby, ale maximální účinek je dosažen za několik týdnů pravidelného používání.

Mechanismus účinku
Přesný mechanismus působení kortikosteroidů na zánět u astmatu není znám. Budesonid působí
inhibičně proti mnoha buněčným typům (jako jsou eosinofily, makrofágy, žírné buňky,
lymfocyty a neutrofily) a mediátorům (cytokiny, leukotrieny, eukosanoidy a histamin), které se
účastní na rozvoji alergických i nealergických respiračních zánětů. Tato vlastnost budesonidu
může přispět k jeho efektu u astmatu. Vede ke snížení hypersekrece, hyperaktivity a zabraňuje
výskytu bronchospazmů při zánětlivých onemocnění bronchů. U lidí i u zvířat snižuje budesonid
okamžitou i opožděnou odpověď na alergeny používané v provokačních testech. U
hyperreaktivních pacientů se podáváním budesonidu snižuje reaktivita dýchacích cest po
stimulaci histaminem nebo metacholinem.



5.2 Farmakokinetické vlastnosti
Budesonid je směs dvou epimer (22R and 22S). V receptorových studiích má forma 22R dvakrát
vyšší afinitu ke glukokortikoidnímu receptoru než forma 22S. Obě složky vzájemně nekorvertují.
Absorpce a distribuce
Budesonid je středně lipofilní látka s vysokou afinitou ke glukokortikoidním receptorům, která je
rychle vstřebávána sliznicí dýchacích cest. Přibližně 20 minut po aplikaci inhalací vytváří
budesonid reverzibilní konjugací estery s intracelulárními mastnými kyselinami, čímž prodlužuje
lokální protizánětlivou aktivitu v plicích.
Množství absorbované do oběhu, částečně plícemi a částečně polknutím, se pohybuje v rozmezí
10 až 30 % a tato látka je rychle a úplně metabolizována v játrech na velmi slabě aktivní
metabolity. 88 % látky v plazmě je vázáno na plazmatické bílkoviny a její distribuční objem je
vysoký.

Biotransformace
Budesonid je především eliminován přeměnou na metabolity. Je rychle a metabolizován játry
cytochromem P4503A4 na dva hlavní metabolity. Glukokortikoidní aktivita těchto metabolitů je
in vitro méně než 1 % ve srovnání s mateřskou látkou. Zanedbatelné množství látky je
metabolizováno v plicích a séru.

Eliminace
Budesonid je vylučován močí a stolicí v konjugované i nekonjugované podobě.
Biologický poločas po inhalaci je přibližně 3 hodiny

Speciální populace
U pacientů s onemocněním jater je riziko zvýšených hladin budesonidu. U dětí je nižší
biologický poločas ve srovnání s dospělými pacienty.

5.3 Předklinické údaje vztahující se k bezpečnosti
Toxické účinky budesonidu pozorované v experimentu na zvířeti souvisí se zvýšenou
farmakologickou aktivitou. Při běžných testech genotoxicity nebyly známky genotoxicity
budesonidu pozorovány. V reprodukčních studiích na zvířatech indukují kortikosteroidy, jako je
budesonid, malformace (rozštěp patra, malformace skeletu). Je však velmi nepravděpodobné, že
by se podobně účinky projevily po terapeutických dávkách u lidí.
Ve studiích sledujících toleranci přípravku se prokázala dobrá lokální snášenlivost kombinace
budesonidu s hnacím plynem norfluranem.
Hnací plyn norfluran, který byl inhalačně podáván (rozprašováním) různým živočišným druhům
po více než dva roky, neměl žádné toxické účinky ani v koncentraci výrazně vyšší, než je
koncentrace doporučená pro pacienty.
Studie provedené na zvířecích embryích a fétech, ani reprodukční provedené s hnacím plynem
norfluranem na zvířatech neprokázaly žádné klinicky významné nežádoucí účinky. Je proto velmi
nepravděpodobné, že by se takové účinky projevily u lidí.



6. FARMACEUTICKÉ ÚDAJE
6.1 Seznam pomocných látek
HFA 134a (norfluran)
Bezvodý ethanol
Glycerol

6.2 Inkompatibility
Neuplatňuje se.

6.3 Doba použitelnosti
18 měsíců.

6.4 Zvláštní opatření pro uchovávání
Stlačená nádoba. Nepropichujte, nevystavujte teplu ani prázdnou nádobu, chraňte před mrazem a
nevystavujte přímému slunečnímu světlu. Uchovávejte při teplotách do 25°C.

6.5 Druh obalu a obsah balení
Vnitřní obal: hliníková tlaková nádobka uzavřená dávkovacím ventilem, uložená do standardního
aplikátoru s ochranným krytem
Vnější obal: krabička
Popis: tlaková nádobka s 200 inhalačními dávkami
Balení: tlaková nádobka se standardním aplikátorem, 200 dávek

6.6 Zvláštní opatření pro likvidaci přípravku
Balení obsahuje tlakovou nádobku opatřenou standardním dávkovačem. Po spotřebování je třeba
obal zlikvidovat podle místních požadavků.


7. DRŽITEL ROZHODNUTÍ O REGISTRACI
Chiesi Pharmaceuticals GmbH, Gonzagagasse 16/16, 1010 Vídeň, Rakousko


8. REGISTRAČNÍ ČÍSLO
Budiair: 14/296/05-C




9. DATUM PRVNÍ REGISTRACE/PRODLOUŽENÍ REGISTRACE
Datum první registrace: 7.9.Datum posledního prodloužení: 19.4.
10. DATUM REVIZE TEXTU

13. 2.



Více informací