Linezolid kabi

Sp. zn. suklsSOUHRN ÚDAJŮ O PŘÍPRAVKU


1. NÁZEV PŘÍPRAVKU

Linezolid Kabi 2 mg/ml infuzní roztok


2. KVALITATIVNÍ A KVANTITATIVNÍ SLOŽENÍ

Jeden ml infuzního roztoku obsahuje 2 mg linezolidu.
Jeden 300ml infuzní vak nebo lahev obsahuje 600 mg linezolidu.

Pomocné látky se známým účinkem: 300 ml tohoto léčivého přípravku obsahuje 13,7 g glukózy a 114 mg
sodíku.

Úplný seznam pomocných látek viz bod 6.1.


3. LÉKOVÁ FORMA

Infuzní roztok
Izotonický, čirý, prakticky prostý částic, bezbarvý až žlutý roztok.
pH roztoku: 4,6–5,Osmolalita: 270–330 mOsmol/kg


4. KLINICKÉ ÚDAJE

4.1. Terapeutické indikace

Nozokomiální pneumonie
Komunitní pneumonie

Přípravek Linezolid Kabi je určen k léčbě komunitní získané pneumonie a nozokomiální pneumonie u
dospělých, které jsou vyvolané grampozitivními bakteriemi se známou nebo předpokládanou citlivostí na
léčivou látku. Při určování vhodnosti léčby přípravkem Linezolid Kabi je nutné zvážit výsledky
mikrobiologických testů nebo informace o prevalenci rezistence k antibakteriálním látkám u
grampozitivních bakterií (pro příslušné organismy viz bod 5.1).

Linezolid nepůsobí proti infekcím vyvolaným gramnegativními patogeny. Pokud jsou gramnegativní
patogeny prokázány nebo předpokládány, musí být současně zahájena specifická léčba proti
gramnegativním organismům.

Komplikované infekce kůže a měkkých tkání (viz bod 4.4)

Přípravek Linezolid Kabi je určen k léčbě komplikovaných infekcí kůže a měkkých tkání u dospělých
pouze v případě, že bylo mikrobiologickými testy prokázáno, že infekce je způsobena grampozitivními
bakteriemi s citlivostí na přípravek.

Linezolid nepůsobí proti infekcím vyvolaným gramnegativními patogeny. Linezolid má být podán
pacientům s komplikovanými infekcemi kůže a měkkých tkání se známou nebo možnou souběžnou

infekcí gramnegativními organismy pouze tehdy, pokud není dostupná alternativní možnost léčby (viz bod
4.4). Za těchto okolností musí být současně zahájena léčba proti gramnegativním organismům.

Léčba linezolidem má být zahájena pouze v nemocnici a po konzultaci s příslušným odborníkem, jako je
mikrobiolog nebo infektolog.

Je třeba dbát oficiálních doporučení pro správné používání antibakteriálních látek.

4.2. Dávkování a způsob podání

Dávkování
Přípravek Linezolid Kabi může být použit jako iniciální terapie.
Pacienti, jejichž léčba byla zahájena parenterální formou, mohou být převedeni na perorální formu,
jakmile je to klinicky indikováno. V takových případech není nutná úprava dávky, protože perorálně
podaný linezolid má téměř 100% biologickou dostupnost.

Doporučené dávkování a délka léčby u dospělých:
Délka léčby závisí na patogenu, místě infekce a její závažnosti a na odpovědi pacienta na léčbu.
Následující doporučení odpovídají době trvání léčby použité v klinických studiích. U některých typů
infekcí mohou být vhodné kratší léčebné režimy, ty však nebyly v klinických studiích hodnoceny.
Maximální doba léčby je 28 dní. Bezpečnost a účinnost linezolidu pro dobu podávání delší než 28 dnů
nebyla stanovena (viz bod 4.4).
U infekcí se současnou bakteriemií není nutné zvýšení doporučené dávky nebo prodloužení doby trvání
léčby.

Doporučené dávkování infuzního roztoku je následující:
Infekce Dávkování Délka léčby
Nozokomiální pneumonie 600 mg dvakrát denně
10–14 dnů Komunitní pneumonie
Komplikované infekce kůže a měkkých tkání 600 mg dvakrát denně

Pediatrická populace:
Bezpečnost a účinnost linezolidu u dětí (ve věku < 18 let) nebyla stanovena. V současnosti dostupné údaje
jsou uvedeny v bodech 4.8, 5.1 a 5.2, ale na jejich základě nelze učinit žádná doporučení týkající se
dávkování.

Starší pacienti:
Není nutná úprava dávkování.

Porucha funkce ledvin:
Není nutná úprava dávkování (viz body 4.4 a 5.2).

Těžká porucha funkce ledvin (tj. clearance kreatininu (CLCR) <30 ml/min):
Není nutná úprava dávkování. Vzhledem k neznámému klinickému významu vyšších expozic (až
desetinásobek) dvěma primárním metabolitům linezolidu u pacientů s těžkou poruchou funkce ledvin, má
být linezolid používán u těchto pacientů se zvláštní opatrností a pouze v případě, že předpokládaný přínos
převýší možné riziko.

Protože se přibližně 30% dávky linezolidu odstraní během 3 hodin hemodialýzy, linezolid má být podáván
dialyzovaným pacientům až po dialýze. Primární metabolity linezolidu jsou do jisté míry hemodialýzou
odstraňovány, ale jejich koncentrace po dialýze je stále ještě zřetelně vyšší než jejich koncentrace u
pacientů s normální funkcí ledvin nebo lehkou či středně těžkou poruchou funkce ledvin.

Z tohoto důvodu má být linezolid používán u dialyzovaných pacientů s těžkou poruchou funkce ledvin se
zvláštní opatrností a pouze v případě, že předpokládaný přínos převýší možné riziko.


V současnosti nejsou zkušenosti s podáváním linezolidu pacientům, kteří se podrobují kontinuální
ambulantní peritoneální dialýze (CAPD) nebo alternativní léčbě renálního selhání (jiné než hemodialýza).

Porucha funkce jater:
Není nutná úprava dávkování. Jsou však k dispozici pouze omezené klinické údaje, proto se použití
linezolidu u těchto pacientů doporučuje pouze v případě, že očekávaný přínos léčby převáží možné riziko
(viz body 4.4 a 5.2).

Způsob podání
Doporučená dávka linezolidu má být podána intravenózně dvakrát denně.
Cesta podání: intravenózní podání. Infuzní roztok má být aplikován v průběhu 30–120 minut.

4.3. Kontraindikace

Hypersenzitivita na léčivou látku nebo na kteroukoli pomocnou látku uvedenou v bodě 6.1.
Linezolid nemá být podáván pacientům, kteří užívají přípravky inhibující monoaminooxidázu A nebo B
(např. fenelzin, isokarboxazid, selegilin, moklobemid) nebo dva týdny po užití takových léčivých
přípravků.
Pokud není k dispozici zařízení pro pečlivé sledování pacienta a monitorování krevního tlaku, linezolid
nemá být podáván pacientům s následujícími klinickými stavy nebo při současné medikaci níže
uvedenými přípravky:
• Pacienti s nekontrolovanou hypertenzí, feochromocytomem, karcinoidem, tyreotoxikózou, bipolární
afektivní poruchou, schizoafektivní poruchou a stavy akutní zmatenosti.
• Pacienti užívající následující léky: inhibitory zpětného vychytávání serotoninu (viz bod 4.4), tricyklická
antidepresiva, agonisty serotoninového 5-HT1 receptoru (triptany), přímo a nepřímo působící
sympatomimetika (včetně adrenergních bronchodilatancií, pseudoefedrinu a fenylpropanolaminu),
vasopresivní látky (např. epinefrin, norepinefrin), dopaminergní látky (např. dopamin, dobutamin),
pethidin nebo buspiron.

Studie na zvířatech naznačují, že linezolid a jeho metabolity mohou přecházet do mateřského mléka, proto
má být kojení před zahájením léčby a během ní přerušeno (viz bod 4.6).

4.4. Zvláštní upozornění a opatření pro použití

Myelosuprese
U pacientů užívajících linezolid byla pozorována myelosuprese (včetně anémie, leukopenie, pancytopenie
a trombocytopenie). U případů, kde je výsledek znám, hematologické parametry vzrostly po vysazení
linezolidu k hodnotám před léčbou. Riziko výskytu těchto účinků zřejmě souvisí s délkou léčby. Starší
pacienti léčení linezolidem mohou mít vyšší riziko rozvoje krevních dyskrazií v porovnání s mladšími
pacienty.

Trombocytopenie se může vyskytnout mnohem častěji u pacientů s těžkou poruchou funkce ledvin, bez
ohledu na to, jestli jsou na dialýze či nikoli. Proto se doporučuje pečlivé monitorování krevního obrazu u
pacientů, kteří: již mají anémii, granulocytopenii nebo trombocytopenii; užívají současně léky, které
mohou snižovat hladinu hemoglobinu, zhoršovat krevní obraz nebo nepříznivě ovlivňovat množství či
funkci trombocytů; mají těžkou poruchu funkce ledvin; jsou léčeni déle než 10–14 dní. Těmto pacientům
má být linezolid podáván pouze tehdy, pokud je možné pečlivé monitorování hladin hemoglobinu,
krevního obrazu a počtu trombocytů.

Pokud se během léčby linezolidem objeví významná myelosuprese, léčba má být přerušena, pokud není
její pokračování považováno za absolutně nezbytné. V takovém případě je třeba nepřetržitě kontrolovat
krevní obraz a nasadit adekvátní léčebné postupy.


U pacientů léčených linezolidem se navíc doporučuje týdně provádět kontrolu krevního obrazu (včetně
hladiny hemoglobinu, trombocytů a celkového a diferenciálního počtu leukocytů) bez ohledu na krevní
obraz při zahájení léčby.

Ve studiích podávání ze soucitu byl u pacientů používajících linezolid po dobu delší než doporučených dnů hlášen zvýšený výskyt závažné anémie. Těmto pacientům bylo častěji zapotřebí podat krevní
transfuzi. Případy anémie vyžadující krevní transfuzi byly rovněž hlášeny po uvedení léčivé látky na trh.
Více případů se objevilo u pacientů léčených linezolidem déle než 28 dnů.

Po uvedení na trh byly hlášeny případy sideroblastické anémie. Většina pacientů, u nichž byl znám čas
jejího nástupu, byla linezolidem léčena déle než 28 dnů. Většina pacientů se plně či částečně zotavila po
vysazení linezolidu, a to bez ohledu na to, jestli byla anémie léčena či nikoli.

Rozdíly v mortalitě v klinické studii u pacientů s krevními infekcemi souvisejícími s katetrem vyvolanými
grampozitivními mikroorganismy
V otevřené studii u pacientů léčených linezolidem s infekcemi spojenými s intravaskulárním katetrem byla
patrná zvýšená mortalita ve srovnání s vankomycinem/dikloxacilinem/oxacilinem [78/363 (21,5 %) vs.
58/363 (16,0 %)]. Hlavním faktorem ovlivňujícím poměr mortality byla výchozí grampozitivní infekce.
Poměr mortality byl obdobný u pacientů s infekcemi vyvolanými čistě grampozitivními organismy (poměr
pravděpodobnosti 0,96; 95% interval spolehlivosti: 0,58–1,59), avšak byl významně vyšší (p=0,0162) ve
skupině léčené linezolidem u pacientů s infekcemi vyvolanými jinými patogeny nebo u pacientů bez
iniciálně prokázaného patogenu (poměr pravděpodobností 2,48; 95% interval spolehlivosti: 1,38-4,46).
Největší rozdíl byl pozorován v průběhu léčby a během 7 dnů následujících po ukončení podávání
studovaného léčiva. Během studie více pacientů ve skupině léčené linezolidem získalo infekce vyvolané
gramnegativním patogenem a více pacientů zemřelo v důsledku gramnegativní či polymikrobiální infekce.
Z toho důvodu má být linezolid podán pacientům s komplikovanými infekcemi kůže a měkkých tkání se
známou nebo možnou současnou infekcí gramnegativními organismy pouze tehdy, pokud nejsou dostupné
alternativní možnosti léčby (viz bod 4.1). Za těchto okolností musí být současně zahájena léčba proti
gramnegativním organismům.

Průjem a kolitida související s antibiotiky
Průjem související s antibiotiky a kolitida související s antibiotiky, včetně pseudomembranózní kolitidy a
průjmu vyvolaného Clostridioides difficile, byly hlášeny v souvislosti s téměř všemi antibiotiky včetně
linezolidu, v rozsahu od mírného průjmu až po fatální kolitidu. Proto je důležité myslet na tuto diagnózu u
pacientů se závažným průjmem, který vznikl během léčby linezolidem nebo po ní. V případě průjmu nebo
kolitidy související prokazatelně s antibiotiky, nebo při podezření na ně, má být přerušena probíhající
léčba antibakteriálními látkami včetně linezolidu a okamžitě zahájena vhodná léčebná opatření. Látky
inhibující střevní peristaltiku jsou v tomto případě kontraindikovány.

Laktátová acidóza
Při podávání linezolidu byl hlášen výskyt laktátové acidózy. Pacienti, u kterých se během užívání
linezolidu rozvinou známky a příznaky metabolické acidózy včetně opakující se nauzey a zvracení, bolesti
břicha, nízké hladiny hydrogenuhličitanu nebo hyperventilace, musí být neprodleně lékařsky ošetřeni.
Pokud se vyskytne laktátová acidóza, je třeba zvážit přínos pokračujícího podávání linezolidu vůči
potenciálním rizikům.

Porucha mitochondriální funkce
Linezolid inhibuje syntézu mitochondriálního proteinu. V důsledku této inhibice se mohou vyskytnout
nežádoucí účinky jako laktátová acidóza, anémie a neuropatie (optického nervu a periferní); tyto příhody
jsou častější v případě, že je lék podáván déle než 28 dnů.

Serotoninový syndrom
Byly hlášeny spontánní případy serotoninového syndromu, který se objevil v souvislosti se současným
podáváním linezolidu a serotonergních látek včetně antidepresiv, jako jsou inhibitory zpětného
vychytávání serotoninu (SSRI), a opioidů (viz bod 4.5). Souběžné podávání linezolidu a serotonergních
látek je proto kontraindikováno (viz bod 4.3), s výjimkou stavu, kdy je podávání obou látek nezbytné. V

těchto případech mají být pacienti pečlivě monitorováni z důvodu možnosti výskytu známek a příznaků
serotoninového syndromu jako jsou kognitivní dysfunkce, hyperpyrexie, hyperreflexie a porucha
koordinace. Pokud dojde k výskytu známek a příznaků serotoninového syndromu, lékaři mají zvážit
přerušení podávání jedné nebo obou látek. Při přerušení souběžného podávání serotonergní látky se
mohou vyskytnout příznaky z vysazení.

Hyponatrémie a SIADH
U některých pacientů léčených linezolidem byla pozorována hyponatrémie a/nebo syndrom nepřiměřené
sekrece antidiuretického hormonu (SIADH). U pacientů s rizikem hyponatrémie, jako jsou starší pacienti
nebo pacienti užívající léky, které mohou snižovat hladinu sodíku v krvi (např. thiazidová diuretika, jako
je hydrochlorothiazid), se doporučuje pravidelně monitorovat hladinu sodíku v séru."

Periferní neuropatie a neuropatie optického nervu
U pacientů léčených linezolidem byla hlášena periferní neuropatie, neuropatie optického nervu a optická
neuritida progredující někdy až ke ztrátě zraku. Tato hlášení zahrnovala především pacienty léčené po
dobu delší, než je maximální doporučená délka trvání léčby 28 dní.
Všichni pacienti mají být poučeni, že mají oznámit takové příznaky poruchy vidění, jako jsou změny
zrakové ostrosti, změny barevného vidění, rozmazané vidění nebo defekty zorného pole. V těchto
případech se doporučuje okamžité vyšetření a v nutném případě odeslání k oftalmologovi. Pokud
jakýkoliv pacient používá linezolid déle než doporučených 28 dní, je třeba pravidelně kontrolovat jeho
zrakové funkce.
Pokud se objeví periferní neuropatie nebo neuropatie optického nervu, další podávání linezolidu má být
posouzeno s ohledem na potenciální riziko.
Riziko neuropatií může být zvýšeno, pokud je linezolid podáván pacientům souběžně léčeným nebo
nedávno léčeným antimykotiky k léčbě tuberkulózy.

Křeče
Byly hlášeny případy výskytu křečí u pacientů léčených linezolidem. Většina těchto pacientů měla
záchvaty v anamnéze nebo u nich bylo hlášeno riziko záchvatu. Pacienti mají být poučeni o nutnosti
informovat svého lékaře, pokud měli v minulosti záchvaty.

Inhibitory monoaminooxidázy
Linezolid je reverzibilní neselektivní inhibitor monoaminooxidázy (IMAO), nicméně v dávkách použitých
k antibakteriální terapii nevykazuje antidepresivní účinek. K dispozici jsou jen velmi omezené údaje z
interakčních studií a o bezpečnosti linezolidu v případě podání pacientům s existujícími stavy a/nebo
souběžnou medikací, které by je mohly vystavit riziku plynoucímu z inhibice MAO. Proto se použití
linezolidu za těchto okolností nedoporučuje, pokud není možné pečlivé sledování a monitorování pacienta
(viz body 4.3 a 4.5).

Konzumace potravy bohaté na tyramin
Pacienti mají být upozorněni, že nemají konzumovat velká množství potravy bohaté na tyramin (viz bod
4.5).

Superinfekce
Účinky terapie linezolidem na běžnou mikroflóru nebyly dosud v klinických studiích hodnoceny. Užívání
antibiotik může příležitostně vést k přerůstání necitlivých mikroorganismů. Např. během klinických studií
byla u přibližně 3 % pacientů užívajících doporučené dávky zaznamenána kandidóza související s tímto
lékem. Pokud během terapie dojde k superinfekci, je třeba nasadit adekvátní opatření.

Zvláštní populace
U pacientů s těžkou poruchou funkce ledvin má být linezolid podán s velkou opatrností a pouze v případě,
že předpokládaný přínos převýší možné riziko (viz body 4.2 a 5.2).

U pacientů s těžkou poruchou funkce jater se linezolid doporučuje pouze v případě, že předpokládaný
přínos převýší možné riziko (viz body 4.2 a 5.2).


Porucha fertility
Linezolid reverzibilně snižuje fertilitu a indukuje abnormální morfologii spermatu u dospělých potkaních
samců při hladinách přibližně stejných, jaké jsou očekávány u lidí. Možné účinky na mužský reprodukční
systém nejsou známy (viz bod 5.3).

Klinické studie
Bezpečnost a účinnost linezolidu podávaného déle než 28 dnů nebyla stanovena.
Do kontrolovaných klinických studií nebyli zahrnuti pacienti s diabetickými lézemi nohy, dekubity nebo
ischemickými lézemi, závažnými popáleninami nebo gangrénou. Zkušenosti s použitím linezolidu v léčbě
těchto stavů jsou proto omezené.

Pomocné látky
Glukóza
V jednom ml roztoku je obsaženo 45,7 mg glukózy (tj. 13,7 g/300 ml). To má být bráno na zřetel u
pacientů s diabetem mellitem nebo jinými stavy spojenými s intolerancí glukózy.

Sodík
V jednom ml roztoku je též obsaženo 0,38 mg sodíku (tj. 114 mg/300 ml), což odpovídá 0,02 %
maximálního doporučeného denního příjmu (RDI) WHO, který činí 2 g sodíku pro dospělou osobu. Obsah
sodíku má být brán v úvahu u pacientů s kontrolovanou sodíkovou dietou.

Roztok linezolidu pro infuzi může být dále připraven k podání s roztoky obsahujícími sodík (viz body 4.2,
6.2 a 6.6) a to má být zváženo ve vztahu k celkovému obsahu sodíku ze všech zdrojů, které budou
pacientům podávány.

4.5. Interakce s jinými léčivými přípravky a jiné formy interakce

Inhibitory monoaminooxidázy
Linezolid je reverzibilní, neselektivní inhibitor monoaminooxidázy (IMAO). K dispozici je jen velmi málo
údajů z interakčních studií a o bezpečnosti linezolidu v případě podání pacientům se souběžnou medikací,
která by je mohla vystavit riziku plynoucímu z inhibice MAO. Proto se použití linezolidu za těchto
okolností nedoporučuje, pokud není možné pečlivé sledování a monitorování pacienta (viz body 4.3 a 4.4).

Potenciální interakce vedoucí ke zvýšení krevního tlaku
U zdravých dobrovolníků s normálním krevním tlakem vyvolával linezolid další zvýšení krevního tlaku
způsobené pseudoefedrinem nebo fenylpropanolamin-hydrochloridem. Současné podání linezolidu s
pseudoefedrinem nebo fenylpropanolaminem vyvolalo průměrné zvýšení systolického krevního tlaku
řádově o 30–40 mm Hg, v porovnání se zvýšením o 11–15 mm Hg u samotného linezolidu, 14–18 mm Hg
u pseudoefedrinu nebo fenylpropanolaminu a 8–11 mm Hg u placeba. Obdobné studie u pacientů s
hypertenzí nebyly provedeny. K dosažení požadované odezvy u léků s vazopresivním účinkem, včetně
dopaminergních látek, se doporučuje pečlivá titrace dávek, pokud jsou podávány současně s linezolidem.

Potenciální serotonergní interakce
Možná léková interakce s dextromethorfanem byla studována na zdravých dobrovolnících. Zkoumaným
subjektům byl podán dextromethorfan (dvě dávky 20 mg v odstupu 4 hodin) současně s linezolidem nebo
bez něj. U zdravých dobrovolníků užívajících linezolid a dextromethorfan nebyly pozorovány projevy
serotoninového syndromu (zmatenost, delirium, neklid, třes, zrudnutí, pocení a hyperpyrexie).
Postmarketingové sledování: Byl zaznamenán jeden případ, kdy se při současném užívání linezolidu a
dextromethorfanu projevily u pacienta účinky podobné serotoninovému syndromu, které odezněly při
přerušení podávání obou přípravků.
Během klinického použití linezolidu se serotonergními látkami včetně antidepresiv, jako jsou inhibitory
zpětného vychytávání serotoninu (SSRI), a s opioidy, byly hlášeny případy serotoninového syndromu.
Proto souběžné podávání těchto látek je kontraindikováno (viz bod 4.3), návod, jak postupovat u pacientů,
u kterých je léčba linezolidem a serotonergními látkami nezbytná, je popsán v bodě 4.4.

Souběžné podávání s potravinami s vysokým obsahem tyraminu

U pacientů, kteří dostávali současně linezolid a méně než 100 mg tyraminu, nebyla pozorována
signifikantní presorická odpověď. To naznačuje, že je pouze zapotřebí vyhnout se současné konzumaci
nadměrného množství potravin a nápojů s vysokým obsahem tyraminu (např. zrající sýry, kvasnicové
extrakty, nedestilované alkoholické nápoje a fermentované produkty ze sójových bobů, jako je sójová
omáčka).

Léky metabolizované prostřednictvím cytochromu PLinezolid není znatelně metabolizován prostřednictvím enzymatického systému cytochromu P450 (CYP)
a neinhibuje aktivity klinicky významných lidských CYP izoforem (1A2, 2C9, 2C19, 2D6, 2E1, 3A4).
Obdobně, linezolid neindukuje P450 izoenzymy u potkanů. Proto se neočekává interakce s léky
indukovanými CYP 450 a linezolidem.

Rifampicin
Účinek rifampicinu na farmakokinetiku linezolidu byl zkoumán ve studii se šestnácti zdravými
dobrovolníky mužského pohlaví, kterým bylo podáváno 600 mg linezolidu dvakrát denně po dobu 2,5 dne
spolu se 600 mg rifampicinu jednou denně po dobu 8 dnů a bez podání rifampicinu. Rifampicin snížil Cmax
a AUC linezolidu v průměru o 21 % [90% IS: 15, 27], respektive v průměru o 32 % [90% IS: 27, 37].
Mechanizmus této interakce a její klinický význam není znám.

Warfarin
Pokud byl pacientům léčeným linezolidem po dosažení rovnovážného stavu podán warfarin, došlo k 10%
snížení průměrné maximální hodnoty INR a 5% snížení AUC. Pro hodnocení klinického významu těchto
zjištění nejsou k dispozici dostatečné údaje o pacientech, kteří užívali linezolid a warfarin.

4.6. Fertilita, těhotenství a kojení

Těhotenství
Údaje o podávání linezolidu těhotným ženám jsou omezené. Studie na zvířatech prokázaly reprodukční
toxicitu (viz bod 5.3). Potenciální riziko pro člověka existuje. Linezolid se nemá užívat v průběhu
těhotenství, pokud to není nezbytně nutné, tj. pouze pokud předpokládaný přínos převýší možné riziko.

Kojení
Studie na zvířatech naznačují, že linezolid a jeho metabolity mohou pronikat do mateřského mléka. Proto
se má kojení přerušit před podáním přípravku a během jeho užívání.

Fertilita
Studie na zvířatech prokázaly, že linezolid způsobil snížení fertility (viz bod 5.3).

4.7. Účinky na schopnost řídit a obsluhovat stroje

Pacienti mají být upozorněni na možnost výskytu závratí či symptomů poškození zraku (jak je popsáno v
bodech 4.4 a 4.8) během léčby linezolidem a mají být poučeni, aby neřídili motorová vozidla nebo
neobsluhovali stroje, pokud se tyto symptomy vyskytnou.

4.8. Nežádoucí účinky

Následující tabulka poskytuje přehled nežádoucích účinků léku s frekvencí založenou na datech
z klinických studií, během nichž více než 6000 dospělých pacientů dostávalo doporučené dávky linezolidu
po dobu až 28 dnů.
Nejčastěji hlášenými nežádoucími účinky byly průjem (8,9 %), nauzea (6,9 %) zvracení (4,3 %) a bolest
hlavy (4,2 %).
Nejčastěji hlášenými nežádoucími účinky se vztahem k přípravku, které vedly k přerušení léčby, byly
bolesti hlavy, průjem, nauzea a zvracení. Kvůli výskytu nežádoucích účinků způsobených přípravkem
přibližně 3 % pacientů přerušila léčbu.
Další nežádoucí účinky hlášené po uvedení na trh jsou uvedeny v tabulce s četností "není známo", protože
skutečnou četnost nelze z dostupných údajů určit.


Následující nežádoucí účinky byly pozorovány a hlášeny během léčby linezolidem s následující četností:
velmi časté (≥1/10), časté (≥1/100 až <1/10), méně časté (≥1/1 000 až <1/100), vzácné (≥1/10 000 až <000), velmi vzácné (<1/10 000), není známo (z dostupných údajů nelze určit).

Třída orgánového
systému
Časté
(≥1/100 to <1/10)
Méně časté
(≥1/1 000 to <1/100)
Vzácné
(≥1/10 000 to <000)
Není známo (z
dostupných údajů
nelze určit)
Infekce a infestace kandidóza, orální
kandidóza, vaginální
kandidóza, plísňové
infekce
kolitida spojená
s antibiotiky, včetně
pseudomembranózní
kolitidy*, vaginitida

Poruchy krve a
lymfatického
systému
trombocytopenie*,
anémie*
pancytopenie*,
leukopenie*,
neutropenie,
eosinofilie
sideroblastická
anémie*
myelosuprese*,
Poruchy imunitního
systému
anafylaxe
Poruchy
metabolismu a
výživy
hyponatrémie laktátová acidóza*
Psychiatrické
poruchy
insomnie
Poruchy nervového
systému
bolest hlavy, změny
chuti (kovová chuť),
závratě
křeče*, periferní
neuropatie*,
hypestézie, parestézie
serotoninový
syndrom**,
Poruchy oka neuropatie optického
nervu*, rozmazané
vidění*
defekty zrakového
pole*
optická neuritida*,
ztráta zraku*, změny
zrakové ostrosti*,
změny barevného
vidění*
Poruchy ucha a
labyrintu
tinitus
Srdeční poruchy arytmie (tachykardie)
Cévní poruchy hypertenze tranzitorní
ischemické ataky,
flebitida,
tromboflebitida

Gastrointesti-nální
poruchy
průjem, nauzea,
zvracení,
lokalizovaná nebo
celková bolest břicha,
zácpa, dyspepsie
pankreatitida,
gastritida,
abdominální distenze,
sucho v ústech,
glositida, řídká
stolice, stomatitida,
zbarvení nebo
porucha jazyka
zabarvení povrchu
zubů

Poruchy jater a
žlučových cest
abnormální funkční
jaterní testy; zvýšení
AST, ALT nebo
alkalické fosfatázy
zvýšená hladina
celkového bilirubinu

Poruchy kůže a
podkožní tkáně
svědění, vyrážka angioedém, kopřivka,
bulózní dermatitida,
dermatitida, pocení
toxické epidermální
nekrolýza#,
Stevensův-Johnsonův
syndrom#,
hypersenzitivní
vaskulitida
alopecie

Poruchy ledvin a
močových cest
zvýšená hladina
dusíku močoviny
(BUN)
renální selhání,
polyuria, zvýšená
hladina kreatininu

Poruchy
reprodukční-ho
systému a choroby
prsu
vulvovaginální potíže
Celkové poruchy a
reakce v místě
aplikace
horečka, lokalizovaná
bolest
zimnice, únava,
bolest v místě vpichu,
zvýšená žízeň

Vyšetření Biochemie
Zvýšení hladiny
LDH, kreatinkinázy,
lipázy, amylázy nebo
glukózy po jídle.
Snížení celkového
proteinu, albuminu,
sodíku nebo vápníku.
Zvýšení nebo snížení
hladin draslíku nebo
hydrogenuhličitanu.

Hematologie Zvýšení
počtu neutrofilů nebo
eosinofilů. Pokles
hemoglobinu,
hematokritu nebo
počtu erytrocytů.
Zvýšení nebo snížení
počtu trombocytů
nebo leukocytů.
Biochemie
Zvýšená hladina
sodíku nebo vápníku.
Snížení hladiny
glukózy po jídle.
Zvýšení nebo snížení
chloridů.




Hematologie Zvýšení
počtu retikulocytů.
Snížení počtu
neutrofilů.




* Viz bod 4.4** Viz body 4.3 a 4.# Frekvence ADR odhadnutá pomocí "Pravidla 3"+ Viz níže

Následující nežádoucí účinky byly ve vzácných případech hodnoceny jako závažné: lokalizovaná bolest
břicha, transitorní ischemické ataky a hypertenze.

+ V kontrolovaných klinických studiích, kde byl linezolid podáván nejvýše 28 dnů, byla anémie hlášena u
2,0 % pacientů. V klinickém programu použití ze soucitu u pacientů s život ohrožujícími infekcemi a
souběžnými morbiditami se anémie rozvinula u 2,5 % pacientů (33/1326) při používání linezolidu po dobu
≤ 28 dnů, v porovnání s 12,3 % pacientů (53/430) léčenými po dobu >28 dnů. Podíl případů hlášených
jako s přípravkem související závažná anémie a vyžadující transfuzi krve byl 9 % (3/33) u pacientů
léčených ≤28 dní a 15 % (8/53) u pacientů léčených >28 dnů.

Pediatrická populace
Údaje o bezpečnosti získané z klinických studií u více než 500 dětských pacientů (od narození do 17 let)
neodhalily žádné nové poznatky naznačující, že bezpečnostní profil linezolidu u dětských pacientů je jiný
než u dospělých.

Hlášení podezření na nežádoucí účinky
Hlášení podezření na nežádoucí účinky po registraci léčivého přípravku je důležité. Umožňuje to
pokračovat ve sledování poměru přínosů a rizik léčivého přípravku. Žádáme zdravotnické pracovníky, aby
hlásili podezření na nežádoucí účinky na adresu:

Státní ústav pro kontrolu léčiv
Šrobárova 48, 100 Praha
Webové stránky: http://www.sukl.cz/nahlasit-nezadouci-ucinek


4.9. Předávkování

Není známo specifické antidotum.
Nebyly hlášeny případy předávkování. Přesto může být užitečná následující informace:
Doporučena je podpůrná léčba spolu s udržováním glomerulární filtrace. Přibližně 30 % z dávky
linezolidu se odstraní během tříhodinové hemodialýzy, ale nejsou dostupné údaje o odstraňování
linezolidu peritoneální dialýzou nebo hemoperfuzí. Dva primární metabolity linezolidu jsou též do jisté
míry odstranitelné hemodialýzou.
Příznaky toxicity u potkanů po dávce linezolidu 3000 mg/kg/den byly snížená aktivita a ataxie, zatímco u
psů dávka 2000 mg/kg/den vyvolala zvracení a třes.


5. FARMAKOLOGICKÉ VLASTNOSTI

5.1. Farmakodynamické vlastnosti

Farmakoterapeutická skupina: Antibakteriální léčiva pro systémovou aplikaci, jiná antibakteriální léčiva.
ATC kód: J01XX08.

Všeobecné vlastnosti
Linezolid je syntetická antibakteriální látka, která patří do nové třídy antimikrobiálních látek,
oxazolidinonů. In vitro působí proti aerobním a anaerobním grampozitivním mikroorganismům.
Selektivně potlačuje syntézu bakteriálních bílkovin jedinečným mechanizmem účinku. Linezolid se
specificky váže na místo bakteriálního ribozomu (23S podjednotky 50S) a zabraňuje vzniku funkčního
70S iniciačního komplexu, který je nepostradatelnou součástí translačního procesu.
Postantibiotický efekt (PAE) linezolidu in vitro pro Staphylococcus aureus byl přibližně 2 hodiny. Pokud
se měřil na zvířecích modelech, byl PAE in vivo 3,6 a 3,9 hodin pro Staphylococcus aureus a
Streptococcus pneumoniae. Ve studiích na zvířatech byla klíčovým farmakodynamickým ukazatelem
účinnosti doba, kdy plazmatická hladina linezolidu převýšila minimální inhibiční koncentraci (MIC)
infikujícího mikroorganismu.

Hraniční hodnoty ("breakpoints")
Hraniční hodnoty MIC (minimální inhibiční koncentrace) stanovené Evropským výborem pro testování
antimikrobiální citlivosti (European Committee on Antimicrobial Susceptibility Testing - EUCAST) jsou
uvedeny níže.

Klinické hraniční hodnoty MIC pro linezolid dle EUCAST (2022-01-01, verze 12.0)
Citlivé Rezistentní
Bacillus spp. kromě B. anthracis ≤2 mg/l >2 mg/l
Corynebactierium spp. ≤2 mg/l >2 mg/l
Staphylococcus spp. ≤ 4 mg/l >4 mg/l
Enterococcus spp. ≤ 4 mg/l >4 mg/l
Streptococcus skupiny A, B, C a G* ≤ 2 mg/l >4 mg/l
Streptococcus pneumoniae ≤ 2 mg/l >4 mg/l
Hraniční hodnoty nezávislé na druhu ≤ 2 mg/l >4 mg/l
*Necitlivé izoláty jsou vzácné nebo nebyly dosud hlášeny. Výsledek testu identifikace a mikrobiální
citlivosti musí být u takovéhoto izolátu potvrzen a izolát musí být odeslán do referenční laboratoře.

Citlivost

Prevalence získané rezistence se může u vybraných druhů lišit geograficky a v čase, proto je nutné získat
místní informace o rezistenci, zejména při léčbě závažných infekcí. Nezbytný je požadavek odborného
doporučení v případech, kdy je účinnost léčby nejistá vzhledem k místní prevalenci rezistence.

Kategorie
Citlivé organismy
Grampozitivní aeroby:
Enterococcus faecalis
Enterococcus faecium*
Staphylococcus aureus*
Koaguláza-negativní stafylokoky
Streptococcus agalactiae*
Streptococcus pneumoniae*
Streptococcus pyogenes*
Streptokoky skupiny C
Streptokoky skupiny G
Grampozitivní anaeroby:
Clostridium perfringens
Peptostreptococcus anaerobius
Peptostreptococcus species
Rezistentní organismy
Haemophilus influenzae
Moraxella catarrhalis
Neisseria species
Enterobacteriaceae
Pseudomonas species
* Klinická účinnost byla prokázána u citlivých izolátů ve schválených indikacích.
Přestože linezolid vykazoval jistou účinnost in vitro proti druhům Legionella, Chlamydia pneumoniae a
Mycoplasma pneumoniae, pro průkaz klinické účinnosti nejsou k dispozici dostatečné údaje.

Rezistence
Zkřížená rezistence
Mechanismus účinku linezolidu se odlišuje od jiných antibiotických tříd. In vitro studie s klinickými
izoláty (včetně methicilin-rezistentních stafylokoků, vankomycin-rezistentních enterokoků a penicilin- a
erythromycin-rezistentních streptokoků) naznačují, že linezolid je obvykle účinný proti organizmům, které
jsou rezistentní vůči jedné nebo mnoha dalším skupinám antibiotik.
Rezistence k linezolidu je spojena s bodovými mutacemi genu kódujícího 23S rRNA.
Podobně jako u jiných antibiotik byl u linezolidu dokumentován postupný pokles citlivosti u pacientů s
obtížně léčitelnými infekcemi a/nebo při prolongaci léčby. Rezistence k linezolidu byla hlášena u
enterokoků, Staphylococcus aureus a koaguláza-negativních stafylokoků. Obecně je to spojeno s
prodlouženou dobou léčby, přítomností protetických materiálů či nedrénovaných abscesů. Pokud je
prokázán výskyt organizmů rezistentních na antibiotika ve zdravotnickém zařízení, má být kladen důraz
na zavedení takových opatření, které by vedly ke kontrole infekce.

Údaje z klinických studií
Studie u pediatrické populace:
V otevřené studii účinnost linezolidu (10 mg/kg, každých 8 hodin) byla porovnávána s vankomycinem
(10–15 mg/kg, každých 6–24 hodin) při léčbě infekcí se suspektními nebo prokázanými grampozitivními
rezistentními patogeny (zahrnující nozokomiální pneumonii, komplikované infekce kůže a měkkých tkání,
katetrovou bakteriemii, bakteriemii neznámého původu, a jiné infekce), u dětí od narození do 11 let.
Léčebné výsledky při klinických testech u hodnocené populace byly 89,3 % (134/150) a 84,5 % (60/71)
pro linezolid a vankomycin, v daném pořadí (95% interval spolehlivosti: 4,9; 14,6).

5.2. Farmakokinetické vlastnosti


Linezolid obsahuje převážně (s)-linezolid, který je biologicky aktivní a metabolizuje se na neúčinné
deriváty.

Absorpce
Linezolid je rychle a výrazně absorbován po perorálním podání. Maximální plazmatické koncentrace se
dosahuje do 2 hodin od podání. Absolutní biologická dostupnost linezolidu (perorální a intravenózní
podání ve zkřížené studii) je úplná (přibližně 100 %). Absorpce není významně ovlivněna příjmem
potravy a absorpce z perorální suspenze je podobná absorpci dosahované u potahovaných tablet.
Plazmatické hodnoty Cmax a Cmin linezolidu (průměr a směrodatná odchylka [SD]) v ustáleném stavu po
intravenózním podání 600 mg dvakrát denně byly 15,1 [2,5] mg/l a 3,68 [2,68] mg/l.
V jiné studii po perorálním podání 600 mg dvakrát denně do dosažení ustáleného stavu byly zjištěny
hodnoty Cmax a Cmin 21,2 [5,8] mg/l a 6,15 [2,94] mg/l. Ustáleného stavu se dosahuje druhý den podávání.

Distribuce
Distribuční objem v ustáleném stavu je u zdravých dospělých kolem 40–50 l a přibližuje se objemu
celkové tělesné vody. Vazba na plazmatické bílkoviny je přibližně 31 % a nezávisí na koncentraci.
Koncentrace linezolidu byly stanoveny v různých tekutinách u limitovaného počtu zdravých dobrovolníků
po opakovaném podávání. Poměr linezolidu ve slinách a potu k plazmě byl 1,2:1,0 a 0,55:1,00, v daném
pořadí. Poměr v tekutině epiteliální výstelky a alveolárních buňkách plic byl 4,5:1,0, případně 0,15:1,0,
kdy se měření Cmax uskutečnilo v ustáleném stavu. V malé studii u pacientů s ventrikulo-peritoneálním
spojením (shuntem), zejména bez zánětu mozkových plen, byl po opakovaném podání při Cmax poměr
linezolidu v mozkomíšní tekutině k plazmě 0,7:1,0.

Biotransformace
Linezolid se primárně metabolizuje oxidací morfolinového kruhu, přičemž vznikají dva neaktivní deriváty
kyseliny karboxylové s otevřeným kruhem, metabolit kyseliny aminoetoxyoctové (PNU-142300) a
hydroxyetyl glycinu (PNU-142586). Hydroxyetyl glycin (PNU-142586) je hlavním lidským metabolitem
a předpokládá se, že je vytvářen neenzymatickým procesem. Metabolit kyseliny aminoetoxyoctové (PNU-
142300) se vyskytuje méně. Byly popsány i jiné, méně zastoupené inaktivní metabolity.

Eliminace
V ustáleném stavu je linezolid u pacientů s normální funkcí ledvin nebo s lehkou až středně těžkou
poruchou funkce ledvin vylučován převážně močí ve formě PNU-142586 (40 %), původní látka (30 %) a
PNU-142300 (10 %). Ve stolici prakticky nebyla zjištěna původní látka, zatímco přibližně 6 % a 3 % z
každé dávky se objevuje ve formě metabolitu PNU-142586 a PNU-142300. Eliminační poločas linezolidu
je v průměru 5–7 hod.
Na extrarenální clearance připadá přibližně 65 % z celkové clearance linezolidu. Se zvyšováním dávky
linezolidu se clearance stává mírně nelineární. To je zřejmě způsobeno sníženou renální a extrarenální
clearance při vyšších koncentracích linezolidu. Nicméně rozdíl v clearance je malý a nemá vliv na
zdánlivý eliminační poločas.

Speciální populace
Porucha funkce ledvin:
Po podání jednotlivé dávky 600 mg byl pozorován 7–8násobný nárůst expozice dvou primárních
metabolitů linezolidu v plazmě pacientů s těžkou poruchou funkce ledvin (clearance kreatininu < ml/min). Nicméně, nárůst AUC původní látky nebyl pozorován. Ačkoliv jsou hlavní metabolity linezolidu
do jisté míry odstranitelné hemodialýzou, plazmatické hladiny metabolitů po jednotlivé dávce 600 mg jsou
po dialýze stále ještě zřetelně vyšší než jejich koncentrace u pacientů s normální funkcí ledvin nebo
lehkou či středně těžkou poruchou funkce ledvin.
U 24 pacientů s těžkou poruchou funkce ledvin, z nichž 21 bylo pravidelně hemodialyzováno, nejvyšší
plazmatické koncentrace dvou hlavních metabolitů po několika dnech podávání byly zhruba
desetinásobkem hodnot u pacientů s normální funkcí ledvin. Nejvyšší plazmatické hladiny linezolidu se
nezměnily.
Klinický význam těchto pozorování nebyl stanoven, protože jsou k dispozici pouze omezené bezpečnostní
údaje (viz body 4.2 a 4.4).


Porucha funkce jater:
Omezené údaje naznačují, že farmakokinetika linezolidu, PNU-142300 a PNU-142586 není ovlivněna u
pacientů s lehkou až středně těžkou poruchou funkce jater (tj. Child-Pugh třída A nebo B).
Farmakokinetika linezolidu u pacientů s těžkou poruchou funkce jater (tj. Child-Pugh třída C) nebyla
hodnocena. Nicméně, poněvadž je linezolid metabolizován neenzymaticky, neočekává se, že by porucha
jaterních funkcí významně ovlivňovala metabolizmus linezolidu (viz body 4.2 a 4.4).

Pediatrická populace (< 18 let):
Dostatečné údaje o bezpečnosti a účinnosti linezolidu u dětí a dospívajících do 18 let nejsou k dispozici,
proto není doporučeno použití linezolidu v této věkové skupině (viz bod 4.2). Je zapotřebí provést další
klinická hodnocení ke stanovení doporučení bezpečného a účinného dávkování. Farmakokinetické studie
po jednotlivé a opakované dávce u dětí (1 týden až 12 let věku) svědčí o tom, že clearance linezolidu
(podle kg tělesné hmotnosti) je větší u dětských pacientů než u dospělých, ale snižuje se se vzrůstajícím
věkem.
U dětí ve věku od 1 týdne do 12 let podání dávky 10 mg/kg každých 8 hodin vede k expozici přibližující
se hodnotě dosažené u dospělých při dávkování 600 mg dvakrát denně.
U novorozenců do 1 týdne věku během prvního týdne života rapidně narůstá systémová clearance
linezolidu (podle kg tělesné hmotnosti). Z toho důvodu budou mít novorozenci, používající denní dávku
10 mg/kg každých 8 hodin, největší systémovou expozici v prvním dnu po narození. Nicméně se s tímto
dávkovacím režimem neočekává nadměrná akumulace během prvního týdne života, neboť clearance
rapidně vzrůstá během tohoto období.
U dospívajících (12 až 17 let věku) je farmakokinetika linezolidu obdobná jako u dospělých po dávce mg. Z toho důvodu bude expozice dospívajících při dávkování 600 mg každých 12 hodin obdobná jako u
dospělých užívajících stejnou dávku.
U dětských pacientů s ventrikulo-peritoneálním spojením (shuntem), kterým byl podáván linezolid mg/kg po 12 hodinách nebo 8 hodinách, byly pozorovány různé koncentrace linezolidu v mozkomíšním
moku (CSF) po jednorázovém nebo opakovaném podávání linezolidu. Terapeutické koncentrace nebyly
rovnoměrně dosažené nebo nepřetrvávaly rovnoměrně v CSF.
Proto se použití linezolidu v empirické léčbě dětských pacientů s infekcemi centrálního nervového
systému nedoporučuje.

Starší pacienti:
Farmakokinetika linezolidu není významně ovlivněna u pacientů ve věku 65 let a starších.

Ženy:
Ženy mají mírně nižší distribuční objem než muži a průměrná clearance je snížena přibližně o 20 % v
přepočtu na tělesnou hmotnost. Plazmatické koncentrace jsou u žen vyšší, což může být částečně
způsobeno rozdíly v tělesné hmotnosti. Protože se průměrný poločas linezolidu významně neliší u mužů a
žen, neočekává se, že plazmatická koncentrace u žen převýší tu, která je dobře tolerována, a proto není
nutná úprava dávkování.

5.3. Předklinické údaje ve vztahující se k bezpečnosti

Linezolid snižuje fertilitu a reprodukční schopnost potkaních samců při vystavení přibližně stejným
hladinám jako u lidí. U pohlavně zralých zvířat jsou tyto účinky reverzibilní. Tyto účinky však nejsou
reverzibilní u mladých zvířat léčených linezolidem téměř po celou dobu jejich pohlavního zrání. Byla
pozorována abnormální morfologie spermatu ve varlatech dospělých potkaních samců a hypertrofie buněk
epitelu a hyperplazie v nadvarlatech. Linezolid pravděpodobně ovlivňuje zrání potkaních spermatozoí.
Podávání testosteronu nemělo vliv na linezolidem působené účinky na fertilitu. Hypertrofie nadvarlat
nebyla pozorována u psů léčených 1 měsíc, ačkoliv změny v hmotnosti prostaty, varlat a nadvarlat byly
zřejmé.

Studie reprodukční toxicity u myší a potkanů neprokázaly žádný teratogenní vliv při vystavení hladině 4x
vyšší nebo srovnatelné jako u lidí. Stejné koncentrace linezolidu vyvolaly maternální toxicitu myší a
vztahovaly se ke zvýšené úmrtnosti embryí včetně úplné ztráty vrhu, snížení tělesné hmotnosti plodu a

exacerbace normální genetické predispozice na změny hrudní kosti u myší. U potkanů byla pozorována
mírná toxicita pro samici při expozicích nižších, než jsou klinické expozice. Byla pozorována mírná
fetální toxicita, která se projevovala snížením hmotnosti plodu, sníženou osifikací hrudních obratlů,
sníženým přežíváním mláďat a mírným zpomalením vývoje. Při páření vykazovala stejná zvířata
reverzibilní, na dávce závislé zvýšení pre-implantačních ztrát s odpovídajícím poklesem fertility. U
králíků se objevily případy snížení tělesné hmotnosti plodu při toxicitě u matky (klinické příznaky,
snížený přírůstek tělesné hmotnosti a spotřeby potravy) při nízkých hladinách expozice 0,06násobku v
porovnávání s expozicí hladině očekávané u lidí odvozené od AUC. Je známo, že tento druh je citlivý na
účinky antibiotik.

Linezolid a jeho metabolity se vylučují do mléka kojících potkanů a nalezené koncentrace v mléce byly
vyšší než hladiny v plazmě matky.

Linezolid vyvolával reverzibilní myelosupresi u potkanů a psů.

U potkanů, kterým byl podáván linezolid perorálně po dobu 6 měsíců v dávce 80 mg/kg/den byla
pozorována ireverzibilní, minimální až mírná axonální degenerace sedacího nervu; minimální degenerace
sedacího nervu při této dávce byla rovněž prokázána u 1 samce při nekropsii, provedené ve 3. měsíci. Bylo
prováděno senzitivní morfologické hodnocení perfundovaných tkání, aby byly prokázany degenerativní
změny optického nervu. Minimální až středně těžká degenerace očního nervu byla patrná u 2 ze 3 samců
potkanů po 6 měsících podávání, ale přímý vztah k léčbě linezolidem byl nejednoznačný z důvodu akutní
povahy nálezu a jeho asymetrického rozložení. Pozorovaná degenerace očního nervu byla mikroskopicky
srovnatelná se spontánní unilaterální degenerací očního nervu u starších potkanů a může se jednat o
exacerbaci základního stavu.

Předklinické údaje založené na konvenčních studiích toxicity po opakovaném podávání a genotoxicity,
neodhalila žádné zvláštní riziko pro člověka, kromě rizik zmiňovaných v jiných bodech tohoto souhrnu
údajů o přípravku. Studie karcinogenity/onkogenity nebyly prováděny vzhledem ke krátké době podávání
a nepřítomnosti genotoxicity.


6. FARMACEUTICKÉ ÚDAJE

6.1. Seznam pomocných látek

Monohydrát glukózy
Dihydrát natrium-citrátu
Kyselina citronová
Kyselina chlorovodíková (na úpravu pH)
Hydroxid sodný (na úpravu pH)
Voda pro injekci

6.2. Inkompatibility

Do roztoku se nesmějí přidávat žádné přísady. Jestliže má být linezolid podán spolu s jiným léčivým
přípravkem, každý z nich musí být podán odděleně v souladu s pokyny pro jejich použití. Obdobně, je-li
použita stejná intravenózní souprava pro následnou infuzi několika léků, musí se souprava propláchnout
před a po podání linezolidu kompatibilním infuzním roztokem (viz bod 6.6).
Je známo, že linezolid infuzní roztok je fyzikálně inkompatibilní s následujícími látkami: amfotericin B,
chlorpromazin-hydrochlorid, diazepam, pentamidin-diisetionát, erythromycin-laktobionát, sodná sůl
fenytoinu a sulfamethoxazol/trimethoprim. Kromě toho je chemicky inkompatibilní s disodnou solí
ceftriaxonu.

6.3. Doba použitelnosti

Před otevřením: 3 roky.

Chemická a fyzikální stabilita byla prokázána na dobu 24 hodin při 2 °C - 8 °C a 25 °C.
Z mikrobiologického hlediska, pokud způsob otevírání nevyloučí riziko mikrobiální kontaminace, je nutné
použít přípravek okamžitě. Pokud není roztok použit okamžitě, doba a podmínky uchování jsou v
odpovědnosti uživatele.

6.4. Zvláštní opatření pro uchovávání

Tento léčivý přípravek nevyžaduje žádné zvláštní teplotní podmínky uchovávání.

Vak Freeflex: Uchovávejte v původním obalu (přebal a krabička), aby byl přípravek chráněn před světlem.
Lahev KabiPac: Uchovávejte lahev v krabičce, aby byl přípravek chráněn před světlem.

Podmínky pro uchovávání léčivého přípravku po prvním otevření viz bod. 6.
6.5. Druh obalu a obsah balení

Přípravek Linezolid Kabi je balen v těchto obalech:
v jednorázovém, ihned použitelném, bezlatexovém infuzním vaku Freeflex z vícevrstvého polyolefinu,
uzavřeném uvnitř přebalu z laminované folie (polyester/polypropylen hliníkový film).
nebo
v lahvích z nízkohustotního polyethylenu (lahve KabiPac) uzavřených víčkem s pryžovým diskem
umožňujícím vstup jehly.

Jeden vak nebo lahev obsahuje 300 ml roztoku.

Velikosti balení:
Polyolefinový vak (vak Freeflex): 10, 30 nebo 50 infuzních vaků
Polyethylenové lahve (lahve KabiPac): 10, 30 nebo 50 lahví (balených po jedné v krabičce)

Na trhu nemusí být všechny velikosti balení.

6.6. Zvláštní opatření pro likvidaci přípravku a pro zacházení s ním
Přípravek je určen pouze k jednorázovému použití.

Vaky Freeflex:
Odstraňte obal až ve chvíli, kdy budete připraveni k použití přípravku, a poté pevným stlačením vaku
zkontrolujte, zda roztok nevytéká. Vytéká-li roztok, nepoužívejte jej, jeho sterilita může být narušena.
Před použitím roztok vizuálně zkontrolujte, použit smí být pouze čirý roztok bez částic. Nepoužívejte
vaky v sériovém propojení. Veškerý nepoužitý roztok musí být zlikvidován. Žádné zvláštní podmínky pro
likvidaci. Veškerý nepoužitý léčivý přípravek nebo odpad musí být zlikvidován v souladu s místními
požadavky. Částečně použitý vak znovu nepřipojujte.

Lahve KabiPac:
Těsně před použitím vyjměte lahev z krabičky. Roztok musí být před použitím vizuálně zkontrolován. Smí
být použit pouze čirý roztok bez přítomnosti částic. Nepoužívejte tyto lahve v sériovém propojení.
Veškerý nepoužitý roztok musí být zlikvidován. Žádné zvláštní požadavky na likvidaci. Veškerý
nepoužitý léčivý přípravek nebo odpad musí být zlikvidován v souladu s místními požadavky.
Částečně použité lahve znovu nepřipojujte.

Přípravek Linezolid Kabi je kompatibilní s následujícími roztoky:
- glukóza 50 mg/ml (5%) intravenózní infuze,
- chlorid sodný 9 mg/ml (0,9%) intravenózní infuze,
- Ringer-laktátový injekční roztok (Hartmannův injekční roztok).



7. DRŽITEL ROZHODNUTÍ O REGISTRACI

Fresenius Kabi s. r. o., Na Strži 1702/65, Nusle, 140 00 Praha 4, Česká republika


8. REGISTRAČNÍ ČÍSLO/REGISTRAČNÍ ČÍSLA

15/340/14-C


9. DATUM PRVNÍ REGISTRACE/PRODLOUŽENÍ REGISTRACE

Datum první registrace: 17. 12.

10. DATUM REVIZE TEXTU

15. 2.