Levofloxacin kabi

Sp. zn. sukls
SOUHRN ÚDAJŮ O PŘÍPRAVKU

1. NÁZEV PŘÍPRAVKU

Levofloxacin Kabi 5 mg/ml infuzní roztok


2. KVALITATIVNÍ A KVANTITATIVNÍ SLOŽENÍ

100 ml lahvička/vak obsahující 50 ml roztoku:
Jeden ml infuzního roztoku obsahuje levofloxacinum 5 mg (ve formě levofloxacinum hemihydricum).
50 ml infuzního roztoku obsahuje léčivou látku levofloxacinum 250 mg.

100 ml lahvička/vak obsahující 100 ml roztoku:
Jeden ml infuzního roztoku obsahuje levofloxacinum 5 mg (ve formě levofloxacinum hemihydricum).
100 ml infuzního roztoku obsahuje léčivou látku levofloxacinum 500 mg.

Pomocné látky se známým účinkem: Tento léčivý přípravek obsahuje 3,54 mg sodíku v 1 ml infuzního
roztoku.

Úplný seznam pomocných látek viz bod 6.1


3. LÉKOVÁ FORMA

Infuzní roztok.

Žlutý až zelenožlutý roztok.


4. KLINICKÉ ÚDAJE

4.1 Terapeutické indikace

Levofloxacin Kabi je indikován u dospělých k léčbě následujících infekcí (viz body 4.4 a 5.1):
− Akutní pyelonefritida a komplikované infekce močových cest (viz bod 4.4)
− Chronická bakteriální prostatitida
− Inhalace Anthraxu: profylaxe po expozici a kurativní léčba (viz bod 4.4).

U níže uvedených infekcí má být přípravek Levofloxacin Kabi použit pouze v případě, kdy použití
jiných antibakteriálních látek, které jsou obecně doporučovány pro léčbu těchto infekcí, není vhodné.
− Komunitní pneumonie
− Komplikované infekce kůže a měkkých tkání

Je třeba dbát oficiálních doporučení pro správné používání antibakteriálních látek.

4.2 Dávkování a způsob podání

Levofloxacin Kabi se podává pomalou intravenózní infuzí jedenkrát nebo dvakrát denně. Dávkování
závisí na typu a závažnosti infekce a na citlivosti předpokládaného kauzálního patogenu.
Po počátečním podání intravenózní formy přípravku Levofloxacin Kabi je možné léčbu převést na

podávání odpovídající perorální formy. Vhodnost této léčby pro pacienta je třeba individuálně posoudit.
Vzhledem k bioekvivalenci parenterální a perorální formy lze použít stejné dávkování.

Dávkování
Pro Levofloxacin Kabi je doporučeno následující dávkování:

Pacienti s normální funkcí ledvin (clearance kreatininu >50 ml/min)
Indikace

Denní dávkovací režim
(podle závažnosti)
Celková doba léčby1
(podle závažnosti)
Komunitní pneumonie 500 mg jednou nebo dvakrát
denně
- 14 dní

Akutní pyelonefritida 500 mg jednou denně 7 - 10 dní
Komplikované infekce
močových cest
500 mg jednou denně 7 - 14 dní
Chronická bakteriální
prostatitida
500 mg jednou denně 28 dní
Komplikované infekce kůže a
měkkých tkání
500 mg jednou nebo dvakrát
denně
- 14 dní

Inhalace anthraxu 500 mg jednou denně 8 týdnů
Trvání léčby zahrnuje intravenózní i perorální léčbu. Doba převedení z intravenózní na perorální formu
závisí na klinickém stavu pacienta, obvykle je to 2. až 4. den.

Zvláštní populace
Pacienti s poruchou funkce ledvin (clearance kreatininu ≤ 50 ml/min).
Dávkovací režim
250 mg/24 hod 500 mg/24 hod 500 mg/12 hod
Clearance kreatininu První dávka: 250 mg První dávka: 500 mg První dávka: 500 mg
50 - 20 ml/min Dále: 125 mg/24 hod Dále: 250 mg/24 hod Dále: 250 mg/12 hod
19-10 ml/min Dále: 125 mg/48 hod Dále: 125 mg/24 hod Dále: 125 mg/12 hod
< 10 ml/min
(včetně hemodialýzy a
CAPD)Dále: 125 mg/48 hod Dále: 125 mg/24 hod Dále: 125 mg/24 hod
Po hemodialýze nebo kontinuální ambulantní peritoneální dialýze (CAPD) nejsou zapotřebí žádné
dodatečné dávky.

Pacienti s poruchou funkce jater
Úprava dávek není nutná, protože levofloxacin není metabolizován játry a je vylučován převážně
ledvinami.

Starší pacienti
U starších pacientů není úprava dávkování nutná, je však třeba vzít v úvahu renální funkce (viz bod 4.„Tendinitida a ruptura šlachy“ a „Prodloužení QT intervalu“).

Pediatrická populace
U dětí a rostoucích dospívajících je Levofloxacin Kabi kontraindikován (viz bod 4.3).

Způsob podání
Levofloxacin Kabi je určen pouze pro pomalou intravenózní infuzi, která se podává jednou nebo dvakrát
denně. Doba trvání infuze pro 250 mg přípravku Levofloxacin Kabi musí být alespoň 30 minut, pro mg přípravku Levofloxacin Kabi alespoň 60 minut (viz bod 4.4).

Pro inkompatibility (viz bod 6.2) a pro kompatibilitu s jinými infuzními roztoky (viz bod 6.6).

4.3 Kontraindikace


Levofloxacin Kabi se nesmí používat:
− u pacientů přecitlivělých na levofloxacin, jiné chinolony nebo na kteroukoli pomocnou látku tohoto
přípravku uvedenou v bodě 6.1,
− u pacientů s epilepsií,
− u pacientů s anamnézou poškození šlach v souvislosti s podáváním fluorchinolonů,
− u dětí nebo rostoucích dospívajících,
− během těhotenství,
− během kojení.

4.4 Zvláštní upozornění a opatření pro použití

Levofloxacin se nemá používat u pacientů, u nichž se v minulosti při použití přípravků obsahujících
chinolon nebo fluorochinolon vyskytly závažné nežádoucí účinky (viz bod 4.8). Léčba levofloxacinem
má být u těchto pacientů zahájena pouze tehdy, pokud neexistují žádné jiné možnosti léčby a po
pečlivém vyhodnocení poměru přínosu a rizika (viz také bod 4.3).

Aneurysma a disekce aorty a regurgitace/nedomykavost srdečních chlopní

Epidemiologické studie uvádějí zvýšené riziko aneurysmatu a disekce aorty, zejména u starších
pacientů, a aortální a mitrální regurgitace po podání fluorochinolonů. U pacientů léčených
fluorochinolony byly hlášeny případy aneurysmatu a disekce aorty, někdy komplikované rupturou
(včetně fatálních případů), a regurgitace/nedomykavosti některé ze srdečních chlopní (viz bod 4.8).

Fluorochinolony se proto mají používat až po pečlivém vyhodnocení přínosů a rizik a po zvážení dalších
možností léčby u pacientů s výskytem aneurysmatu aorty v rodinné anamnéze nebo s kongenitálním
onemocněním srdečních chlopní nebo u pacientů, u nichž byly diagnostikovány preexistující aneurysma
a/nebo disekce aorty nebo onemocnění srdečních chlopní, nebo u pacientů s jinými rizikovými faktory
či predispozicemi
- jak k aneurysmatu a disekci aorty, tak k regurgitaci/nedomykavosti srdečních chlopní (např.
onemocnění pojivové tkáně, jako je Marfanův syndrom nebo Ehlersův-Danlosův syndrom,
Turnerův syndrom, Behçetův syndrom, hypertenze, revmatoidní artritida) nebo dále
- k aneurysmatu a disekci aorty (např. cévních onemocnění, jako je Takayasuova arteriitida nebo
obrovskobuněčná arteriitida, nebo zjištěná ateroskleróza či Sjögrenův syndrom) nebo dále
- k regurgitaci/nedomykavosti srdečních chlopní (např. infekční endokarditida).

Riziko aneurysmatu a disekce aorty a její ruptury může být zvýšené také u pacientů, kteří jsou současně
léčeni systémovými kortikosteroidy.

V případě náhlé bolesti v oblasti břicha, hrudníku nebo zad se pacientům doporučuje, aby neprodleně
vyhledali lékařskou pomoc.

Pacienty je třeba informovat, že v případě akutní dušnosti, nově vzniklých srdečních palpitací nebo
zvětšení objemu břicha nebo rozvoje otoků dolních končetin mají ihned vyhledat lékařskou pomoc.

Riziko rezistence
S. aureus rezistentní na methicilin (MRSA) velmi pravděpodobně vykazuje i rezistenci na
fluorchinolony včetně levofloxacinu. Proto se nedoporučuje používat levofloxacin u infekcí MRSA
nebo při podezření na MRSA, nejsou-li k dispozici laboratorní výsledky prokazující citlivost
patogenního organismu na levofloxacin (a běžně doporučovaná antibiotika jsou pro léčbu MRSA infekcí
považována za nevhodná).


Rezistence E. coli (nejčastější patogen podílející se na infekcích močových cest) vůči fluorchinolonům
je v Evropské unii různá. Předepisujícím lékařům se doporučuje vzít v úvahu lokální prevalenci
rezistence E. coli na fluorchinolony.

Inhalace anthraxu
Inhalace anthraxu: při použití u lidí se vychází z údajů o citlivosti Bacillus anthracis in vitro a z
experimentálních dat získaných na zvířecích modelech spolu s omezenými údaji o použití u lidí.
Ošetřující lékař musí postupovat v souladu s národně a/nebo mezinárodně schválenými konsenzuálními
dokumenty, které se týkají léčby onemocnění anthraxem.

Trvání infuze
Měla by být dodržena doporučená doba podávání infuze alespoň 30 minut pro 250 mg nebo 60 minut
pro 500 mg přípravku Levofloxacin Kabi. U ofloxacinu je známo, že v průběhu infuze může vzniknout
tachykardie a dočasný pokles krevního tlaku. Ve vzácných případech může, jako následek výrazného
poklesu krevního tlaku, dojít k oběhovému kolapsu. Dojde-li k nápadnému poklesu krevního tlaku v
průběhu infuze levofloxacinu (l-izomeru ofloxacinu), musí být infuze okamžitě přerušena.

Obsah sodíku
Tento léčivý přípravek obsahuje 177 mg sodíku v 50 ml, což odpovídá 8,85 % doporučeného
maximálního denního příjmu sodíku potravou podle WHO pro dospělého, který činí 2 g sodíku.

Dlouhotrvající, zneschopňující a potenciálně ireverzibilní závažné nežádoucí účinky léčiva
U pacientů léčených chinolony a fluorochinolony byly bez ohledu na jejich věk a preexistující rizikové
faktory hlášeny velmi vzácně případy dlouhotrvajících (trvajících měsíce nebo roky), zneschopňujících
a potenciálně ireverzibilních závažných nežádoucích účinků léčiva postihujících různé, někdy vícečetné
tělesné systémy (muskuloskeletální, nervový, psychiatrický a senzorický). Léčba levofloxacinem má
být okamžitě ukončena při prvních známkách nebo příznacích jakéhokoli závažného nežádoucího
účinku a pacienty je třeba informovat, že mají kontaktovat lékaře, který jim přípravek předepsal.

Tendinitida a ruptura šlachy
Tendinitida a ruptura šlachy (zejména, ale nejen Achillovy šlachy), někdy bilaterální, se mohou objevit
již do 48 hodin od zahájení léčby chinolony a fluorochinolony; jejich výskyt byl hlášen dokonce až
několik měsíců po ukončení léčby. Riziko tendinitidy a ruptury šlachy se zvyšuje u pacientů, kterým
jsou podávány denní dávky 1000 mg levofloxacinu, u starších pacientů, u pacientů s poruchou funkce
ledvin, u pacientů po transplantaci solidních orgánů a u pacientů léčených současně kortikosteroidy.
Z toho důvodu je třeba se souběžnému podávání kortikosteroidů vyhnout.
Při prvních známkách tendinitidy (např. bolestivý otok, zánět) je nutné léčbu levofloxacinem ukončit a
zvážit jiné možnosti léčby. Postiženou končetinu (končetiny) je třeba náležitě ošetřit (např. imobilizací).
Pokud se vyskytnout známky tendinopatie, kortikosteroidy se nemají používat.

Onemocnění způsobená bakterií Clostridium difficile
Průjem, zejména těžký, přetrvávající a/nebo s příměsí krve, který se objeví v průběhu nebo po ukončení
léčby levofloxacinem (včetně několika týdnů po léčbě), může být známkou onemocnění vyvolaného
patogenem Clostridium difficile (CDAD). CDAD může mít různou závažnost od mírné až po život
ohrožující, jejíž nejzávažnější formou je pseudomembranózní kolitida (viz bod 4.8). Proto je důležité
tuto diagnózu zvážit u pacientů se závažným průjmem během léčby nebo po léčbě levofloxacinem. Je-
li podezření na CDAD nebo při potvrzené diagnóze CDAD, je nutno podávání levofloxacinu ihned
ukončit a bez prodlení poskytnout pacientovi vhodnou léčbu. Přípravky inhibující peristaltiku jsou v
tomto stavu kontraindikovány.

Pacienti s predispozicí k záchvatům
Chinolony mohou snižovat křečový práh a spouštět záchvaty. Levofloxacin je kontraindikován u
pacientů s anamnézou epilepsie (viz bod 4.3) a stejně jako ostatní chinolony má být používán s
mimořádnou opatrností u pacientů s predispozicí k záchvatům, nebo u pacientů současně léčených

přípravky snižujícími práh mozkových záchvatů, jako je theofylin (viz bod 4.5). V případě
konvulzivních záchvatů (viz bod 4.8) má být léčba levofloxacinem ukončena.

Pacienti s deficiencí G-6-fosfát dehydrogenázy
Pacienti s latentní nebo zjevnou poruchou glukóza-6-fosfát-dehydrogenázové aktivity mohou být
náchylní k hemolytickým reakcím, jsou-li léčeni chinolonovými antibiotiky. Pokud je nutné u těchto
pacientů levofloxacin použít, je třeba monitorovat možný výskyt hemolýzy.

Pacienti s poruchou funkce ledvin
Protože je levofloxacin vylučován převážně ledvinami, je třeba dávky přípravku Levofloxacin Kabi u
pacientů s poruchou funkce ledvin upravit (viz bod 4.2).

Hypersenzitivní reakce
Levofloxacin může zapříčinit závažné potenciálně fatální hypersenzitivní reakce (např. angioedém až
anafylaktický šok), které se mohou ojediněle objevit i po první dávce (viz bod 4.8). Pacienti mají léčbu
okamžitě ukončit a kontaktovat svého lékaře nebo pohotovost, kde bude neodkladně zahájena příslušná
léčba.

Závažné kožní nežádoucí účinky
Při léčbě levofloxacinem byl hlášen výskyt závažných kožních nežádoucích účinků (SCAR), včetně
toxické epidermální nekrolýzy (TEN: známé též jako Lyellův syndrom), Stevensova-Johnsonova
syndromu (SJS) a lékové reakce s eozinofilií a systémovými příznaky (DRESS), které mohou být až
život ohrožující nebo fatální (viz bod 4.8). Při předepisování tohoto léku mají být pacienti poučeni o
známkách a příznacích závažných kožních reakcí a mají být pečlivě sledováni. Pokud se objeví příznaky
naznačující možnost těchto reakcí, je nutné levofloxacin okamžitě vysadit a zvážit alternativní léčbu.
Pokud se u pacienta při používání levofloxacinu rozvinula závažná reakce, jako je SJS, TEN nebo
DRESS, nesmí se u něho léčba levofloxacinem již nikdy znovu zahajovat.

Dysglykemie
Stejně jako u všech chinolonů byly hlášeny poruchy glykemie zahrnující hypoglykemii i hyperglykemii,
vyskytující se častěji u starších pacientů, obvykle u pacientů s diabetem mellitem, kteří jsou souběžně
léčeni perorálním hypoglykemikem (např. glibenklamidem) nebo inzulinem. Byly hlášeny případy
hypoglykemického kómatu. U pacientů s diabetem mellitem se doporučuje pečlivé sledování glykemie
(viz bod 4.8).
Jestliže pacient zaznamená kolísání hladiny glukózy v krvi, je nutné léčbu přípravkem Levofloxacin
Kabi ihned přerušit, a má být zvážena alternativní nefluorchinolonová antibakteriální terapie.

Prevence fotosenzibilizace
Při léčbě levofloxacinem byla hlášena fotosenzibilizace (viz bod 4.8). Pacientům se doporučuje
nevystavovat se během léčby a dalších 48 hodin po léčbě intenzivnímu slunečnímu záření ani umělým
UV paprskům (např. horské slunce, solárium), aby se předešlo fotosenzibilizaci.

Pacienti, kteří jsou léčeni antagonisty vitaminu K
Z důvodu možného zvýšení koagulačních testů (PT/INR) a/nebo krvácení u pacientů léčených
levofloxacinem v kombinaci s antagonisty vitaminu K (např. warfarin), mají být testy srážlivosti
sledovány, pokud jsou tyto dva léky podávány současně (viz bod 4.5).

Psychotické reakce
U pacientů léčených chinolony včetně levofloxacinu se vyskytly psychotické reakce. Velmi vzácně tyto
reakce vedly až k sebevražedným úmyslům a sebeohrožujícímu chování, které se v některých případech
objevily již po jednorázové dávce levofloxacinu (viz bod 4.8). Pokud se tyto reakce objeví, má být
podávání levofloxacinu ukončeno okamžitě po objevení prvních známek nebo příznaků těchto reakcí a
pacientům by mělo být doporučeno, aby se obrátili na lékaře, který jim léčivý přípravek předepsal. Je
třeba zvážit jinou než fluorochinolonovou léčbu a přijmout příslušná opatření. Má-li být levofloxacin

podáván psychotickým pacientům nebo pacientům s anamnézou psychiatrického onemocnění,
doporučuje se zvýšená opatrnost.

Prodloužení QT intervalu
Při podávání fluorchinolonů včetně levofloxacinu má být věnována zvýšená pozornost pacientům se
známými rizikovými faktory pro prodloužení QT intervalu, jako je např.:
− vrozený syndrom prodlouženého QT
− současné užívání léčivých přípravků, o kterých je známo, že prodlužují QT interval (např.
antiarytmika třídy IA a III, tricyklická antidepresiva, makrolidy, antipsychotika)
− nekorigovaná nerovnováha elektrolytů (např. hypokalemie, hypomagnezémie)
− srdeční onemocnění (např. srdeční selhání, infarkt myokardu, bradykardie)
Na působení léčivých přípravků prodlužujících QT interval mohou být citlivější starší pacienti a ženy.
Proto je u těchto populací zapotřebí zvýšené opatrnosti při podávání fluorchinolonů včetně
levofloxacinu (viz bod 4.2 Starší pacienti, a body 4.5, 4.8 a 4.9).

Periferní neuropatie
U pacientů léčených chinolony a fluorochinolony byly hlášeny případy senzorické nebo senzomotorické
polyneuropatie, vedoucí k parestezii, hypestezii, dysestezii nebo slabosti. Pacienti léčení
levofloxacinem, mají být poučeni, aby před pokračováním léčby informovali svého lékaře, pokud se u
nich vyskytnou symptomy neuropatie jako jsou bolest, pálení, brnění, necitlivost nebo slabost, aby se
tak předešlo vzniku potenciálně ireverzibilního stavu (viz bod 4.8).

Poruchy jater a žlučových cest
U levofloxacinu byly hlášeny případy nekrózy jater až život ohrožujícího selhání jater, a to především
u pacientů se závažnými základními chorobami, jako je sepse (viz bod 4.8). Pacienty je třeba upozornit,
aby ukončili léčbu a kontaktovali svého lékaře, pokud zaznamenají známky a příznaky onemocnění
jater, např. anorexii, žloutenku, tmavou moč, svědění nebo citlivost v oblasti břicha.

Exacerbace myasthenia gravis
Fluorchinolony včetně levofloxacinu působí jako neuromuskulární blokátory a mohou zhoršit svalovou
slabost u pacientů s myasthenia gravis. Při použití fluorchinolonů u těchto pacientů byly po uvedení
přípravku na trh zaznamenány závažné nežádoucí účinky zahrnující úmrtí a nutnost podpory dýchání.
U pacientů se známou anamnézou myasthenia gravis se levofloxacin nedoporučuje.

Poruchy zraku
Pokud se objeví poruchy zraku nebo pacient zaznamená jakékoli účinky na zrak, je zapotřebí okamžitě
konzultovat situaci se specializovaným očním lékařem (viz body 4.7 a 4.8).

Superinfekce
Podávání levofloxacinu, především dlouhodobé, může vést k přerůstání organismů necitlivých na
levofloxacin. Pokud se během léčby objeví superinfekce, je třeba přijmout příslušná opatření.

Ovlivnění výsledků laboratorních testů
Při stanovení opiátů v moči se u pacientů léčených levofloxacinem mohou vyskytnout falešně pozitivní
výsledky. Pozitivní screening na opiáty má být ověřen specifičtější metodou.
Protože levofloxacin může inhibovat růst Mycobacterium tuberculosis, mohou se při bakteriologické
diagnostice tuberkulózy objevit falešně negativní výsledky.

4.5 Interakce s jinými léčivými přípravky a jiné formy interakce

Účinky jiných léčivých přípravků na Levofloxacin Kabi

Theofylin, fenbufen a podobná nesteroidní antiflogistika

V klinické studii nebyly nalezeny žádné farmakokinetické interakce levofloxacinu s theofylinem. Může
však dojít k výraznému snížení prahu mozkových záchvatů, jsou-li chinolony podávány současně s
theofylinem, nesteroidními antiflogistiky nebo jinými přípravky, které práh záchvatů snižují.
Koncentrace levofloxacinu byly asi o 13 % vyšší v přítomnosti fenbufenu než při podání levofloxacinu
samotného.

Probenecid a cimetidin
Probenecid a cimetidin měly statisticky významný účinek na eliminaci levofloxacinu. Renální clearance
levofloxacinu byla snížena cimetidinem (24%) a probenecidem (34%). Je to způsobeno tím, že obě
léčivé látky mají schopnost blokovat renální tubulární sekreci levofloxacinu. Při dávkách zkoušených
ve studiích však není pravděpodobné, že statisticky významné kinetické odchylky budou klinicky
významné.
Opatrnosti je třeba při současném podávání levofloxacinu s látkami, které ovlivňují tubulární renální
sekreci, např. probenecid a cimetidin, zejména u pacientů s porušenou funkcí ledvin.

Další relevantní informace
Klinické farmakologické studie ukázaly, že farmakokinetika levofloxacinu nebyla z pohledu klinického
významu nikterak ovlivněna při současném podávání levofloxacinu s následujícími látkami: uhličitanem
vápenatým, digoxinem, glibenklamidem, ranitidinem.

Účinky přípravku Levofloxacin Kabi na jiné léčivé přípravky

Cyklosporin
Biologický poločas cyklosporinu byl při současném podání s levofloxacinem zvýšen o 33 %.

Antagonisté vitaminu K
Zvýšení koagulačních testů (PT/INR) a/nebo krvácení, které může být závažné, byly hlášeny u pacientů
léčených levofloxacinem v kombinaci s antagonisty vitaminu K (např. warfarin). Koagulační testy mají
být proto sledovány u pacientů léčených antagonisty vitaminu K (viz bod 4.4).

Léčivé přípravky, o kterých je známo, že prodlužují QT interval
Levofloxacin, stejně jako ostatní fluorchinolony, má být používán s opatrností u pacientů léčených
přípravky, o kterých je známo, že prodlužují QT interval (např. antiarytmika třídy IA a III, tricyklická
antidepresiva, makrolidy, antipsychotika) (viz bod 4.4).

Další relevantní informace
Ve farmakokinetické interakční studii levofloxacin neovlivňoval farmakokinetiku theofylinu (který je
substrátem CYP1A2), což značí, že levofloxacin není inhibitorem CYP1A2.

4.6 Fertilita, těhotenství a kojení

Těhotenství
Jsou k dispozici pouze omezené údaje ohledně použití levofloxacinu u těhotných žen. Z hlediska
reprodukční toxicity studie na zvířatech neodhalily přímé ani nepřímé škodlivé účinky (viz bod 5.3).
Z důvodu chybějících údajů u člověka a kvůli experimentálně zjištěnému riziku poškození zatížených
chrupavek v rostoucím organismu v důsledku používání fluorchinolonů nesmí být levofloxacin podáván
těhotným ženám (viz body 4.3 a 5.3).

Kojení
U kojících žen je Levofloxacin Kabi kontraindikován. Nejsou k dispozici dostatečné informace o
vylučování levofloxacinu do mateřského mléka u lidí, ostatní fluorchinolony se však do mléka vylučují.
Z důvodu chybějících údajů u člověka a kvůli experimentálně zjištěnému riziku poškození zatížených
chrupavek v rostoucím organismu v důsledku používání fluorchinolonů nesmí být levofloxacin podáván
kojícím ženám (viz body 4.3 a 4.5).


Fertilita
U potkanů nedošlo k žádným poruchám fertility ani reprodukční výkonnosti v důsledku podávání
levofloxacinu.

4.7 Účinky na schopnost řídit a obsluhovat stroje

Některé z nežádoucích účinků přípravku (např. závratě/vertigo, ospalost, poruchy zraku) mohou
nepříznivě ovlivnit pacientovu pozornost a schopnost rychle reagovat, a proto mohou představovat
riziko v situacích, kdy jsou tyto schopnosti zvláště důležité (např. řízení motorového vozidla nebo
obsluha strojů).

4.8 Nežádoucí účinky

Základem níže uvedených informací jsou výsledky z klinických studií zahrnujících více než pacientů a rozsáhlé zkušenosti získané po uvedení levofloxacinu na trh.

Frekvence v tabulce jsou definovány podle následující konvence: velmi časté (≥ 1/10); časté (≥ až < 1/10); méně časté (≥ 1/1 000 až < 1/100); vzácné (≥ 1/10 000 až < 1/1 000); velmi vzácné (< 000), není známo (z dostupných údajů nelze zjistit).
V každé skupině četností jsou nežádoucí účinky seřazeny podle klesající závažnosti.
Systém orgánových
tříd

Časté
(≥1/100 až <1/10 )
Méně časté
(≥1/1 000 až
<1/100)
Vzácné
(≥1/10 000 až <000)
Není známo
(z dostupných údajů
nelze zjistit)
Infekce a infestace

Mykotické infekce
včetně kandidózy
Rezistence patogenu

Poruchy krve a
lymfatického
systému
Leukopenie
Eozinofilie
Trombocytopenie
Neutropenie
Pancytopenie
Agranulocytóza
Hemolytické anémie
Poruchy imunitního
systému
Angioedém
Hypersenzitivita (viz
bod 4.4)
Anafylaktický šok a
Anafylaktoidní šoka
(viz bod 4.4)
Endokrinní poruchy Syndrom
nepřiměřené sekrece
antidiuretického
hormonu (SIADH)

Poruchy
metabolismu a
výživy
Anorexie

Hypoglykemie
především u
diabetiků
Hypoglykemické
kóma (viz bod 4.4)
Hyperglykemie
(viz bod 4.4)

Psychiatrické
poruchy*

Insomnie

Úzkost
Stav zmatenosti
Nervozita
Psychotické reakce
(např. s
halucinacemi,
paranoiou)
Deprese
Agitovanost
Abnormální sny
Noční můry,
Delirium,
Psychotické poruchy
se sebeohrožujícím
chováním včetně
sebevražedných
myšlenek nebo
pokusu o sebevraždu
(viz bod 4.4)
Poruchy nervového
systému*

Bolest hlavy
Závratě
Somnolence
Třes
Dysgeuzie
Křeče (viz body 4.a 4.4)
Parestézie
Porucha paměti
Periferní senzorická
neuropatie (viz bod
4.4)

Periferní senzo-
motorická neuropatie
(viz bod 4.4)
Parosmie včetně
anosmie
Dyskineze
Extrapyramidové
poruchy
Ageuzie
Synkopa
Benigní intrakraniální
hypertenze
Poruchy oka*


Poruchy zraku, jako
je neostré vidění (viz
bod 4.4)
Přechodná ztráta
zraku (viz bod 4.4)

Poruchy ucha a
labyrintu*
Vertigo

Tinitus

Ztráta sluchu
Poruchy sluchu
Srdeční poruchy**

Tachykardie
Palpitace
Ventrikulární
tachykardie, která
může vést k srdeční
zástavě
Ventrikulární arytmie
a torsade de pointes
(hlášeno zejména u
pacientů s rizikovými
faktory pro
prodloužení QT),
prodloužení QT na
elektrokardiogramu
(viz body 4.4 a 4.9)
Cévní poruchy** Platí pouze pro i.v.
formu: Flebitida

Hypotenze
Respirační, hrudní a
mediastinální
poruchy
Dyspnoe

Bronchospasmus
Alergická
pneumonitida
Gastrointestinální
poruchy

Průjem
Zvracení
Nauzea
Bolest břicha
Dyspepsie
Flatulence
Zácpa
Průjem –
hemoragický, který
může velmi vzácně
indikovat
enterokolitidu včetně
pseudomembranózní
kolitidy (viz bod 4.4)
Pankreatitida
Poruchy jater a
žlučových cest








Zvýšení jaterních
enzymů (ALT/AST,
alkalické fosfatázy,
GGT)

Zvýšení hladiny
bilirubinu v krvi

Žloutenka a závažné
poškození jater včetně
fatálních případů
akutního selhání jater
především u pacientů
se závažným
základním
onemocněním (viz
bod 4.4)
Hepatitida

Poruchy kůže a
podkožní tkáněb

Vyrážka
Pruritus
Kopřivka
Hyperhidróza
Léková reakce s
eozinofilií a
systémovými
příznaky (DRESS)
(viz bod 4.4), fixní
lékový exantém
Toxická epidermální
nekrolýza
Stevensův-Johnsonův
syndrom
Erythema multiforme
Fotosenzitivní reakce
(viz bod 4.4)
Leukocytoklastická
vaskulitida
Stomatitida
Poruchy svalové a
kosterní soustavy a
pojivové tkáně*

Artralgie
Myalgie
Onemocnění šlach
(viz body 4.3 a 4.4)
včetně tendinitidy
(např. Achillovy
šlachy)
Svalová slabost,
která může být
obzvláště významná
u pacientů s
myastenia gravis
(viz bod 4.4)
Rhabdomyolýza
Ruptura šlachy (např.
Achillovy) (viz body
4.3 a 4.4)
Ruptura vazu
Ruptura svalu
Artritida
Poruchy ledvin a
močových cest

Zvýšená hladina
kreatininu v krvi

Akutní selhání
ledvin (např. z
důvodu intersticiální
nefritidy)

Celkové poruchy a
reakce v místě
aplikace*
Platí pouze pro i.v.
formu: Reakce v
místě vpichu (bolest,
začervenání)
Astenie

Pyrexie

Bolest (včetně bolesti
zad, hrudi a končetin)
aAnafylaktické a anafylaktoidní reakce se v některých případech mohou objevit již po podání první
dávky.
bMukokutánní reakce se mohou v některých případech objevit již po podání první dávky.
*V souvislosti s podáváním chinolonů a fluorochinolonů byly v některých případech bez ohledu na
preexistující rizikové faktory hlášeny velmi vzácné případy dlouhotrvajících (až měsíce nebo roky),
zneschopňujících a potenciálně ireverzibilních závažných nežádoucích účinků léčiva postihujících
několik, někdy vícečetných tříd orgánových systémů a smyslů (včetně účinků, jako jsou tendinitida,
ruptura šlachy, artralgie, bolest končetin, poruchy chůze, neuropatie spojené s parestezií, deprese, únava,
poruchy paměti, poruchy spánku a poruchy sluchu, zraku, chuti a čichu (viz bod 4.4).
**U pacientů léčených fluorochinolony byly hlášeny případy aneurysmatu a disekce aorty, někdy
komplikované rupturou (včetně fatálních případů), a regurgitace/ nedomykavosti některé ze srdečních
chlopní (viz bod 4.4).

Další nežádoucí účinky spojené s podáváním fluorchinolonů jsou:
− ataky porfyrie u pacientů s porfyrií


Hlášení podezření na nežádoucí účinky
Hlášení podezření na nežádoucí účinky po registraci léčivého přípravku je důležité. Umožňuje to
pokračovat ve sledování poměru přínosů a rizik léčivého přípravku. Žádáme zdravotnické pracovníky,
aby hlásili podezření na nežádoucí účinky na adresu:

Státní ústav pro kontrolu léčiv
Šrobárova 100 41 Praha
Webové stránky: http://www.sukl.cz/nahlasit-nezadouci-ucinek

4.9 Předávkování

Podle toxikologických studií provedených na zvířatech nebo klinických farmakologických studií
prováděných se supraterapeutickými dávkami jsou nejdůležitějšími známkami, které lze očekávat v
případě akutního předávkování infuzním roztokem levofloxacinu, symptomy centrální nervové
soustavy, jako jsou zmatenost, závratě, poruchy vědomí a záchvaty křečí, a dále prodloužení QT
intervalu.

Účinky na centrální nervovou soustavu včetně stavu zmatenosti, křečí, halucinací a třesu byly
pozorovány po uvedení levofloxacinu na trh.
V případě předávkování je vhodné zahájit symptomatickou léčbu. Vzhledem k možnosti prodloužení
QT intervalu má být zajištěno monitorování EKG. Hemodialýza, včetně peritoneální a CAPD, není k
odstranění levofloxacinu z těla účinná. Neexistuje žádné specifické antidotum.


5. FARMAKOLOGICKÉ VLASTNOSTI

5.1 Farmakodynamické vlastnosti

Farmakoterapeutická skupina: chinolonová antibakteriální léčiva, fluorchinolony, ATC kód: J01MA12
Levofloxacin je syntetické antibakteriální agens ze třídy fluorchinolonů. Je to S (-) enantiomer
racemické léčivé látky ofloxacinu.

Mechanizmus účinku
Jako flurochinolonové antibakteriální agens působí levofloxacin na komplex DNA–DNA–gyráza a
topoizomerázu IV.

Vztah farmakokinetiky a farmakodynamiky
Stupeň antibakteriální aktivity levofloxacinu závisí na podílu maximální koncentrace v séru (Cmax) nebo
plochy pod křivkou plazmatických hodnot (AUC) a minimální inhibiční koncentrace (MIC).

Mechanismus rezistence
Rezistence na levofloxacin se vyvíjí pomalu postupným procesem spojeným s mutací cílového místa v
obou topoizomerázách typu II, v DNA gyráze a topoizomeráze IV. Jiný mechanismus rezistence jako je
propustnost bariér (známé u Pseudomonas aeruginosa) a efluxní mechanismy mohou také ovlivnit
citlivost na levofloxacin.

Zkřížená rezistence je pozorována i mezi levofloxacinem a ostatními fluorchinolony. Vzhledem k
mechanismu účinku nedochází ke zkřížené rezistenci s antibiotiky ostatních tříd.

Hraniční hodnoty
V tabulce níže jsou uvedeny tzv. MIC breakpointy (hraniční hodnoty pro minimální inhibiční
koncentrace) doporučené EUCAST pro levofloxacin. Jsou rozlišeny citlivé mikroorganismy od středně
citlivých a středně citlivé od rezistentních mikroorganizmů (MIC, mg/l).

Klinické MIC hraniční hodnoty (breakpoints) pro levofloxacin doporučené EUCAST (verze 10.0, 01-01):
Patogen

Citlivý

Rezistentní

Enterobacteriales ≤0,5 mg/l >1 mg/l
Pseudomonas spp. ≤0,001 mg/l >1 mg/l
Acinetobacter spp. ≤0,5 mg/l >1 mg/l
Staphylococcus spp. ≤0,001 mg/l >1 mg/l

S. Aureus
Koaguláza-negativní stafylokoky
≤0,001 mg/l >1 mg/l
S. pneumoniae ≤0,001 mg/l >2 mg/l
Streptococcus A ,B,C,G ≤0,001 mg/l >2 mg/l
H.influenzae ≤0,06 mg/l >0,06 mg/l
M.catarrhalis ≤0,125 mg/l > 0,125 mg/l
H.pylori ≤1 mg/l >1 mg/l
A.sanguinicola and urinae1 (pouze
nekomplikované UTI)
≤2 mg/l >2 mg/l
K.kingae ≤0,125 mg/l >0,125 mg/l
Hraniční hodnoty druhově
nespecifické
≤0,5 mg/l >1 mg/l
Citlivost lze odvodit z citlivosti na ciprofloxacin.

Prevalence rezistence se může u některých kmenů lišit v čase a v závislosti na geografickém území,
takže je vhodné získat místní informace o rezistenci, zejména při léčbě závažných infekcí. Pokud je to
nutné, doporučuje se obrátit se na odborníka v případech, kdy je lokální výskyt rezistentních kmenů
takový, že je účinnost přípravku u některých typů infekcí sporná.
Běžně citlivé mikroorganismy

Aerobní grampozitivní bakterie
Bacillus anthracis
Staphylococcus aureus citlivý na methicilin
Staphylococcus saprophyticus
Streptokoky C a G
Streptococcus agalactiae
Streptococcus pneumoniae
Streptococcus pyogenes

Aerobní gramnegativní bakterie
Eikenella corrodens
Haemophilus influenzae
Haemophilus para-influenzae
Klebsiella oxytoca
Moraxella catarrhalis
Pasteurella multocida
Proteus vulgaris
Providencia rettgeri

Anaerobní bakterie
Peptostreptococcus

Jiné
Chlamydophila pneumoniae
Chlamydophila psittaci
Chlamydia trachomatis
Legionella pneumophila
Mycoplasma pneumoniae
Mycoplasma hominis
Ureaplasma urealyticum

Mikroorganismy s potenciálně problematickou citlivostí


Aerobní grampozitivní bakterie
Enterococcus faecalis
Staphylococcus aureus rezistentní na methicilin#
Koaguláza negativní Staphylococcus spp

Aerobní gramnegativní bakterie
Acinetobacter baumannii
Citrobacter freundii
Enterobacter aerogenes
Enterobacter agglomerans
Enterobacter cloacae
Escherichia coli
Klebsiella pneumoniae
Morganella morganii
Proteus mirabilis
Providencia stuartii
Pseudomonas aeruginosa
Serratia marcescens

Anaerobní bakterie
Bacteroides fragilis

Inherentně rezistentní kmeny

Aerobní grampozitivní bakterie
Enterococcus faecium
#Methicilin-rezistentní S. aureus je velmi pravděpodobně rezistentní i na fluorochinolony včetně
levofloxacinu.

5.2 Farmakokinetické vlastnosti

Absorpce
Levofloxacin podávaný per os je rychle a téměř zcela absorbován a během 1-2 hodin dosahuje vrcholové
plazmatické koncentrace. Absolutní biologická dostupnost je 99-100 %.

Strava má jen malý účinek na absorpci levofloxacinu.

Koncentrace v ustáleném stavu je dosaženo během 48 hodin po podání dávky 500 mg jednou nebo
dvakrát denně.

Distribuce v organismu
Přibližně 30-40 % levofloxacinu se váže na bílkoviny v séru.

Průměrný distribuční objem levofloxacinu je přibližně 100 l po jednorázové i opakované dávce 500 mg,
což naznačuje širokou distribuci do tělních tkání.

Průnik do tkání a tělních tekutin
Bylo prokázáno, že levofloxacin proniká do sliznice bronchů, tekutiny epiteliální výstelky, alveolárních
makrofágů, plicní tkáně, kůže (tekutina v puchýřích), tkáně prostaty a do moči. Penetrace levofloxacinu
do mozkomíšního moku je však nepatrná.

Biotransformace

Levofloxacin je metabolizován ve velmi malé míře na desmethyl-levofloxacin a levofloxacin N-oxid.
Tyto metabolity tvoří méně než 5 % dávky a jsou vylučovány močí. Levofloxacin je stereochemicky
stabilní a nepodléhá chirální inverzi.
Eliminace
Po perorálním a intravenózním podání je levofloxacin z plazmy eliminován relativně pomalu (t½ = 6 - hod). Vylučování probíhá primárně renální cestou (> 85 % podané dávky).

Průměrná zjevná celková clearance levofloxacinu po jednorázovém podání dávky 500 mg byla 175 ±
29,2 ml/min.
Ve farmakokinetice levofloxacinu nejsou žádné velké rozdíly při podání intravenózním a perorálním. Z
toho vyplývá, že intravenózní cesta podání a perorální podávání jsou vzájemně zaměnitelné.

Linearita
V rozmezí 50 až 1000 mg vykazuje levofloxacin lineární farmakokinetiku.

Zvláštní populace

Pacienti s poruchou funkce ledvin
Farmakokinetika levofloxacinu je ovlivněna renální poruchou. Se zhoršenou funkcí ledvin jsou
zhoršeny renální eliminace a clearance a eliminační poločas se zvyšuje tak, jak ukazuje následující
tabulka:

Farmakokinetika u poruchy funkce ledvin po jednorázovém podání dávky 500 mg p.o.:

ClCR (ml/min) < 20 20 - 49 50 - ClCR (ml/min) 13 26 t1/2 (hod) 35 27
Starší pacienti
Nejsou významné rozdíly ve farmakokinetice levofloxacinu mezi mladými a staršími subjekty s
výjimkou těch, které souvisí s rozdíly v clearance kreatininu.

Farmakokinetika v závislosti na pohlaví
Samostatné analýzy mužských a ženských subjektů ukázaly malé až okrajové pohlavní odlišnosti ve
farmakokinetice levofloxacinu. Není důkaz, že by tyto odlišnosti byly klinicky významné.

5.3 Předklinické údaje vztahující se k bezpečnosti

Neklinické údaje získané na základě konvenčních farmakologických studií toxicity po jednorázovém
podání, toxicity po opakovaném podávání, karcinogenního potenciálu a reprodukční a vývojové toxicity
neodhalily žádné zvláštní riziko pro člověka.

U laboratorních potkanů neměl levofloxacin žádný účinek na fertilitu ani reprodukční zdatnost a
jediným účinkem na fetus bylo opoždění zrání v důsledku maternální toxicity.

Levofloxacin nevyvolal žádné genové mutace bakteriálních buněk ani buněk savců. Způsobil však
chromozomální aberace u plicních buněk čínských křečků in vitro. Tyto účinky lze považovat za
následek inhibice topoizomerázy II. In vivo testy (mikronukleový test, výměna sesterských chromatid,
neplánovaná syntéza DNA, dominantní letální testy) neprokázaly žádný genotoxický potenciál.
Studie na myších prokázaly, že levofloxacin má fototoxický účinek pouze při velmi vysokých dávkách.
V testu fotomutagenity levofloxacin neprokázal žádný genotoxický potenciál a v testu fotokarcinogenity
redukoval nádorové bujení.


Stejně jako pro ostatní fluorchinolony má i levofloxacin účinek na chrupavky (tvorba dutin a puchýřků)
u laboratorních potkanů a psů. Tyto nálezy byly více výrazné u mladých zvířat.


6. FARMACEUTICKÉ ÚDAJE

6.1 Seznam pomocných látek

Chlorid sodný
Hydroxid sodný (k úpravě pH)
Kyselina chlorovodíková (k úpravě pH)
Voda pro injekci

6.2 Inkompatibility

Levofloxacin Kabi nesmí být mísen s heparinem nebo alkalickými roztoky (např. hydrogenuhličitan
sodný).
Tento léčivý přípravek nesmí být mísen s jinými léčivými přípravky s výjimkou těch, které jsou uvedeny
v bodě 6.6.

6.3 Doba použitelnosti

Infuzní roztok před otevřením obalu:
KabiPac lahvičky s 50 a 100 ml roztoku: 3 roky
Freeflex vaky s 50 ml roztoku: 18 měsíců
Freeflex vaky se 100 ml roztoku: 2 roky

Naředěný roztok:
Před podáním není nezbytné roztok naředit.
Chemická a fyzikální stabilita naředěného roztoku byla prokázána po dobu 3 hodin při 25 °C.

Po prvním otevření obalu:
Z mikrobiologického hlediska má být přípravek použit okamžitě (do 3 hodin). Není-li použit okamžitě
(do 3 hodin), doba a podmínky uchovávání přípravku po otevření před použitím jsou v odpovědnosti
uživatele, pokud rekonstituce/naředění neproběhlo za kontrolovaných a validovaných podmínek.

V průběhu infuze není potřeba zajistit ochranu před světlem.

6.4 Zvláštní opatření pro uchovávání

KabiPac lahvičky:
Uchovávejte lahvičku ve vnějším obalu, aby byl přípravek chráněn před světlem.
Chraňte před chladem nebo mrazem.

Freeflex vaky:
Neuchovávejte při teplotě nad 25 °C.
Uchovávejte vak ve vnějším obalu, aby byl přípravek chráněn před světlem.
Chraňte před chladem nebo mrazem.

Podmínky uchovávání tohoto léčivého přípravku po jeho naředění jsou uvedeny v bodě 6.3.

6.5 Druh obalu a obsah balení

100ml lahvička obsahující 50 ml roztoku: 100ml obal z polyethylenu o nízké hustotě (KabiPac)
uzavřený víčkem s pryžovým diskem.

Velikosti balení: 1, 10, 20 a 25 lahviček

100ml vak obsahující 50 ml roztoku: 100ml polyolefinový Freeflex vak
Velikosti balení: 10 a 20 vaků

100ml lahvička obsahující 100 ml roztoku: 100ml obal z polyethylenu o nízké hustotě (KabiPac)
uzavřený víčkem s pryžovým diskem.
Velikosti balení: 1, 10, 20 a 25 lahviček

100ml vak obsahující 100 ml roztoku: 100ml polyolefinový Freeflex vak
Velikosti balení: 10 a 20 vaků

Na trhu nemusí být k dispozici všechny velikosti balení.

6.6 Zvláštní opatření pro likvidaci přípravku a pro zacházení s ním

Veškerý nepoužitý léčivý přípravek nebo odpad musí být zlikvidován v souladu s místními požadavky.

Mísitelnost s jinými infuzními roztoky:
Levofloxacin Kabi je kompatibilní s následujícími infuzními roztoky:
- roztok glukózy 50 mg/ml (5%)
- roztok glukózy v Ringerově roztoku 25 mg/ml (2,5%)
- roztok chloridu sodného 9 mg/ml (0,9%)
- roztok aminokyselin

Informace o inkompatibilitách viz bod 6.2.


7. DRŽITEL ROZHODNUTÍ O REGISTRACI

Fresenius Kabi s.r.o., Na Strži 1702/65, Nusle, 140 00 Praha 4, Česká republika


8. REGISTRAČNÍ ČÍSLO

42/117/13-C


9. DATUM PRVNÍ REGISTRACE / PRODLOUŽENÍ REGISTRACE

Datum první registrace: 27. 3. Datum prodloužení registrace: 28. 11.

10. DATUM REVIZE TEXTU

30. 5.